Zatímco podzemní továrna Richard je obecně známá, krematorium stejného jména stojí na okraji zájmu. Litoměřická stavba je dalším místem ze série Deníku Tajemná místa Litoměřicka. Tentokrát se v něm prolíná historie tajné nacistické továrny, terezínského ghetta a koncentračního tábora v Litoměřicích.

Národní památkový ústav (NPÚ), pod který litoměřické krematorium spadá, popisuje objekt lakonicky: „Krematorium, z nějž je dochován přízemní zděný dům se sedlovou střechou, bylo pro táborové potřeby vystavěno v letech 1944-1945 při objektu tehdejší cihelny. Prostor krematoria osvětlují drobná obdélná okna, vstup je zapuštěn pod terén.“ NPÚ nezmiňuje nejnápadnější objekt, kterým je vysoký cihlový komín, který odváděl spaliny. Kouřovodem se táhly od kremačních pecí ke komínu, kde se mísily s kouřem, který vznikal ze sušení cihel. Mělo tak být zamaskováno pálení lidských ostatků přivezených z terezínského ghetta či lidí, kteří zemřeli při výstavbě zdejší tajné podzemní továrny.

Ukrytá cihelná pec mezi Hnojnicemi a Děčany. Objekt je v katastrofálním stavu.
Tajemná místa: Cihlářskou pec u Hnojnic skrývají stromy, technický unikát chátrá

„Vazby na Terezín mají i Litoměřice, kde je umístěné krematorium. To ale není součástí běžné prohlídkové trasy. Najdete ho kousek od litoměřického hřbitova,“ odpověděla průvodkyně v terezínském ghettu na otázku, co všechno patří k terezínskému památníku.

Když se v Terezíně a litoměřickém koncentračním táboře začaly šířit nemoci, zejména tyfus, bylo rozhodnuto vystavět nové krematorium. Počty zemřelých šly do tisíců a kremační pece v Ústí nad Labem a Terezíně přestaly kapacitně dostačovat. Zároveň bylo potřeba likvidovat těla lidí, kteří zemřeli v podzemí nacistické továrny. Jako ideální se ukázala bývalá sušárna cihel vzdálená od litoměřického tábora zhruba kilometr. Firma architekta Naumanna připravila projekt a nacistická válečná mašinerie na stavbu využila jak vězně, tak totálně nasazené dělníky. Trvalý provoz byl zahájen na konci války, v dubnu 1945.

Průzkum amatérského badatele Tomáše Rotbauera v nepřístupné levé části podzemní nacistické továrny Richard
Badatel vstoupil do nepřístupné části podzemní továrny Richard. Zlato tam není

Proč Richard? Za názvem dolu i krematoria není potřeba hledat nic tajuplného. S největší pravděpodobností je pojmenován podle Richarda Mayera. Jde o významnou postavu společnosti Leitmeritzer Aktiengesellschaft für Kalk und Ziegelbrennerei Leitmeritz, tedy Litoměřická akciová společnost pro výrobu vápna a cihel. „Hlavní osobou této společnosti byl Richard Mayer působící jako předseda představenstva společnosti a geolog, dále byli mezi společníky dva obchodníci - Georg Zametzky a Heinrich Heidrich. Společnost byla do obchodního rejstříku zapsána 22. 3. 1871 a přepis na výše uvedené proběhl 20. 2. 1940,“ napsal Petr Kovařík ve své diplomové práci zaměřené na koncentrační tábor v Litoměřicích, v níž připomíná, že prvních pět set vězňů pro Litoměřice nebylo vybráno z Terezína, ale z koncentračního tábora Dachau. Na firemních akciích je vidět vstup do podzemních prostor vykutaných ve vrchu Bídnice.

V současnosti je interiér krematoria možné navštívit jen na základě předchozího písemného objednání na e-mailové adrese manager@pamatnik-terezin.cz, a to v doprovodu průvodce Památníku Terezín. Ovšem nakouknout oknem dovnitř lze bez problémů. Dnes je krematorium chráněno jako národní kulturní památka, k vyhlášení došlo 3. 5. 1958. Ale jen málokterý návštěvník Terezína se o něm dozví a ještě méně z nich k němu zavítá.