Šídlo, hranořízek, jehla, a hlavně hromady kůže, které proměňuje v jedinečný výsledek – pouzdra na lovecké nože, zdobené vypalovanými motivy dravců, vlků a indiánů. Jirkovský malíř Milan Tóth stále hledá nové cesty, jak se vyjádřit tvůrčím způsobem. Ačkoli musí každý den vzdorovat následkům mrtvice, k malbě obrazů a výuce malování přidal i sedlářství s výtvarným přesahem. O jeho pouzdra na nože je před Vánoci velký zájem. 

„V podstatě dělám jednu zakázku za druhou,“ směje se 43letý výtvarník, který se šití pouzder začal věnovat teprve před půl rokem. „Začalo to tak, že jsem si v e-shopu objednal lovecký nůž. Vzpomněl jsem si na mládí ve skautu a řekl si, že ho musím mít. Nůž mi přišel a byl opravdu krásnej, jenže dorazil v umělohmotném pouzdře. Já si říkal, ten potřebuje kůži!“ vylíčil. 

Na první pouzdro použil materiál ze staré dámské kabelky, kterou pro Milana obstarala jeho žena Jana v chomutovské Adře. „Ušil jsem ho, vypadalo ale tak, že jsem se za něj styděl,“ přiznává se smíchem. To ho ovšem donutilo nastudovat si správné postupy a zkoušet to dál a lépe. Nakoupil si proto sedlářské nástroje, mořidla a vrtačku. „Beru to vážně, a tak jsem se postupně dostal na úroveň srovnatelnou s ostatními sedláři. Jen mi to trvá o dost déle, nemůžu nad prací sedět dlouhé hodiny,“ doplnil s odkazem na své zdravotní potíže. 

Před čtyřmi lety totiž prodělal mrtvici, která ochromila pravou část jeho těla. Po řadě rehabilitací, operaci a mnoha hodinách každodenního cvičení dokáže s veškerým úsilím ujít tři sta metrů a pravou rukou hýbá jen minimálně. Proto se naučil vše podstatné dělat levačkou. Přesto je vděčný. „Původní prognóza byla, že zůstanu ležák a nebudu ani mluvit,“ připomíná a jeho tvář na chvíli opustí úsměv. „Je to hrozně ostrý, když máte mladého chlapa, který má ženu, tři malé děti, dobrou práci, díky které dokáže vydělat, a najednou se z něj lusknutím prstů stane stoletej dědek,“ dodává. 

Tvorba ho pohlcuje, i když je pro něj náročné docílit výsledku. „Já u toho na všechno zapomenu. Hlavně mi to ale dává pocit, že i chlap po mrtvici může vydělávat nějaké peníze,“ dává nahlédnout do svých pocitů. 

Na svá kožená pouzdra nejraději vypaluje obrázky ilustrátora Zdeňka Buriana, který svými kresbami doprovázel řadu dobrodružných knih včetně mayovek. Doplňuje je o vlastní náměty, nebo používá jako předlohu fotografie zvířat. 

Kromě nejnovější tvorby nadále maluje, vystavuje, vede lekce figurální kresby v jirkovské Čajovně Zen a kreslířský kurz pro děti a dospělé při Základní a mateřské škole Svět v Chomutově. Píše také pohádky pro děti, i když zatím jen do šuplíku. Společně se ženou prodávají šperky doplněné o jejich obrázky. 

Milanovi pomohli s postupným navracením se do běžného života lékaři, zdravotníci, rodina, ale také lidé, kteří přispívali na finanční sbírku Nadačního fondu Cesta proti bolesti. Díky tomu mohl absolvovat i operaci s využitím hojivého potenciálu vlastních kmenových buněk, což je zákrok, který nehradí pojišťovna. Jeho cena přesahuje tři sta tisíc korun. Po ní se Milan cítí lépe, svaly ožily. S každodenním cvičením pokračuje i nadále.