Falešné účty, řetězové maily, pokřivená fakta. Tím vším je zamořen veřejný prostor a především sociální sítě. Bojem s dezinformacemi se dnes zabývají špičkové výzkumné týmy a vznikají i specializovaná pracoviště, v ČR například existuje v rámci ministerstva vnitra Centrum proti hybridním hrozbám.

O tom, jak vážný je to problém, svědčí slova ředitele Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky z tohoto týdne: „Dezinformace považujeme za jedno z největších bezpečnostních rizik pro bezpečnost České republiky. Míří na pocity, na obavy, na strach určitých skupin obyvatelstva.“
A co s tím dělat? „Proti lži musíme stavět pravdu,“ míní šéf civilní kontrarozvědky.
Chybí vládní strategie
Jenže to je velmi obtížný úkol. Lidé, kteří podléhají náporu haterů a trollů, dlí ve svých bublinách a nemají potřebu ověřovat si fakta, zkoumat důvěryhodnost zdrojů. Nehledě na to, že tzv. státní aktéři, tedy především Rusko, používají sofistikované, profesionální nástroje. Politici by proto měli být vybaveni podklady a argumenty, aby tomu dokázali čelit, a to co nejrychleji po rozšíření nějaké dezinformace. Zatím jim však komunikační strategie chybí, často proto tápou. Nosný materiál k této problematice, který má vypracovat ministerstvo vnitra, dosud nebyl přijat. K dispozici je jen překlad příručky podle modelu RESIST, který byl speciálně vyvinut pro komunikátory britské státní správy na všech úrovních.

Podle Koudelky k nejčastěji šířeným narativům patří, že bez Ruska nebude dostatek energie na zimu, proto je nezbytně nutné se s ním bilaterálně dohodnout. Dále, že protiruské sankce poškozují více Evropany než Rusko, tudíž nedávají smysl. A za třetí, že evropské státy upřednostňují pomoc Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům před vlastním obyvatelstvem. Mají politici s šiřiteli fake news svádět argumentační souboje?
Nemá smysl se bavit s každým
Prezidentský kandidát Petr Pavel k tomu Deníku řekl: „Jsem přesvědčen, že je třeba mluvit s lidmi, kteří mají jiný názor a jsou ochotni naslouchat argumentům.“ Hovořil třeba s mužem, který neustále tvrdil, že Pavel má špatné informace a zdroje. „Když jsem mu vysvětloval, že sleduji i ruská média a servery, opáčil, že mi stejně nevěří, protože na Aeronetu a Protiproudu to psali jinak, a to je podle něj pravda. V tom případě asi nemá smysl se dál bavit. Realita nikdy není černobílá, jsou tam odstíny. Na tom bychom se mohli shodnout, ale jenom s lidmi, kteří o těch odstínech chtějí uvažovat,“ míní.
Jak se poznají dezinformace:
• Falešný obsah – manipulování s obsahem, například padělané dokumenty nebo obrazové materiály upravené ve Photoshopu;
• Identita – skrývání zdroje nebo udávání nepravdivého zdroje, například falešné účty na sociálních sítích;
• Rétorika – využívání zaujatých nebo nepravdivých argumentů, například trollové provokující uživatele na diskuzním fóru;
• Symbolika – zneužívání komunikační hodnoty událostí, například u teroristických útoků;
• Technologie – zneužívání technologické výhody, například internetoví boti automaticky pomáhající šíření zpráv.
Zdroj: MV ČR