Nejvyšší žalobce Igor Stříž: Lidé se správně ptají, proč se kauzy vlečou

Jak reagovali?
Jsou si toho dobře vědomi, ale nejsem si úplně jistý, zda se to promítá do jejich práce. Státní zástupci mají svoji mantru, že zákon je pro všechny stejný, padni, komu padni. To je základ jejich práce a je to správné. Nežijeme ale ve vzduchoprázdnu a víme, že kauzy zasahující do politiky či byznysu jsou pro novináře a veřejnost zajímavější než běžné krádeže v obchodě.

Počet mediků díky vládní injekci vzrostl. Otázka je, zda budou něco umět

Víte, co je nejhorší? Když takové kauzy odejdou k soudu a ten pak obžalované zprostí viny, jako čerstvě v případě Rittig a Dvořák u jízdenek pražského dopravního podniku. Každý se pak ptá, jak je možné, že státní zástupce neměl žalobu podloženou důkazy?
Z našich zpráv o činnosti vyplývá, že ročně máme 4,4 procenta zproštěných věcí. Nejmenší číslo je u okresních soudů, větší je na úrovni krajů a u nejzávažnějších kauz u vrchních státních zastupitelství je míra zproštění logicky největší.

Tím spíš moje otázka trvá.
Jde o nesmírně komplikované kauzy. Jinak se vyšetřuje krádež v samoobsluze…

Možná i vražda?
Nepochybně. Objasněnost vražd je v našem státě tradičně velmi vysoká. Na Nejvyšším státním zastupitelství sledujeme určité typy věcí z hlediska jejich obtížnosti a rychlosti, snažíme se najít společný modus operandi a metodicky řešit vzniklé nesrovnalosti. Vraždy ale nesledujeme, protože ty se takzvaně umí. Vyšetřují je policejní profesionálové, kteří mají k dispozici řadu technických prostředků. U kauz korupčního charakteru je to ale jinak. Jde o sofistikovanou a často i novou trestnou činnost. Provozují ji osoby, jež se mezi sebou znají. U veřejných zakázek jsou to kvalifikovaní pachatelé, kteří ovládají všechny postupy a vědí, jak je obcházet. A jsou tam také právní překážky, které musíme řešit úplně nově.

Například?
Dotační podvody. Systém dotací, a to se koneckonců týká i Čapího hnízda, se vyvíjejí, podmínky na straně evropských i českých orgánů se mění a mají několik možností interpretace. My pak stojíme před otázkou, zda byla žádost o dotaci podána správně, byla úplná a je-li tam kriminální podtext.

Pokud má státní zástupce v tomto směru nějakou pochybnost, má její vyřešení nechat na soudu, nebo věc odložit, protože nemá dostatečně nabito?
Tak se může chovat prokurátor ve Spojených státech, který může udělat mnohem víc úhybných manévrů než jeho kolega v ČR. Má-li tuzemský státní zástupce důkazy podloženou pochybnost, musí žalovat. Jen pokud je nepochybné, že se skutek nestal, není trestným činem, nebo ho nespáchal obviněný, musí stíhání zastavit. Každé zastavení trestního stíhání přezkoumává Nejvyšší státní zastupitelství a my velmi bedlivě prověřujeme, zda jsou podmínky pro tento krok splněny.

Právě v kauze Čapího hnízda váš předchůdce Pavel Zeman zvrátil rozhodnutí žalobce Jaroslava Šarocha o zastavení trestního stíhání Andreje Babiše a Jany Nagyové Mayerové. Jak je možné, že ta věc trvá už šest let?
Mne samotného to mrzí, ale znovu musím připomenout, že tu jsou desítky a stovky tisíc věcí, které se vyřizují ve velmi krátkých lhůtách. Bohužel na věci, na něž je nejvíc vidět, se to nevztahuje. Krajským a okresním státním zástupcům jsem proto zdůrazňoval, že právě u těch si mají hlídat nejenom důkazní stránku věci, ale i rychlost řízení. Veřejnost se oprávněně ptá, proč se ty kauzy tak vlečou. Přitom řada důvodů je objektivní, typicky zahraniční právní pomoc. My nemáme nástroje, jak cizozemské orgány přimět k rychlejšímu postupu. Na výslech svědka čekáme třeba rok. Nemáme možnosti, jaké mají novináři, kteří sednou do auta, svědka vypátrají a natočí jeho výpověď na kameru. Policejní orgán musí napsat žádost a pak jen čeká na odezvu.

