K panelákům na kopci kráčí tiše nenápadný starší muž s kšiltovkou. Doma ho čekají housle, ale nejraději by vzal bicí a odjel s dechovkou někam na koncert. „Stále mě to baví,“ říká multiinstrumentalista Karel Vácha z krušnohorského městečka Meziboří. V lednu mu bylo 83 let a pořád hraje. Kvůli epidemii covidu přišel jako ostatní umělci o řadu příležitostí bavit publikum, ale nevzdává se. „Samozřejmě jsem připraven zase jezdit i do Německa,“ upozorňuje senior.

V mládí začínal na houslích, pak přidal klarinet, saxofon, piano, a nakonec zůstal u bicích. Lidé si ho spojují hlavně se severočeskou dechovkou Pichlovanka. Hrál třeba v Obecním domě v Praze či v legendární restauraci Na Vlachovce, odkud Československá televize vysílala mezi lety 1973 a 1989 pořad Sejdeme se na Vlachovce, v němž herec a zpěvák Josef Zíma uváděl dechové orchestry z celé republiky.

Karel Vácha byl zvyklý často jezdit na vystoupení a přehlídky dechovek do Německa, kde má spoustu kamarádů. „Do té doby, než začala pandemie, jsem byl v Německu každou chvíli. Znám ho od severu na jih. Když tam přijedu, všude mi udělají kafe, jak mě znají,“ vypráví. Naposledy hrál v Německu před Vánoci. Když se teď vyskytne nějaká nová nabídka, tak prý za hranice znovu vyrazí. Vysoký věk nepovažuje za překážku. „To mě vůbec nevadí,“ dodává zkušený muzikant, který hrál nedávno s malou partou kamarádů mezibořským seniorům na přání.

Hudba je jeho celoživotní koníček. Pracoval v chemických závodech v Záluží u Litvínova a muziku dělal po práci jako amatér. Pamětníci ho určitě budou znát i jako člena dnes již neexistujícího Tanečního orchestru CHZ ČSSP, který řídil kapelník Jindřich Uxa. Toto těleso vystupovalo v litvínovském Koldomu, když tam ještě fungoval sál pro nedělní tancovačky v rytmu jazzu a swingu. „Takový krásný život to byl,“ vrací se v myšlenkách zpět hudebník, který rád vzpomíná hlavně na šedesátá léta minulého století.

Pochází z Kolína, kde měl jeho tatínek kapelu a dostal ho k muzice. Tehdy ještě mladý talent se hodně zdokonalil během povinné vojenské služby, kterou prožil v armádním souboru. V něm se naučil hrát na několik hudebních nástrojů, a když mu velící důstojník nabídl, aby převzal bicí po nespolehlivém bubeníkovi, novou výzvu přijal a u bicích už zůstal. „Když umíte jeden nástroj, naučit se hrát na další je snadnější,“ vysvětluje muzikant, který později hrál i s Lounskou třináctkou. „To byla a stále je dobrá kapela,“ dodává.

Dechovky jsou podle něj pořád oblíbené, protože v době proměnlivé moderní elektronické hudby nabízejí především starší generaci evergreeny a pozitivní zážitek z tradičních živých vystoupení a promenádních koncertů. „Myslím si, že lidem dechovka stále něco říká. Je to něco podobného jako s operetou, operou či vážnou muzikou, což jsou žánry, které mám také rád,“ tvrdí Karel Vácha.

Meziboří, do kterého se kdysi z Kolína díky muzice přiženil, nostalgický svět dechovky tak trochu připomíná. „Meziboří je pěkné a čisťounké, dřív se mu říkalo město mladých. Moc se mi tady líbí a nemohu si na nic stěžovat,“ oceňuje své okolí senior. Doma cvičí na housle. Na bicí ne, protože by rušil sousedy. Ale když k bicím někde na koncertu opět usedne, okamžitě se chytí. „To už mám naučené,“ usmívá se bubeník.