Už přes půlstoletí slouží užitečné věci. Do úložiště radioaktivního odpadu Richard u Litoměřic putují použité materiály ze zdravotnictví, průmyslu a výzkumu. V současnosti je jimi Richard skoro zaplněn a dělníci v něm pracují na navýšení kapacit. Proto se také lidé do podzemí nějaký čas nepodívají. O řízené prohlídky byl přitom v minulosti velký zájem.

Lidi však neláká jen úložiště fungující od roku 1964, ale celý rozsáhlý podzemní komplex bývalého vápencového dolu pod litoměřickým vrchem Bídnice. Nacisté tam měli tajemstvím opředenou podzemní továrnu. Lidé do části podzemí mimo úložiště dlouhou dobu lezli načerno i přes nebezpečí zavalení. Nejspíš poslední tečku za tím udělal Památník Terezín, který loni vchod zabezpečil. Místo, kterým prošly dějiny, ale nemá důstojný ráz. Vadí to lidem, kteří historii propagují. Ke spolupráci oslovili i správu úložiště.

Že si počkají ti, kdo se chtějí do úložiště znovu nebo vůbec poprvé podívat, potvrdila mluvčí Správy úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO) Martina Bílá. „Den otevřených dveří na Richardu plánujeme na rok 2021,“ uvedla mluvčí správy s tím, že důvodem je právě probíhající rekonstrukce. Kapacita ukládacích komor v Richardu činí 10 250 metrů krychlových a v současné době je naplněna z necelých osmdesáti procent. Díky stavebním úpravám bude možné maximálně efektivně využít současné prostory. Poslední den otevřených dveří tu byl loni v září a o početně omezenou prohlídku byl zájem přesahující možnosti organizátorů.

Odpady zabetonují

V Richardu končí odpady vznikající ve zdravotnictví, průmyslu, zemědělství či výzkumu. Slisované je tu dávají do stolitrových sudů, které se pak vkládají do větších, dvousetlitrových sudů, a prostor mezi nimi se vyplní betonem. V průměru jde o 400 sudů ročně. Jaká je vlastně minulost tohoto odpadu? „V medicíně radioaktivní zářiče obsahují třeba rentgenové přístroje. V průmyslu jsou obsaženy například v přístrojích, které měří hladinu limonády v nápojových plechovkách,“ vysvětlil ředitel SÚRAO Jan Prachař. Po ukončení životnosti takovýchto přístrojů se zářič stává právě radioaktivním odpadem, který se musí bezpečně uložit. A to i se špinavými pracovními oděvy, které používali pracovníci v laboratořích.

Areál bývalého dolu spadá do Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Pětapadesátník Richard ale podle SÚRAO na své okolí nemá žádný negativní vliv. „Na pracovišti pravidelně odebíráme vzorky důlních vod a pozornost věnujeme i čističce odpadních vod,“ ujistil Prachař.

V úložišti podnikají prohlídky pro veřejnost i proto, aby se o tom lidé přesvědčili sami. Někteří se ale nadivoko výřezem v zabetonovaném vchodu dříve vydávali do prostor sousedících s úložištěm. I tam se před koncem války ubírali pracovat pro nacisty lidé věznění v nelidských podmínkách v nedalekém koncentračním táboře. Tečku za nelegálními vstupy udělal loni Památník Terezín, který vchod pořádně zabezpečil.

Místo je ale i nadále dost zpustlé. Dát mu pietní ráz, o to usiluje badatel z Litoměřicka Tomáš Rotbauer. „Je politováníhodné, že dnes toto tiché místo smrti tisíců lidských bytostí pokrývá jen bujná vegetace, černé skládky a primitivní graffiti. Jistě by si zasloužilo pietnější vzhled,“ je přesvědčen badatel, který by rád zkultivoval prostor před touto částí podzemí a zřídil také památník v části vstupní chodby.

Na postupu při prvních krocích se před nedávnem sešli zástupci SÚRAO, báňského úřadu i vedení Litoměřic.

Kromě zvelebení místa před vstupem do podzemí jde Rotbauerovi i o úpravu části vnitřních prostor, které by mohly být za určitých podmínek zpřístupněny veřejnosti. Součástí úprav místa by mělo být i jeho osazení pamětní deskou.

Milan Hulínský