Lockdownu se Česko zřejmě nevyhne, varuje epidemiolog Rastislav Maďar

Přesto tady jsou průtahy už nepřiměřeně dlouhé, jak dala najevo i vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Proč Městské státní zastupitelství v Praze Čapí hnízdo neodejmulo žalobci Šarochovi a nepředalo ho někomu výkonnějšímu?
Celá ta kauza je neštěstí. Vedení Městského státního zastupitelství je jediné, jež může kauzu panu Šarochovi odejmout. Nedivím se však, že tak neučinilo. Novináři a politici by byli první, kteří by začali poukazovat na to, že zasahuje do konkrétní kauzy a výměnou žalobce ji ovlivňuje. Nehledě na to, že jde o objemný spis a nový státní zástupce by ho musel znovu nastudovat. Teď jsme se dostali do klinče, kdy musíme počkat na nezbytné úkony a rozhodnutí státního zástupce.

Snad se tak stane dříve, než se Andrej Babiš rozhodne kandidovat na prezidenta.
Tím není dozorový státní zástupce vázán.

Ne že byste si pak mohli vydechnout. Pavel Blažek ještě nebyl jmenován ministrem spravedlnosti a už se vyrojily informace, že jeho minulé „podnikatelské“ aktivity s brněnským bytovým fondem prověřuje policie. Jak tomu mají lidé rozumět, když pan Blažek jakékoliv pochybení odmítá?
Vůbec nechci být adresný. Je ale třeba odlišovat politickou odpovědnost, jak jsme to sledovali v minulých dnech u navrženého kandidáta na ministra průmyslu, a trestní rovinu. Pokud je někde podezření ze spáchání trestného činu, policie to musí prověřit. Není ale vhodné, aby na stránkách novin a na webech zaznívaly odsudky kohokoliv ve fázi, kdy orgány činné v trestním řízení nějakou kauzu pouze prověřují. Tato etapa je přísně neveřejná i proto, že prověřovaná osoba často neví, že je v hledáčku policie a nemůže se nijak bránit. Podstatou této činnosti je právě opatřování informací a důkazů bez vědomí podezřelého, například technickými prostředky skrytého vyšetřování. Typické je to u drogové kriminality, kde se používají odposlechy, sledování, agenti. Nikdo o tom nepíše, protože žádné informace nemohou jít ven. Avšak drogová kriminalita, na rozdíl od manipulace s veřejným majetkem, nikoho nezajímá. Novináře bych i touto cestou prosil, aby ve fázi operativního shromažďování materiálu byli zdrženliví a nepouštěli se do spekulací. Informace tohoto typu mohou prověřované osoby poškodit. Nezřídka je totiž trestní oznámení podáváno cíleně se záměrem druhou stranu dehonestovat, například souseda, protože se mu nelíbí jeho jabloň, pes nebo manželka.

Nebo naopak líbí…
Třeba. Ještě častější je to u politiků, kteří jsou hodně na očích. Je jakousi národní tradicí, že pokud se někomu někdo nelíbí, řeší to cestou trestního oznámení.

Je to běžný jev i v ostatních zemích Evropské unie?
Kdysi jsem byl na pracovní cestě u Evropského soudu pro lidská práva, kde nám ukazovali čísla o počtu stížností na domnělé porušení úmluvy o lidských právech. Velká Británie, jež je mnohonásobně větší, měla zlomek podání oproti České republice, která naopak byla na špici. V trestních oznámeních nemám k dispozici mezinárodní srovnání, ale mám za to, že u nás jde o hluboce zakořeněný jev. Politici i jiné veřejně činné osoby na sebe podávají trestní oznámení a pak se třeba diví, že policie ve věci koná, což dělat musí.

