V procesu proti šesti obžalovaným z bankovní loupeže ze 14. prosince 2007 z pobočky Raiffeisenbank v Chomutově jako svědek vystupoval u ústeckého krajského soudu také soudce mosteckého okresního soudu Martin Beneš. V den, kdy došlo k přepadení, kolem 16.30 hod. odcházel z banky s desetiměsíčním synem v náruči. V tom okamžiku se stal součástí příběhu jako vystřiženého z kriminálního filmu.


Jak hodnotíte tehdejší zážitek?
Měl jsem štěstí. Během vteřiny dvou jsem minul pachatele. Když jsem chtěl otevřít dveře banky, všiml si, že do prosklených dveří rychle míří tři osoby. Vbíhaly do banky se zamaskovanými obličeji. Zaslechl jsem, jak jeden z nich zvolal důrazně česky bez přízvuku, že se jedná o přepadení a další příkaz, který již nedokáži formulovat. Všichni tři byli bokem ode mne a postupovali dovnitř. To mi poskytlo poměrně krátký čas, abych sáhl po dveřích a vyšel z budovy ven na Žižkovo náměstí.


Proč vás nezastavili?
Nevím – vbíhali do banky, potřebovali zpacifikovat lidi uvnitř. Neměli ani vteřinu nazbyt, potřebovali se v mžiku stát pány situace. Možná mě přehlédli, možná mě přeci jen nechtěli porazit s dítětem v náruči. I když nepůsobili tak, že by se v tu chvíli před něčím zastavili.


Co jste v tom okamžiku cítil?
Bylo to jako z akčního filmu. Nevím, jestli je to pochopitelné, ale bylo to tak dokonalé, až jsem si říkal, že to není reálné. Víte, teď jste měl v jednací síni možnost vidět několik po zuby ozbrojených příslušníků vězeňské stráže, v kuklách a kombinézách, bez pochyb „ostří hoši“, pravděpodobně s vynikajícím výcvikem. Úřednice krajského soudu se jich na chodbě lekaly. A teď si představte, že by stáli proti vám, na opačné straně zákona. Přesně takové to bylo.


Když jste vyšel z dveří banky, ulevilo se vám?
Ano i ne. Když jsem se ve dveřích s nimi míjel, snažil jsem se na ně nedívat, aby mě nezastavili. Před bankou jsem viděl zaparkované auto VW Transporter. Raději jsem si auto také neprohlížel, co kdyby tam byli další pachatelé a všimli si toho. Rychle jsem přešel chodník a schoval se mezi zaparkovanými auty. Celou dobu, co jsem šel od banky, jsem doufal, že za mnou někdo z nich nevyběhne nebo nevystřelí.


Schoval jste se za auta. Co vás napadlo v tom okamžiku?
Zavolat policii a ochránit syna. Pokusil jsem se na telefonu vytočit linku 112, ale byl jsem nervózní a nepodařilo se mi to. Rychle jsem došel ke svému autu v boční ulici, syna dal do sedačky a opět jsem vytočil linku 112. Ozval se operátor.


U soudu jste říkal, že na lince 112 nereagoval operátor tak, jak byste očekával.
Řekl jsem poněkud chaoticky, že došlo k přepadení, že si nemyslím, že se jedná o nějaký žert, a představil se, že jsem soudcem, abych tomu dodal vážnost. Myslím si, že na víc jsem nebyl dotazován. Následně jsem si uvědomil, že jsem byl vytěžen minimálně. Operátor měl mít připravenou sérii otázek, aby se dozvěděl od svědka během chvíle o kolik jde pachatelů, zda jsou maskovaní a mají zbraně, jestli si všiml jakým přijeli autem, kolik lidí asi zůstalo v bance. Namísto toho po mém zmateném hlášení operátor hovor ukončil.


Mluvil jsem s lidmi z banky a s policisty. Všichni se shodují, že byli zaskočeni. Ozbrojenci, únos i střelba, to vše zažili poprvé. Operátor na to asi také nebyl připravený.
Nikdo nepočítal s tím, že malou pobočku banky v okresním městě přepadne ozbrojené komando profesionálů. Nastal čas připravit postupy i pro takové situace, ať nastanou kdekoliv. Z toho, co se stalo, je zřejmé, že mohou nastat nečekaně kdykoliv a kdekoliv.


Byli to profesionálové?
Podle jistoty chování, rychlosti, jednoznačnosti rozkazu vůči lidem v bance – zcela jednoznačně.


Prý jste se snažil varovat i lidi kolem banky?
Syna jsem usadil v autě do sedačky a zůstal jsem stát v průjezdu za rohem, očekával jsem přestřelku, razantní odjezd pachatelů, autonehody … Varoval jsem proto lidi, aby nechodili k bance, že došlo k přepadení. Byly tam i ženy s kočárky. Viděl jsem přijet auto strážníků a vzápětí přijela i policie. Potom vyšli z banky zakuklenci s rukojmím.
Byl jsem v tom okamžiku strašně rád, že jsem se se synem v bance nezdržel o jednu jedinou vteřinu déle.