Máma napeče ranec buchet a Honza vyráží do světa…

Cestovatelé Marie a Honza Žákovi jsou jako správní Češi plni optimismu a na cesty do světa se vydávají stále. Navíc se setkávají s jinými optimistickými cestovateli při organizování srazů přátel karavanů na krásných místech naší vlasti. S nejbližšími přáteli začínají sezonu cestování setkáním v garáži. Tam se řeší, kam kdo a jak pojede v průběhu léta na dovolenou nebo za poznáním, předávají se zkušenosti a garážová party je místem nápadů a plánů.

Hrdí Češi

„Všude, kam jsme přijeli, jsme hlásili, že jsme Češi. Na svých cestách se zastavujeme pravidelně v informačních centrech, kde nacházíme ochotné lidi, kteří nám poradí. Vždy se nejdříve zeptám, zda někdo nemluví česky. Teprve potom se snažím domluvit podle toho, kde jsme, německy nebo anglicky. Říkám, že umíme s mojí manželkou pět jazyků. Maruška mluví anglicky, já německy a oba rusky, slovensky a česky. Po celé Evropě nám to dostačuje. Cestujeme už přes dvacet let," začíná své vyprávění o cestách Evropou Honza Žák, který se s manželkou a karavanem vydává pravidelně již dvacet let na cesty.

Jejich cestování Evropou trvá často i několik měsíců. Výhodou je, že nemusí hledat žádný hotel, jezdí s karavanem. Jednou z vysněných cest bylo putování za polární kruh. Příprava byla velice náročná, bylo nutné vytipovat také vhodnou dobu kvůli počasí.

Cestovatelské začátky s rodiči

„Když jsem byl malý kluk, brával mě otec s maminkou na motorku a v neděli jsme vyjížděli na výlety. Seděl jsem mezi nimi a všichni tři jsme uháněli do krásných míst naší vlasti. Bývaly to spíše jen jednodenní výlety… Později, když jsem dospěl, jsem začal jezdit sám s kamarády obyčejně vlakem. Cestování autem a pak i karavanem začalo až v devadesátých letech minulého století. Nadchl nás zájezd autobusem s kolektivem lidí, se kterými jsme se znali. A to byl počátek, kdy jsme začali otevírat každý rok na jaře cestovní sezonu v naší garáži. Ale už to nebyl autobus, ale začali jsme jezdit autem. Později jsme si pořídili karavan a naše cestování bylo četnější," vzpomíná Honza Žák.

Cestovní horečka manželů Žákových dospěla vrcholu myšlenkou navštívit severní Evropu. Cílem byl jednoznačně polární kruh. Zkušenosti z cestování po Evropě už měli a příprava vybavení se už jen korigovala na podmínky severních zemí. Složitější bylo najít trasu a vytipovat místa pro návštěvu a přespání.

Zápisky z cesty

„Dne 14. 5. 2008 ve 14.00 hodin nastala hodina ,H´ pro naši expedici. Odjezd nám odstartoval kamarád výstřelem z pistole a popřál nám šťastnou cestu. K večeru jsme dorazili do Náchoda, kde jsme přespali. Před Varšavou jsme opět přespali a pokračovali na Litvu. Na naše silnice lidé nadávají, ale v Polsku je to daleko horší. Krátkou přestávku jsme si udělali v městečku Bystry Kanal. Na počest návštěvy papeže Jana Pavla II. tady místní postavili jeho bronzovou sochu. Navštívili jsme tu také muzeum, kde jsme viděli rybářské sítě, pádla, lucerny, vláčidla, stroj na zpracování lnu, ale třeba i máselnici. Prosté předměty, se kterými lidé žili, používali je při denní práci a usnadňovali si jimi lopotu."

Plánování je důležité

Zkušenosti a znalosti cestování autem dovedly Honzu Žáka až ke zlepšenému a pohodlnému cestování karavanem. Pokud Honza pečuje o karavan, pak jeho manželka Marie pečuje o ostatní logistiku. To znamená včas oba zásobit přesně vypočteným množstvím potravin, které vydrží na dobu cesty. Zásobit karavan také hygienickými potřebami a podle předpokládaného počasí se vybavit odpovídajícím oblečením, což si v případě cesty za polární kruh vyžádalo značné nároky na studium předpovědi a stavu teplot, možností srážek a dalších nepředpovídatelných událostí.

