Ona maluje obrazy, on se rád věnuje dřevořezbě a vedle toho oba fotí. Ujali se také pořádání Bolebořského sympózia, které by bez jejich zásahu skončilo. Namísto toho v příštím roce oslaví jubilejní dvacátý ročník.

close info Zdroj: Deník zoom_in Manželský pár je spolu už 41 let, k umění ale začal tíhnout právě až v Boleboři. „Oba jsme se tu začali setkávat s místními lidmi a umělci, fotili jsme, a tak jsme se začali zúčastňovat Bolebořského sympózia,“ zmínila Blanka Pittnerová. Jedná se o uměleckou akci, která patří k nejstarším na Chomutovsku a dlouhodobě spojuje malíře, sochaře a fotografy z regionu.

Před konáním šestnáctého ročníku ale zesnul bývalý starosta, který se za akci zasazoval, a tak se zdálo, že jí odzvonilo. „Seděli jsme tenkrát v kuchyni nad čajem a bylo nám strašně líto, že by to celé mělo skončit. Řekl jsem, 'a co kdybychom do toho šli my?' vylíčil 61letý Jindřich Pittner. Jeho žena bez váhání souhlasila, ačkoli ani jeden neměl s organizací podobného typu událostí zkušenost. Do dne, kdy se sympózium obvykle konalo, navíc zbývaly dva týdny, a tak páru začal závod s časem. Musel narychlo sehnat peníze, materiál a zajistit místo, kde se bude pořádat.

„Bylo to takové partyzánské, ale vzpomínáme na to rádi. Podařilo se nám sehnat peníze, všechno zorganizovat a ještě sem dostat umělce jako je Jitka Kůsová z Klášterce nad Ohří, která jen tak někam nejezdí,“ usmívá se Jindřich Pittner. Akci se páru podařilo zachránit, statečně přestáli i dva poslední covidové roky.

Vedle pořádání Bolebořského sympózia se oba snaží rozvíjet ve své tvorbě, o čemž svědčí olejomalby Blanky a řezbářské výrobky jejího muže. Například lžíce a misky z lipového dřeva, kuksa, což je tradiční dřevěný hrneček laponských Sámů, či dřevěné skulptury před domem.

Jejich společným dílem jsou boží muka, která na bolebořské straně zakončují cestu podél aleje ovocných stromů směrem do Orasína. Vysadil ji spolek místních patriotů BOS. Do dřevěného sloupku se stříškou je zasazený obraz se Svatým Martinem a citátem od evangelisty Svatého Lukáše: „Dej a bude ti dáno.“ Není tam náhodou.

„Spolek dal alej, my dva boží muka, která ji zakončují a alej nám brzy dá jablíčka. I ona se odvděčí a něco nám všem dá za práci, kterou jsme odvedli,“ s úsměvem uzavírá Jindřich Pittner.