Jeden z nejcennějších obrazů thunovské sbírky je zpět na děčínském zámku. Od 24. února mají jeho návštěvníci možnost vidět v rámci prohlídek zámku nově navrácený portrét infantky Marie Anny Habsburské. Obraz se vrátil na zámek díky spolupráci s Národní galerií v Praze, která ho má v současné době v držení. Tři měsíce se jeho restaurování věnoval akademický malíř Jiří Brodský.

Na rozdíl od jiných obrazů, které pro zámek v Děčíně restauroval, neměl podle Jiřího Brodského tento portrét tak závažná poškození. „Od počátku bylo ovšem zjevné, že jeho současná podoba je zkreslena značným množstvím pozdějších zásahů. Během restaurování skutečně bylo odhaleno neobvykle velké množství přemaleb. Tři až čtyři přemalby pozadí přišly pryč a jejich odstraněním došlo k zesvětlení. Zmizela také šachovnicová podlaha, která na obraz nepatřila. S trochou nadsázky by se dalo říci, že obraz byl neustále vyspravován, což by svědčilo o tom, že mu majitelé přikládali velkou hodnotu,“ domnívá se zkušený restaurátor, který dával do pořádku i další umělecká díla pro zámek v Děčíně. Jeho rukama prošla velká veduta Děčína, portréty šlechtičen z 19. století, renesanční figura a podílel se také restaurování velkého obrazu rodokmenu majitelů zámku Thunů.

Při restaurování posledního obrazu se musel umělec vyrovnávat s jeho poškozeními. Například plátno bylo v minulosti proseknuté. „Na několika místech jsou jasné známky po poškození sečnou zbraní, zřejmě šavlí. Podle stavu plátna můžeme usuzovat, že k němu došlo již před delší dobou, snad v 18. století,“ domnívá se Jiří Brodský.

Dodává, že na obraze nebyly vidět pouze sečné rány, ale také spousta perforací. Jedním z úskalí byla i červenohnědá barva, která nešla sejmout. Autoři přemaleb napodobovali originální podklad. „Třeba hermelín byl brutálně přemalován modrozelenou barvou, což vytvářelo falešný kolorit,“ upozorňuje restaurátor.

Zajímavé výsledky přinesly především rentgenové snímky. Odhalily totiž tzv. pentimenti, tj. stopy malby původního autorova záměru, které umělec během malování překryl svou novou verzí. Naznačují, že nešlo jen o prostou mechanickou kopii dané předlohy, ale že malíř teprve hledal nejlepší rozvržení kompozice.

Je z mistrovy dílny?

A jak je to s autorstvím díla? V minulosti byl totiž obraz považován za dílo proslulého barokního mistra Diega Velázqueze či jeho dílny.

Taková identifikace není podle restaurátora jednoduchá. „Je zřejmé, že je obraz namalován velmi jemnou technikou, typickou pro španělskou malbu tohoto období. S velkou pravděpodobností vznikl spojením dvou portrétů, které s jistotou maloval sám Velázquez poprsí infantky Marie Anny z roku 1630, z kterého přebírá obličej a horní část a potom celofigurálního portrétu její švagrové Isabelly Bourbounské, z něhož čerpá celkový postoj a šaty. Malíř se snažil co nejlépe zachytit podobu portrétované, proto jsou obličeje a další části těla provedeny s obzvláštní pečlivostí a mimořádným citem pro detail. Velké plochy šatů naopak provedl velmi uvolněným rukopisem. Podobný postup vidíme i na obrazech, u nichž o Velázquezově autorství nepochybujeme.“

Nejistota autorství

Historický portrét od Velázquze podle slov Jiřího Brodského posloužil i pro další obrazy. Kolik takových ještě dnes existuje, však nejde odhadovat.

„Byla prestižní věc něco takového vlastnit. Když se originální dílo líbilo a získalo věhlas, vznikaly repliky. Jistě jich je mnoho, podobně jako v případě Ukřižování Krista od našeho Karla Škréty,“ míní restaurátor.

V případě nesignovaného portrétu, s nímž se nyní mohou setkat návštěvníci v obrazárně děčínského zámku, jde podle Brodského o velmi kvalitní španělskou malbu Velázquezem silně ovlivněnou.

„Je známo, že mistr měl dobře fungující dílnu, v níž si vychovával své nástupce. Žáci se zde učili na jeho obrazech a dále rozvíjeli jeho předlohy. Autorem by tedy mohl být některý z Velázquezových žáků či spolupracovníků. S touto teorií přišel již před 35 lety profesor Pavel Štěpánek, se kterým jsme rozpracovaný obraz také konzultovali. Po prohlídce konstatoval, že na své dřívější teorii nemá co měnit. Za sebe mohu s jistotou říci, že po odstranění mladších vrstev se obraz ještě více přiblížil Velázquezovu portrétu infantky Marie Anny z roku 1630. Ovšem definitivní jistotu o autorství asi nebudeme mít nikdy.“



Diego Rodríguez de Silva y Velázquez (6. červen 1599, Sevilla 6. srpen 1660, Madrid) byl španělský malíř, vůdčí umělecká osobnost na dvoře krále Filipa IV. Byl individualistickým umělcem barokního období s důrazem na portrétní malbu. Jeho díla nebyla dlouho doceněna, to až v době impresionistů. Kromě ztvárnění scén historického a kulturního významu se proslavil především řadou portrétů španělské královské rodiny a dalších významných evropských osobností. Za jeho mistrovské dílo je považován obraz Dvorní dámy (Las Meninas) z roku 1656. Hlavní postavou obrazu je mladá princezna Margarita Teresa Markéta Habsburská v té době budoucí manželka rakouského krále. Princezna je obklopena dvorními dámami. Tento obraz je považován za Velazquezovo vrcholné dílo a z jeho tvorby je nejznámější. Dílo Dvorní dámy je vystaveno v Madridském muzeu Prado. Malíř na obraze namaloval i sám sebe. Portrétoval malou princeznu od jejího nejútlejšího věku (poprvé ve dvou letech) až do své smrti v roce 1660.

Proslavil se i portréty dvorních šašků, které portrétoval s veškerou důstojností. U krále Filipa IV. nebyl jenom malířem, ale také správcem jeho uměleckých sbírek a organizátorem různých slavností pro královskou rodinu, za což se stal rytířem řádu sv. Jakuba. V mládí podnikl studijní cesty do Itálie, kde se seznámil s díly velkých italských mistrů. Nejvíce ho ovlivnil Caravaggio a jeho velmi realistické pojetí malby, jehož prvky se později u Velazquéze také objevily. cs.wikipedia.org