Jste znám jako příznivce dohod o vině a trestu. Nelze ale tento poměrně nový instrument vnímat jako handl se spravedlností?
Dohody podporuji a snažím se je propagovat mezi státními zástupci. Zároveň dodávám, že musí jít o spravedlivou dohodu se zásadním dopadem na práva obětí a jejich zadosti-učinění. Obviněného to musí bolet a nesmí se z toho stát instrument, kdy se z viny vykoupí. Je to nástroj nejen pro majetné pachatele, ale pro všechny, kteří uznají svoji vinu a jsou ochotni přijmout adekvátní trest. Dohody by se měly uzavírat na začátku přípravného řízení, aby se ušetřily peníze daňových poplatníků i čas kriminalistů a soudců. Když se pachatel hned na počátku přizná, další vyšetřování a veřejné soudní projednávání odpadá, vina je uznána a je udělen trest vězení a finančního vyrovnání. Dohody jsou přezkoumávány a schvalovány soudem, takže nejde o žádné kupčení mezi státním zástupcem a obhájcem někde nad sklenkou vína, kde by licitovali o trestu. V úterý například soud schválil dohodu v případě bohumínského žháře, a to v podobě trestu doživotí. Navíc u nás nemůže probíhat dohadování o právní kvalifikaci trestného činu. Z vraždy zkrátka nelze na základě dohody udělat zabití.

Výroční zpráva kontrarozvědky BIS: Pandemie byla černá labuť, stojí v dokumentu

Avšak chybí satisfakce v podobě veřejného soudního líčení.
Veřejné projednání je jednou ze zásad trestního řízení, která je provázána s ostatními principy a nemůže být převažujícím důvodem. Zároveň existuje řada soudních rozhodnutí po předchozím zkráceném přípravném řízení, která se konají bez účasti veřejnosti.

Kolik návrhů na uzavření dohod o vině a trestu soudy žalobcům zamítají?
Nevím o tom, že by soud nějakou dohodu neschválil. Existují případy, kdy se soudu nelíbila výše dohodnutého trestu, ale i tam nakonec po úpravě dohodu schválil. Za loňský rok státní zástupci v přípravném řízení navrhli 269 dohod o vině a trestu, za letošních deset měsíců 420, z nichž 114 se týkalo zvláště závažných zločinů. Na říjnovém zasedání Soudcovské unie jsem soudce prosil, aby mé snaze vyšli vstříc a přezkoumávali zákonnost dohody, nikoliv do všech důsledků její přiměřenost. Trest na základě dohody by totiž měl být mírnější, než jaký by mohl uložit soud. My musíme pachateli něco nabídnout.

To vás asi trestní soudci nemají moc rádi, protože ministryně spravedlnosti Marie Benešová tvrdí, že teď budou bez práce, když vše za ně dohodnou státní zástupci.
Tak to určitě není. Vrcholem práce státního zástupce je vždy podání obžaloby a její projednání před soudem. Dohody o vině a trestu rozhodně nejsou instrumentem, který by vzal soudcům práci. My se je naopak snažíme tímto nástrojem odbřemenit, stejně jako dalšími odklony typu podmíněného zastavení trestního stíhání nebo finančního narovnání. Větší prostor jim chceme nechat na věci složité, závažné a nedoznané.