„Návštěva finského hradu Olavonlina-Savonlina na nás udělala velice dobrý dojem," pokračuje Honza ve vyprávění. „Když jsme se ohlásili česky a řekli, že rozumíme taky rusky, měli jsme štěstí, že jsme si mohli prohlédnout celý hrad s příjemnou průvodkyní a v ruském jazyce. Vzala nás i na věž a ochozy, kam normálně návštěvníky nepouštějí. Jedna z věží sloužila jako kaple a tam nám zahrála průvodkyně na malých varhanách ruskou dumku."

Nečekaná návštěva zoologické zahrady

Cestu měli manželé Žákovi dopředu zmapovanou. Polární kruh ve Finsku je však překvapil tím, co nečekali. Cestou je upoutal billboard, zvoucí do zoologické zahrady. Vstupné nebylo nijak levné, ale ani dvanáct eur je neodradilo. Přejezd hranice polárního kruhu nebyl později zdaleka takovým překvapením jako zvířata v zoo. Žádná exotika, prostě jen zvířata, která žijí na severu bobři, vydry, rysi, vlci, medvědi, losi, sobi, zubři. Uprostřed rozmanité severské fauny objevili hada, což se jim zdálo neskutečné, ale přesvědčili se, že na severu skutečně hadi žijí. Nevelká zahrada je zaujala především svou rozmanitostí a nezvyklými zvířaty.

Finský polární kruh našli výrazně označený a všude kolem narazili na plno suvenýrů. Turisté zde mají možnost nechat si potvrdit certifikát, že překročili ono magické místo v městečku Rovaniemi, kde slunce svítí v určitém ročním období, aniž by zapadalo.

Vánoce v květnu

„Bylo 24. května a my byli jak u vytržení. V městečku vyhrávaly koledy po celých čtyřiadvacet hodin. Připomenuli jsme si tak naše Vánoce a k večeři jsme měli rybu. Od vánoční nálady a Ježíška jsme pokračovali dál na sever. V poledne jsme byli ve městečku Sodankyla, kde jsme si chtěli prohlédnout nejstarší dřevěný kostelík, který se nepodařilo ve druhé světové válce Němcům zničit. Po válce Finové postavili naproti nový kamenný kostel. Oba byly skromně, ale krásně vybaveny.

Dál jsme jeli do měst Imola a Ivari, proslulých rýžováním zlata. Krajina v této oblasti byla pokryta sněhem, jezera zamrzlá a stromy čím dál menší a menší. Krajina působila smutným dojmem a měli jsme stísněný pocit. Cestou jsme viděli mnoho sobů, kteří se popásávali podél silnice, kde už vyrůstala tráva."

Úchvatná podívaná při plavbě na moři

Z Finska jejich cesta vedla k nejsevernějšímu cípu Norska, mysu Nordkapp. Polární kruh je smyšlená kružnice, která odděluje na povrchu Země oblasti, kde alespoň jeden den v roce nevystoupí Slunce nad obzor (tzv. polární noc) nebo nesestoupí pod obzor (polární den). Přibližná kružnice po povrchu Země, která polární kruh ohraničuje a definuje, přímo souvisí se sklonem rotační osy Země a odpovídá rovnoběžce přibližně 66° 33' 39".

„V Norsku jsme se nalodili na loď, která nás zavezla na širé moře. Byl to jeden z našich nejkrásnějších a nejzajímavějších zážitků. Loď nám připadala strašně malá v té ohromné spoustě vody a protože výlet trval jen krátce, neměli jsme strach ani z mořské nemoci, která postihuje cestovatele na moři.

Naším cílem bylo podívat se na velryby. Úchvatná podívaná se nám naskytla brzy po vyplutí z přístavu, pozorovali jsme je už z dálky. Průvodce nás upozornil na pohybující se zvířata a my je s napětím sledovali. Velryby se nedaly spočítat, vynořovaly se, zase mizely do hloubky a zda to byly ty samé, se nedalo zjistit. Pluly nedaleko naší lodě, až jsme měli strach, zda se nepřevrátíme. Podívaná skončila, kormidelník obrátil loď na zpáteční cestu a my se vraceli plni dojmů z neobvyklého zážitku opět do přístavu."

Manželé Marie a Honza Žákovi při své cestě poznali krásnou krajinu polárního kruhu a mnoho lidí, kteří je přijímali přátelsky. Rádi na výjimečný výlet vzpomínají a při jejich vyprávění je cítit radost především ze setkání s příjemnými lidmi jiných zemí. A Honza Žák se rád setkává s kolegy, kteří mají stejné zájmy, a především organizuje i mezinárodní setkávání karavanistů.

Zpracoval Milan Turek