VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tajemné okolnosti smrti šetrného krále Kaše

Po smrti Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli uzavřel vítězný římský král Rudolf I. Habsburský sňatkovou dohodu s královnou vdovou Kunhutou Haličskou. Podle ní se kralevic Václav II. oženil s jeho dcerou Gutou a Václavova sestra Anežka zase s jeho nejmladším synem Rudolfem II.

12.4.2012
SDÍLEJ:

Vražda posledního Přemyslovce Václava III. Foto: ilustrace: J. Wenig

Tímto způsobem chtěl oba rody Habsburky a Přemyslovce úzce příbuzensky propojit.

Rudolfův starší syn Albrecht byl původně blízkým spojencem českého krále Václava II. a samozřejmě nechyběl na jeho slavné, byť opožděné korunovaci 2. června 1297. Protože sál královského paláce Pražského hradu nebyl pro množství pozvaných korunovačních hostů dost velký, nechal rozhazovačný Přemyslovec zbudovat na dnešním Smíchově dřevěný palác vyložený drahocenným čalouněním a koberci protkávanými zlatem a stříbrem.

Podle Zbraslavské kroniky prý bylo nutné obstarat píci pro 191 tisíc koní a jen led na chlazení vína přišel na čtyřiadvacet hřiven stříbra (jedna hřivna představovala zhruba 0,26 kg).

Bohužel, za šestnáct dní po této okázalé oslavě Václavova manželka a Albrechtova sestra Guta zemřela na následky komplikací při porodu svého v pořadí desátého dítěte. Sedm let před tím, shodou okolností také v Praze, nečekaně skonal Albrechtův nejmladší bratr Rudolf II., manžel Přemyslovny Anežky. Už dříve se ve prospěch staršího bratra vzdal podílu na vládě v habsburských rodových državách, aniž se dočkal jakéhokoliv odškodnění. Bylo mu teprve dvacet roků a narození svého syna Jana se už nedožil.

Vraťme se však k vývoji vztahu Habsburků a Přemyslovců. Albrecht po své korunovaci římským králem ponechal svému spojenci Václavovi II. volnou ruku v zasahování do polských záležitostí. Český král totiž využil dočasného bezvládí v této zemi, kdy o polský trůn soupeřila rozhádaná knížata z rodu Piastovců. Tři roky po svém ovdovění se zasnoubil s dvanáctiletou dcerou zavražděného polského krále Přemysla II. Velkopolského Ryksou (do českých dějin vešla pod jménem Eliška Rejčka) a v arcibiskupském sídle Hnězdně se nechal korunovat polským králem.

Ústup u Kutné Hory

Když však v roce 1301 vymřel v Uhrách Ondřejem III. rod Arpádovců, Václav II. dostal zálusk i na uherskou svatoštěpánskou korunu. Tentokrát nikoliv pro sebe, ale pro svého syna Václava III. zasnoubeného z Ondřejovou dcerou Alžbětou. A tak nejdříve putovalo kutnohorské stříbro do okovaných truhlic uherských magnátů, zejména proslulého Matouše Čáka Trenčínského, kteří pak dali svůj hlas českému kralevici. Zvolení a korunovace Václava III., v Uhrách panoval jako Ladislav V., rázem vyvolalo nevoli římského krále Albrechta. Vzniklé přemyslovské soustátí bylo příliš veliké, než aby ho panovačný Habsburk dokázal strávit. Tím spíše, že si sám jako otec choti posledního Arpádovce mohl dělat na Uhry zuby. V odporu vůči Přemyslovcům tentokrát nebyl sám. O svůj nárok na uherský trůn se hlásil i příbuzný Arpádovců neapolský princ Karel Robert z Anjou, syn sestry uherského krále Ladislava IV. Jeho nárok podpořil i papež Bonifác VIII. a Albrecht vytušil příležitost a rozehrál obratnou politickou partii. Protože dosud nebyl papežem uznán za římského krále, rozhodl se, že si ho nakloní a také se postavil za kandidaturu Karla Roberta na uherský trůn. Uherští páni rázem zjistili, že by do svých truhlic mohli k českému stříbru ještě něco přidat také od strany soupeře a začali přebíhat k neapolskému princi.

Za těchto okolností Václavovi II. nezbylo než předvést svoji sílu a vytáhnout s vojskem synovi do Budína na pomoc. Panonii však v kritickém létě 1304 zachvátilo sucho, které spolu s nemocemi sužovalo české rytíře. A tak chtě nechtě musel Václav II. vyzvednout teprve patnáctiletého Václava III., pro Uhry Ladislava V., pro jistotu a na vztek místním magnátům k němu přibalil ještě uherské korunovační klenoty, a raději se klidit zpátky do Čech. Tím však ještě více popudil bývalého spojence Albrechta. Na podzim toho roku vpadl Habsburk s vojskem do Čech. Připojili se k němu také odbojní uherští šlechtici podporující nároky Karla Roberta.