Poměrně novým fenoménem jsou nenávistné projevy na sociálních sítích. Jak se s tím má vypořádat trestní právo?
To tady není primárně od toho, aby někoho vychovávalo a bylo arbitrem morálky. Svou povahou je posledním prostředkem nápravy. Tomu odpovídá monopol státu na uplatňování trestního práva ve společnosti. Trest v jeho rámci je daleko citelnější než u soukromoprávního řízení. Jeho výsledkem může být materiální zadostiučinění nebo veřejná omluva, ale nikoli odnětí svobody. Ve veřejném právu, kde pravidla určuje stát, může být uložen i trest vězení. U verbálních trestných činů jde o to, zda a jak byla překročena ústavně garantovaná svoboda slova. Tuto hranici musíme trestním právem nastavit. Podle mě tyto verbální činy včetně pomluvy mají v trestním zákoníku místo. Viděl jsem případy, kdy i obyčejná pomluva dokázala lidi společensky a pracovně úplně zlikvidovat. Primárně je to záležitost civilního práva a ochrany osobnosti, ale pro mimořádné případy si musíme ponechat i prostředky trestního práva. Extrémně škodlivé verbální jednání s výraznými společenskými nebo osobními dopady by měly být řešeny prostředky trestního práva.

Včetně internetového běsnění bez jakýchkoliv zábran?
Autoři verbálních trestných činů, které jsou motivovány politicky, rasově, nábožensky nebo sexuálně, musejí vědět, že stát prostřednictvím trestního práva nastavil hranici, za niž nelze zajít.

Nebo musejí počítat s odnětím svobody?
Když si někdo v hospodě po pár pivech zanadává na poměry nebo skupinu lidí pro jejich původ, etnikum či náboženské přesvědčení, je to něco jiného, než když to napíše na veřejnou sociální síť, kde se to dostane k desetitisícům lidí. To pak může podnítit násilnou činnost. Proto je správné nasadit i prostředky trestního práva. Na druhou stranu by mělo jít o ukládání výchovných trestů. Jsem rozhodně proti tomu, aby se za verbální trestné činy ukládaly nepodmíněné tresty odnětí svobody. V trestním zákoníku je stále ustanovení, které stanoví, že pokud je verbální schvalování terorismu spácháno prostřednictvím veřejně dostupné počítačové sítě, je za něj sazba pět až patnáct let. To podle nás není správné, a proto jsme iniciovali novelu trestního zákoníku ve smyslu úpravy této kvalifikované skutkové podstaty.

Profesorka Milena Králíčková: Očkování určitě ano, ale nepovinné

Budoucí ministr spravedlnosti Blažek se po osmi letech ocitne v jakémsi déjà vu, kdy opět bude řešit zákon o státním zastupitelství. Je to po všech těch letech a peripetiích ještě vůbec téma?
Po svém jmenování jsem řekl, že změna zákona o státním zastupitelství je nutná. S novým ministrem bych chtěl diskutovat o několika možných aranžích. Ať už by to byla malá novela, nebo úplně nový zákon.

Ta první by se měla týkat pozice nejvyššího státního zástupce a jeho neodvolatelnosti vládou bez udání důvodu?
Tak bych to úplně neformuloval. Pojí se s tím především funkční období vedoucích státních zástupců, proces jejich jmenování a odvolávání. Měli by mít nějakou jistotu a zároveň ohraničenou délku funkce. Odvoláváni by měli být jen na základě kárného řízení. S tím souvisí i postavení nejvyššího státního zástupce, protože jeho jmenování a odvolání je nyní v zákoně upraveno velmi vágně. Byl bych rád, kdyby se legislativně upřesnilo, za jakých podmínek a z jakého okruhu osob ho vláda jmenuje, jak ho bude odvolávat a jaká bude délka jeho mandátu.

Podporoval byste zřízení speciálního státního zastupitelství pro závažnou hospodářskou a finanční kriminalitu?
To už není na pořadu dne. Osobně jsem nikdy nebyl příznivcem zřizování těchto specializovaných útvarů. Mám za to, že obě vrchní státní zastupitelství, která tuto agendu vykonávají, dělají dobrou práci. Kdyby vznikl speciální útvar, nedávala by příliš smysl jejich další existence.

