"Sedíme na zahradě a už vidím, že loď najíždí na jez. Tak jen říkám kamarádce, pojď jdeme. Ona telefonem zavolá pomoc, já běžím k jezu a házím jim pomocné lano. Na obou březích jsou záchranné body, ale záchranné plováky jsou moc lehké. Jez je moc široký a doprostřed ho nedohodíte. Používám proto tátovu metodu, kdy do plastového kanystru naliju trochu vody, aby byl těžší, a na laně ho házím topícím se lidem. Hlásím i na obci, když záchranné lano někdo vezme nebo je zpuchřelé," říká Čečrlová.

Při současném stavu vody už jen pohled na hučící jez nevěstí nic dobrého. Přesto se najdou jedinci, kteří to risknou. nezastaví je ani varovné cedule se smrtící lebkou. Přes řeku jsou i na laně natažené bójky, které mají zabránit vjezdu, ale vidět teď není ani jedna.

Ze zásahu hasičů na Ohři.
Vodáci opět potřebovali pomoc hasičů, nezvládli zastavit u stromu a utopili loď

"Když se zvedne voda jako nyní, bójky zmizí pod hladinou. Asi je krátké jejich uchycení, nevím. Na stupnici, která vykukuje z vody před jezem, je nyní hladina vody na čísle 5. Když je na nule, dá se pod jezem i koupat, protože je málo vody a člověk dosáhne na dno. Je to dokonce jedno z nejkrásnějších koupání, jaké znám. Kam se hrabou plovárny. Tady má řeka své kouzlo. Ale jen do té doby, než začne pršet a voda jde nahoru. Pak je lepší se jezu vyhýbat," říká maminka malé holčičky, jejíž tatínek vytáhl z Ohře pod zahradou desítky tonoucích.

Jez je nesplavný a za většího stavu vody tam vzniká mohutné vývařiště. "Vodáky, kteří volají z řeky o pomoc, slyšíme. Oni nás ne. Jednou tady uvízli dokonce kaskadéři, kteří se snažili jet propustí vedle jezu. Zůstali viset na železech a volali o pomoc. Někdy lze pomoci vodákům, kteří se melou pod jezem tím, že otevřu malou vodní propust. Na jezu tím pádem zeslábne průtok vody, a lidé v nouzi tak mají větší šanci dostat se z té mlýnice ven," popisuje Čečrlová. Reakci má potvrzenou od samotných vodáků, kteří se v místě dostali do potíží. Po otevření malého jezu cítili, že v tom velkém zeslábnul takzvaný proud vracák. Klíče má od správce toku a i její otec tímto způsobem několikrát pomohl tonoucím.

K další záchraně osob z vody vyjížděli hasiči v pondělí po poledni.
Další vodáci nezvládli loď, tentokrát na bezpečném jezu

Paní Jana žije u řeky a jezu celý život. Ví, co řeka dokáže. Právě proto by nikdy do rozbouřeného jezu neskočila a neradí to ani nikomu jinému. "Mám pořád nutkání skočit pro člověka, který volá o pomoc a smrtící jez si s ním pohrává. Ale vím, že by to skončilo špatně pro nás oba. Proto se snažím pomoci právě záchranným lanem a přivoláním záchranářů," říká.

Zachránění vodáci reagují různě. "Jenom od konce června jsem pomáhala sedmi vodákům. Většinou jeli na raftech. Na začátku prázdnin to byli dva mladíci, kteří ani nemachrovali ani neděkovali, byli totiž v pořádném šoku. V sobotu to byla tříčlenná rodina, táta, máma a dcera. Přišli mi poděkovat, objímali mě a snad se prý ještě uvidíme. Otec si sypal popel na hlavu, že ten jez kdysi sjel, když bylo méně vody. Nyní si nadával, že se nešel předem podívat a rovnou jeli. A pak ti dva mladí kluci, co zkoušeli projet malý jez a zůstali tam viset. Poté byli suveréni. Všichni okolo tady lítali, aby jim pomohli a jejich reakce byla: A co jako? Já taky bydlím u takového jezu, řekl mi jeden z nich," vzpomíná Jana Čečrlová.