Václav II. v této pro něho krajně nepříznivé situaci pečlivě zvažoval svoje možnosti. České vojsko se z Uher vrátilo značně zdecimované a těžko se mohlo nepříteli postavit v poli. Přitom ani z Polska, stále zmítaného válkou jednotlivých piastovských knížat, nebylo možné očekávat větší pomoc. Václav si nepochybně v těch chvílích vzpomněl na v leckterých ohledech podobné postavení svého otce Přemysla Otakara II. před bitvou na Moravském poli a rozhodně si nepřál zopakovat jeho tragický osud. Protože si na rytířskou slávu a chrabrost příliš nepotrpěl, bál se například bouřky a dokonce míval chorobný strach z koček, zatím jen shromáždil zemskou hotovost a vyčkával.

Římský král Albrecht kupodivu nezamířil k Praze, ale k pokladnici Českého království, Kutné Hoře, v té době po celé Evropě proslulé bohatstvím svých stříbrných dolů. Přestože bouřlivě se rozvíjející horní město bylo jen provizorně opevněno, nepodařilo se mu ho dobýt. Místo toho čekalo Habsburkovo vojsko dlouhé obléhání, při němž vojáky nezačaly trápit jen podzimní chlad a plískanice, ale i průjmová onemocnění často končící smrtí. Příčinou byl Malešický potok, z něhož obléhatelé brali vodu pro sebe a své koně. Kutnohorští havíři totiž do něho záměrně vylévali strusku z tavení stříbrné rudy a tímto způsobem ho otrávili. Proti nepřátelské přesile použili docela moderní způsob chemické války.

Habsburské vojsko bylo nakonec tak zdecimováno, že Albrecht dal zatroubit k ústupu z Čech. Na neslavném odchodu ho pronásledovaly oddíly českých šlechticů. Václav II. mohl slavit vítězství. Jenže na nadlouho. Na jaře 1305 u něho naplno propukla tuberkulóza, na kterou zemřela už jeho matka Kunhuta Haličská. Naposled vydechl 21. června 1305 v domě zlatníka Konráda na Starém Městě pražském, protože královský palác Pražského hradu krátce před tím vyhořel. Na český trůn usedl jeho teprve šestnáctiletý syn Václav III.

Habsburk nastupuje na český trůn

Mladý král se chytře vzdal uherské koruny, zrušil své zasnoubení s uherskou princeznou Alžbětou a oženil se s půvabnou Violou Těšínskou z poboční větvě polského dynastického rodu Piastovců. Dal tím najevo, že mu i nadále záleží na polské královské koruně. Aby si ji však uhájil, musel nejdříve pokořit odbojného polského knížete Vladislava, pro jeho malou postavu přezdívaného Lokýtek. Na jaře 1306 vyhlásil Václav III. zemskou hotovost a v červnu vytáhl v čele vojska z Prahy do Polska. Cestou se zastavil v Olomouci, kde chtěl počkat na moravské posily. Ubytoval v budově kapitulního děkanství na přemyslovském hradě. A právě tady se 4. srpna stal obětí nikdy neobjasněného atentátu. Prý když po obědě odpočíval v horkém letním dni na lůžku, nepozorovaně k němu přistoupil tajemný, nikdy neodhalený vrah a dýkou mu zasadil několik smrtících úderů. Václavem III. tak po meči vymřel rod Přemyslovců.

Z vraždy byl tehdy obviňován kde kdo. Kronikáři nám zanechali jména jistého durynského rytíře Konráda z Botenštejna či jakéhosi Odolena z Vildštejna, snad přítele Záviše z Falkenštejna, kterého dal otec mladičkého krále Václav II. popravit. V podezření byl také Vladislav Lokýtek, kterému se vraždou otevřela cesta na polský trůn, a rovněž římský král Albrecht. Právě ten vzápětí rozehrál politickou hru o korunu českých králů. Největší naděje na uprázdněný trůn měl sice Jindřich Korutanský, manžel sestry Václava III. Anny. Avšak Albrecht prohlásil Čechy a Moravu za odumřelé léno, o něž se přihlásil jménem svého syna Rudolfa, a znovu vpadl s vojskem do země. Bázlivý Korutanec vzal raději nohy na ramena a česká šlechta dala přednost bohatým darům, jimiž prý oba Habsburkové nijak neskrblili. Svatováclavskou korunu měl tak předem jistou šestadvacetiletý Rudolf. Aby ještě více podpořil svůj nárok na český trůn, v den královských voleb a své korunovace, 16. října 1306, se oženil s mladičkou vdovou po Václavovi II. Eliškou Rejčkou. Sám byl také vdovec, jeho první žena, francouzská princezna Blanka, zemřela právě před rokem.

Otrávili panovníka u Horažďovic?