Zajisté, vrchní státní zastupitelství měla být podle původního návrhu zrušena a soustava se měla stát třístupňovou, ideálně ruku v ruce se soudní strukturou.
O tom se diskutovalo před osmi lety, teď už jsme jinde. Pokud by nezačala diskuse o struktuře soudů, v dnešní terminologii o justiční mapě, nemělo by jít státní zastupitelství vlastní cestou. Jsem pro dodržování pravidla, že u každého soudu má být příslušné státní zastupitelství, formálně i kompetenčně.

Byl jste jmenován do funkce po poměrně dramatickém odstoupení Pavla Zemana, který hovořil o tlaku ze strany ministryně spravedlnosti. Významní představitelé tehdejší opozice říkali, že po vítězství ve volbách vás hned odvolají. Chystáte se po půl roce na odchod?
Odpovídám stále stejně. Považuji se za legitimně jmenovaného nejvyššího státního zástupce a s tímto přesvědčením funkci vykonávám. Necítím se jako člověk s dočasným mandátem. Jsem si zároveň vědom toho, že jakákoliv vláda mě může odvolat, dokonce bez udání důvodu. Právě proto se budu snažit, aby měl příští nejvyšší státní zástupce situaci jednodušší a transparentnější. To znamená, aby nemusel každé ráno vstávat s otázkou, jestli těch beden od banánů na sbalení věcí má po ruce dostatek.

Jakmile se vysloví slovo žalobce, ihned se s tím spojí otázka nezávislosti. Jak ji vnímáte vy?
Jako jeho vnitřní integritu. Nejsem tak militantní, abych si myslel, že by státní zástupci měli žít za vysokým plotem a s nikým nekomunikovat. Naopak, musí vnímat veřejný a společenský prostor, být v kontaktu s lidmi, nevyhýbat se přátelským vztahům. Každý ale musí mít nastavenou hranici, kterou nesmí překročit. Neměl by pěstovat styky s lidmi, jež by mohly vést ke spekulacím o jeho nestrannosti. Pokud už je navázal, musí v případě potřeby využít instrument o vyloučení kvůli podjatosti. Primárně ale musí odolávat jakémukoliv tlaku, který by ovlivnil jeho práci a rozhodování.

Kandidát na ministra financí Zbyněk Stanjura: Chceme stavět na střední vrstvě

Spíš jsem se ptala na to, do jaké míry v Česku funguje ohýbání práva na základě schůzky s kamarádem nebo telefonátu vlivného politika? Je na to pěkné slovo jánabráchismus.
Myslím, že společnost v tomto směru docela vyspěla, protože tyto věci nelze příliš ovlivnit předpisy a paragrafy. Pokud někdo chce někoho ovlivnit, cestičku si vždycky najde. Osobně jsem v žádné své vedoucí funkci nezažil, že by někdo zvedl telefon a dal mi díky svému postavení najevo, jak by měla být ta či ona kauza vyřízena. A nemám z posledních let ani žádné poznatky, že by se kdokoliv ve veřejné pozici snažil ovlivňovat nějaké kauzy.

Při pohledu na fragmenty diáře Jaroslava Faltýnka má spousta lidí asi jiný dojem…
Já mám svoje zkušenosti a rád bych věřil tomu, co jsem vám řekl. A také je třeba zdůraznit, že není úplně jednoduché, aby státní zástupce něco výrazně ovlivnil. Uvnitř soustavy jsou nastavena pravidla, která do značné míry tyto věci eliminují. Každý se stará jen o přidělené případy, elektronické systémy zaznamenávají jakýkoliv vstup do cizích kauz. Například nejvyšší státní zástupce má jako jediný k dispozici mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání, ale nemůže to udělat libovolně, nýbrž vždy po předchozím přezkoumání několika státními zástupci. Standardní cesty jsou důležité právě proto, aby se vyloučily jakékoliv pochybnosti. Prosazuji, aby všechny postupy ve státním zastupitelství byly transparentní, průhledné a identifikovaly jakýkoli krok stranou. Funguje také propracovaný vnitřní kontrolní mechanismus. Skutečně se snažíme kauzy posuzovat objektivně, poctivě a s vidinou úspěchu v dalším trestním řízení.