„Kopal do mě, když jsem měla menstruaci, aby se pak neprokázalo, že krvácím kvůli jeho útokům. V noci u mě stál s nožem v ruce. Ve vaně mi držel hlavu pod vodou, až jsem se málem utopila.“ Tak líčila před soudem život s tyranem žena z Litvínova na Mostecku. Domácím násilím trpěla více než tři roky. Podobně jako ona žijí v Ústeckém kraji možná až stovky žen.


Nedobrovolné odchody

V loňském roce policisté v kraji vykázali z bytů 133 tyranů, což bylo nejvíce v celé České republice. Jedním z důvodů, proč sever Čech drží tento smutný primát, je zřejmě složení zdejšího obyvatelstva. V Ústeckém kraji se totiž nachází dvacet procent takzvaných vyloučených lokalit, tedy míst, kde se soustřeďují rodiny plně závislé na státní podpoře, s nízkými příjmy a nízkou úrovní vzdělanosti.

Tato skutečnost se odráží na situaci v jednotlivých městech. Nejvíce násilníků - 33 - muselo odevzdat klíče od bytu na Chomutovsku. Hned v závěsu je pak Teplicko, kde nedobrovolně opustilo byt 31 lidí. Smutnou třetí příčku v počtu vykázaných osob obsadilo Ústecko. Tady muselo z domu odejít 23 násilníků. Nejméně případů vykázání řešili policisté v takzvaných zemědělských regionech – na Lounsku a Litoměřicku – a to pouze deset.

Hádky a rány

Scénář domácího násilí je vždycky stejný. Rozepře mezi manželi či druhy začíná hádkou a končí nadávkami, výhrůžkami a bitím. V Chomutově musel na začátku loňského roku například 41letý muž opustit byt poté, co zbil svoji manželku před očima dětí. Nebohé matce přivolala pomoc sousedka, která slyšela hluk.

„Strážníkům otevřela byt vyděšená žena s dětmi, na podlaze byla krev,“ vylíčil tehdy situaci na místě Vladimír Valenta, mluvčí chomutovské policie. Podle všech indicií žena rány od svého tyranského manžela snášela roky.

Dokonce několik desítek let týral svoji manželku 67letý důchodce z Mostu. Senior ženu bil, urážel ji a vyhrožoval. Ničil jí věci a nadával peníze na živobytí. Žena byla nucena si hotovost půjčovat po známých. Intenzita útoků se rok od roku stupňovala. Loni musela konflikt v domácnosti uklidňovat policie, která seniora nakonec na 10 dnů z bytu vykázala.

Když děti týrají rodiče

Domácí násilí se nemusí odehrávat jen mezi manželi či životními druhy, ale bohužel třeba i mezi rodiči a dětmi. Policisté na Mostecku loni v září vyšetřovali hned dva případy, kdy děti napadly své rodiče. V prvním případě byla obětí 67letá žena, na kterou zaútočil její dospělý syn.

Při druhém incidentu vyhrožoval 26letý mladík oběma svým rodičům. Ti si na pomoc zavolali policisty, kteří zjistili, že vyhrocená situace není v rodině poprvé. Mladík měl dokonce již několikrát fyzicky zaútočit na otce. Rodiče svého agresivního syna doma už delší dobu nechtěli, ten však dům odmítal opustit. K odchodu mu tak „pomohli“ policisté.

Smutný případ letitého domácího násilí měl na stole v minulém roce i chomutovský soud. Sedmdesátiletou matku tady několik let krutě bil její 47letý syn, shodou okolností praktický lékař. Tento případ je důkazem toho, že domácí násilí se neodehrává jen v rodinách s nižšími příjmy a vzděláním, dochází k němu i v zajištěných a dobře situovaných rodinách.

Lékař se jako smyslů zbavený choval vždy, když se opil. Důchodkyně po jeho útocích měla po těle i na obličeji velké tmavé podlitiny, v jednom případě zlomená žebra. Tyran vyfasoval od soudu dvouroční podmínku.

Násilí a zákon

Oběti domácího násilí začal zákon účinně chránit až od roku 2007. Tehdy poprvé policie dostala pravomoc vykazovat násilníky ze společné domácnosti.
Od začátku roku 2009 se legislativa ještě zlepšila. Domácí násilí se začalo řešit podle nového Zákona o policii, který zjednodušil především administrativní práci a více chrání oběti. Policie může například vykázat tyrana z bytu, i když se v daný okamžik v místě bydliště nezdržuje.

Oběť si může toto vykázání ověřit na policejní tísňové lince 158. Vykázaný člověk se nejenže nesmí deset dní vrátit domů, ale musí se po celou tuto dobu dokonce zdržet jakéhokoliv styku s ohroženou osobou.

Mýty o domácím násilí

Domácí násilí se týká jen sociálně slabších vrstev
Domácí násilí se vyskytuje ve všech společenských skupinách, nezávisle na vzdělání či ekonomické situaci pachatele či oběti

Domácí násilí není běžné, týká se jen několika málo rodin
Podle reprezentativního výzkumu zažije některou z forem domácího násilí za svůj život 38 % žen

Za domácí násilí si mohou ženy samy, muže totiž provokují
Řada pachatelů není ochotna převzít zodpovědnost za násilí, takže z něj obviňují oběť. Násilní partneři se na “vyprovokování” k násilí vymlouvají často - důvodem k násilí podle nich může být cokoliv, co není podle jejich představ

Ženy mají násilí ve vztahu rády
Druhý nejčastěji rozšířený mýtus, často podporovaný porno průmyslem. Prakticky žádná žena však netouží po soužití, v němž by byla tlučena, ponižována, psychicky deptána

Situace asi není tak strašná, jinak by partnerka od násilníka odešla
Ženy neodcházejí od násilného partnera z řady důvodů - chtějí zachovat dětem úplnou rodinu, mají k partnerovi stále citový vztah, omlouvají jeho jednání a hledají chyby především v sobě. Mezi důvody, proč oběť neodejde, ale patří i strach z fyzického napadení, zastrašování a vydírání ze strany partnera, pocit bezmoci a beznaděje, ekonomická závislost

Oběť a pachatele domácího násilí lze snadno rozpoznat

Domácí násilí může být skryto za zdmi domova po velmi dlouhou dobu a to i před příbuznými oběti. Ta se totiž za násilí stydí nebo se obává reakce pachatele, a tak svá zranění maskuje, případně je vysvětluje jinými příčinami. Naopak násilní partneři se svému okolí jeví jako příjemní a sympatičtí lidé, kteří se ke své partnerce a dětem chovají dobře
Zdroj: Občanské sdružení ROSA