Zpěvák Meky Žbirka: První třída? Šel jsem do ní rád

Miroslav Žbirka nastoupil do první třídy základní školy v roce 1959.

„Předpokládám, že mě tenkrát do školy doprovodila maminka a určitě i o čtyři roky starší bratr Tony," vzpomíná populární muzikant na své mládí. Dnes již ovšem nežije v Bratislavě, ale v Praze.

„Nějak zvlášť jsem první den ve škole neprožíval. Díky starším bratrům jsem už hodně dětí ve škole znal a strachem netrpěl," ohlíží se autor řady hitů, který loni slavil dvěma unikátními symfonickými koncerty se zmíněnou filharmonií kulaté životní jubileum, šedesát let.

Já šel na Chaplina

Vybaví se vám něco z 1. září roku 1959? Jaké bylo počasí? A připadal jste si důležitý, cítil jste se už jako velký kluk?
Na ten konkrétní den si už dnes opravdu nevzpomínám. Ale já si jako velký kluk připadal už ve čtyřech letech, kdy jsem se sám vydal do kina na Chaplina. Rodiče po mně téměř nechali vyhlásit pátrání, než mě pak náhodou našel otec sedět v kině.

Těšil jste se do školy? Na co nejvíce a nepřišlo i zklamání?
Těšil jsem se, to ano. Už před tím, když jsme si hrávali na ulici a já říkal, že se do školy těším, se mi starší kluci smáli. Nechápal jsem, čemu se smějí. Ale o nějakém zklamání se myslím nedá mluvit.

Sám nosím brýle tak od deseti let, a to po úrazu, zato stále. Vy sám už jste je tenkrát měl?
To ne, já v první třídě brýle určitě neměl. Myslím, že jsem je začal nosit až v 17 letech.

Vzpomenete si na svou první školní přezdívku? Jaká byla a proč si ji pro vás spolužáci vymysleli? Jaký měli důvod?
Moje přezdívka byla odjakživa „Meky" a zůstala mi dodnes. Dostal jsem ji, když mi byly asi čtyři roky a na ulici jsme hráli hokej a fotbal. Přijelo k nám tenkrát kanadské hokejové mužstvo a každý druhý se jmenoval Mac… a něco ,třeba MacDouglas, McCartney… Kluci už věděli, že umím anglicky a mám mámu Angličanku, tak mi podle těch hokejistů začali říkat Meky. No a ve škole už se to se mnou táhlo dál a nic dalšího nikdo ze spolužáků nevymyslel.

Který předmět jste měl nejradši a proč? Měli na to vliv vaši blízcí, rodina či učitel, který uměl poutavě vyprávět, učit?
Nejraději jsem měl přestávky a dějepis. Dodnes mě zajímá historie a trochu mě ovlivnil i starší bratr Jason,který toho věděl opravdu hodně. Stále něco četl a pak mi o tom vyprávěl.

Který předmět jste naopak nemusel, neměl rád? A bylo to „jen tak", nebo jste pro to měl nějaký konkrétní důvod?
Nějak zvlášť jsem nemiloval geometrii. Hodně to závisí na učiteli,který předmět si oblíbíte a který ne. Já si už asi nevzpomenu proč, ale geometrie mi moc nešla (úsměv).

Vracíte se v některé své písni zpět do dětských let? Ve které a jsou to pěkné vzpomínky?
Určitě se nějaké vzpomínky na ty časy objevují i v mých textech, jen si teď právě nevzpomenu na konkrétní skladbu. Na své dětství vzpomínám hlavně v dobrém, protože jsem ho měl hezké díky svým rodičům i bratrům.

Naše domácí kapela

Prozraďte prosím, měl někdo ze základní školy či ze ZUŠ rozhodující vliv na vaši další cestu? Na to, že jste nyní populární zpěvák a píšete písničky?
Za hodně vděčím svým bratrům, a to platí i v případě mojí muzikantské dráhy. Tvořili jsme doma kapelu, kde jsem si mohl zazpívat většinou tak ten třetí hlas. No a bratr Tony mě naučil také první akordy na kytaře.
Ve škole si mě ale všimla paní učitelka Ferenčíková, která mě někdy nutila před třídou zpívat, čemuž jsem se bránil. Později mě také angažovali do školní besídky a teď si vzpomínám, že s mojí první kapelou jsme cvičili ve školní tělocvičně.

A co první kytara? Měl jste ji už na základní škole? Koupil vám ji někdo, či byla zděděná?
Byla zděděná po bráchovi a měl jsem ji snad odjakživa (úsměv).

Když kluk umí na kytaru a pěkně zpívá, mívá úspěch u spolužaček. „Balil" jste dívky na muziku? A dostala se vám později i nějaká z nich do písničky?
To byl jeden z hlavních motivací, proč hrát na kytaru. Byla to moje forma komunikace s dívkami a byla většinou úspěšná. A samozřejmě o holkách a lásce je hodně mých skladeb. Jedna z nejznámějších a zásadních je Katka, kterou jsem napsal pro svou tehdejší lásku a pozdější manželku Katku.

Nebyl jsme rošťák

Byl jste ve škole spíš rošťák a se známkami si hlavu moc nelámal? Či to bylo přesně naopak?
Přesně naopak to určitě nebylo (smích) . Ale taky jsem nebyl vyložený rošťák, spíš normální kluk, co tomu dal jen tolik, kolik bylo nutné.

Sám nezapomenu, jak spolužák přišel tuším v 8. třídě na 1. máje do průvodu v kroji, ale místo pionýrské košile měl triko z britské vlajky. Byl to koncem 70. let dost průšvih. Máte podobné vzpomínky ze školy?
Mám jednu dost zvláštní vzpomínku na naši ruštinářku. Jednou ráno se postavila před třídu a považovala za důležité nám sdělit, že si skupina The Beatles nezasloužila ocenění MBE, tedy Řád britského impéria, od britské královny. Vůbec jsem to tenkrát nechápal. (Královna Alžběta vyznamenala Beatles v říjnu 1965 poznámka autora).