Rudolf, vlastně první Habsburk na českém trůně, se ukázal jako velmi šetrný panovník a dobrý hospodář. Zbraslavská kronika o něm uvádí, že: „Jal se tedy hned usilovati o zaplacení dluhů, jež po sobě předchůdcové jeho, králové čeští, zůstavili“.

Nový vladař, aby ušetřil, nařídil dokonce dovážet potraviny pro královskou tabuli až z Rakous, protože v Praze bylo tehdy náramně draho. Sám šel příkladem a místo přepychových hostin se spokojil i třeba s obyčejnou jáhlovou kaší. Dosavadní čeští zásobovatelé, kteří na rozmařilých přemyslovských panovnících dost vydělávali, přišli najednou zkrátka. Proto není divu, že ve své zlobě obdařili Rudolfa hanlivou přezdívkou „král Kaše“. Autor tzv. Dalimilovy kroniky o něm posměšně zaveršoval: „…Žije z mnišské stravy, kuchař mu jen kaší vaří…“

Mladý Habsburk nevadil jen ziskuchtivým pražským kramářům, ale také mnohým českým pánům. Zvlášť když na nich vymáhal hrady, které jim zastavili jeho předchůdci. Mezi přední královy odpůrce patřil Bavor ze Strakonic. Rudolf ho se zemskou hotovostí oblehl v Horažďovicích, ale v polním ležení zcela nečekaně v noci z 3. na 4. července 1307 zemřel. O příčině jeho smrti se dlouho vedly spory. Většina letopisců se přiklonila k názoru, že se stal obětí úplavice. Podivné ovšem bylo, že se jednalo o jediný případ této choroby v celém táboře obléhatelů. Proto už tehdy se v Erfurtské kronice objevilo tvrzení, že mladý Habsburk byl na svém tažení v jihozápadních Čechách kýmsi otráven.

V roce 1991 zkoumal Rudolfovy nepatrné kosterní pozůstatky šlo o úlomky kostí mozkovny, tři neúplné zuby, zlomky stehenní kosti a žeber antropolog profesor MUDr. Emanuel Vlček. Žádné stopy arzénu, jež by svědčily ve prospěch teorie o otravě, však v nich neobjevil.

Jaká tedy byla skutečná příčina králova skonu? Z toho, že dával přednost kaším a lehkým jídlům vůbec, by se dalo usuzovat nejen na jeho šetrnost, ale také na to, že intuitivně volil dietu. Mladý Habsburk podle všeho trpěl žaludečními vředy. V podmínkách polního ležení samozřejmě nemohl vždy dietu dodržovat, žaludeční vřed praskl a následovala rozsáhlá, a tehdy smrtelná infekce celé břišní dutiny. Samozřejmě je to opět jen zcela laická hypotéza. Co bylo skutečnou příčinou nenadálého úmrtí, se už asi těžko kdy dozvíme.

Zpracoval Jan Bauer

 - Český novinář a spisovatel, narozený 11. dubna 1945 v Jihlavě, původním povoláním zemědělský inženýr, žije dlouhodobě na samotě u Vodňan.

 - V prosinci roku 2009 mu vyšla jubilejní stá kniha, čímž se stal nejplodnějším jihočeským autorem všech dob.

 - Některé knihy napsal pod pseudonymy, věnuje se především literatuře faktu a detektivkám.

Autor: Redakce

12.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jaroslav Krákora (ČSSD) byl dlouhá čtyři volební období poslancem.

Na politiku jsem nezanevřel, říká končící poslanec Krákora

Jan Richter (ANO 2011).

Neuvěřitelné, že se nám to podařilo, říká nově zvolený poslanec za Chomutovsko

AKTUALIZOVÁNO / SLEDUJEME ON-LINE

ON-LINE: Je sečteno. Volby v Ústeckém kraji drtivě ovládlo ANO před SPD

Ústecký kraj /FOTO/ - Sládek na policii, Horáček na koloběžce. To jsou jen některé ze zajímavostí, které jsme zachytili při volbách v Ústeckém kraji.

Nehoda v Jirkově: Po srážce se fabie převrátila na bok

Jirkov – Na místo přiletěl i vrtulník letecké záchranné služby, vracel se ale prázdný. Posádky obou vozů utrpěly jen lehká zranění.

OBRAZEM: Ze zámeckého rybníka na Červeném Hrádku vylovili ryby

Jirkov – Kapři, amuři, tolstolobici a líni. Z rybníka u zámku Červený Hrádek v sobotu vylovili více než tunu ryb.

AKTUALIZOVÁNO / SLEDUJEME ON-LINE

Jako zásah proti drogovému dealerovi, popsal Sládkovo zadržení místopředseda

Chomutov – Známého politika Miroslava Sládka zadržela v pátek večer v Chomutově policie. Ta jeho počínání vyhodnotila jako nepovolenou kampaň. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení