Už odmalička jsem totiž chtěl být novinářem a tehdy mé snění začalo nabírat konkrétní obrysy. Začal jsem se učit od Jardy Kubíčka, Libora Želinského, samozřejmě od mých stále ještě kolegů Petra Kinšta a Zdeňka Plachého. Byly to začátky často humorné, třeba když jsem si při prvním focení v Lounech nezapnul foťák, nebo když jsem si do Lubence nevzal kartu.
close info Zdroj: Archiv Hynka Dlouhého zoom_in
Ale přes počáteční „škobrtání“ jsem se přenesl a od té doby jsem udělal tisíce fotek, napsal tisíce článků, udělal řadu zajímavých rozhovorů. Začínal jsem ve zpravodajství. Policejní věci, Podbořansko, to bylo tehdy na startu mé hlavní pole působnosti. Postupně se můj „záběr“ ve zpravodajství začal zvětšovat, pomáhal jsem i Jardovi Kubíčkovi na sportu. Ten jsem pak, když odešel užívat si důchodu, po něm převzal.
close info Zdroj: Archiv Hynka Dlouhého zoom_in
Stal jsem se tehdy sporťákem, ale protože mě zpravodajství moc bavilo, psal jsem pořád i to. Teď už zase sporťák nejsem. Čistě do zpravodajství jsem se vrátil zhruba před dvěma lety, čas od času si ale třeba nějaký pěkný sportovní rozhovor „střihnu“.
close info Zdroj: Archiv Hynka Dlouhého zoom_in
Hladil jsem medvěda, byl v kleci u tygra. Změřil jsem v bazénu síly s českým rekordmanem Tomášem Plevkem. Kvůli Kafkovi v Siřemi, tématu, které mě zajímá, jsem komunikoval s Václavem Havlem a géniem Milošem Formanem. S cyklokrosaři jsem při světových šampionátech procestoval Evropu.
close info Zdroj: Archiv Hynka Dlouhého zoom_in
Rozhovory. To je další věc, co mě moc baví. A tak mám ve „sbírce“ třeba Ladislava Vízka, olympijského vítěze Miroslava Vargu, Karolínu Plíškovou nebo mé vysněné… Oscarového režiséra Jana Svěráka a jeho otce Zdeňka Svěráka. Sport je můj velký koníček. Od mládí jsem hrál hokejbal, který mi vydržel až dosud, v žákovských letech jsem byl úspěšný atlet.
close info Zdroj: Archiv Hynka Dlouhého zoom_in