Zdroj: DeníkJsou mezi nimi skvosty z druhé poloviny 20. století, vlastní ale i motocykl ČZ 175 ze třicátých let. Spolupracuje s filmaři, jeho policejní anton si zahrál třeba ve filmu o Václavu Havlovi. Kvůli své sbírce Kabourek opravuje ještě nedávno vybydlený dům, chtěl by tam pro svoje miláčky zřídit muzeum. A návštěvníky v něm provádět.

„Stará auta a motorky jsou mým velkým koníčkem. Všechny je mám v pojízdném stavu. Každé auto i motorku občas projíždím, věnuji se tomu nespočet hodin. Ráno, když se vzbudím, si říkám, co budu dělat dřív,“ říká 74letý sběratel. Vše si opravuje sám, občas mu pomůže kamarád. „Sehnat náhradní díly třeba na ruská auta není problém. Kamarád mi vozí originální z Ukrajiny. S českými auty je to horší, občas se dá ještě něco sehnat v mototechnách nebo na burzách,“ vysvětluje.

Auta a motorky má rád od dětství. V roce 1962 si koupil svůj první stroj – Pionýra 0550. Pamatuje si dobře, že to bylo v Roudnici nad Labem. Má ho dodnes. Stejně jako Jawu 350 z téhož roku. V letech 1965 až 1967 vykonával základní vojenskou službu, byl velitelem motospojek ve Slaném. Tam se jeho „láska k benzínu“ ještě prohloubila. A neopustila ho už nikdy. Celý život bydlí v Hříškově, v tamním JZD pracoval jako nákupčí. Po sametové revoluci měl velkosklad se zeleninou v Lounech, pak se jako soukromý zemědělec vrátil pracovat do Hříškova. Dopravu řešil v práci celý život.

Miroslav Kára: Z mlýna chceme udělat penzion, z bývalé sušárny chmele bychom chtěli pro nás vytvořit loftové bydlení. Část by sloužila veřejnosti, třeba pro setkávání umělců.
Ze sušárny centrum umění, z mlýnu penzion, zastávka vlaků. Trnovany by měly ožít

V jeho sbírce se nachází kromě jiného řada policejních motorek a aut. Třeba Jawa 350 typ 354 „Nanuk“, motocykl ze začátku 60. let určený pro tehdejší dopravní orgány Sboru národní bezpečnosti. Velká kapotáž, ochranné plexisklo a objemné boční kufry třeba pro radiostanici. „Jezdit na této motorce ve větru není lehké,“ popisuje Kabourek. Z aut vlastní Tatru 603, jež sloužila jako doprovodné vozidlo prezidentské kolony, Tatru 613, kterou využívali pracovníci naší ambasády v Moskvě, a různé volhy, moskviče, žigulíky. Většinu strojů koupil. Mercedes 200 D z roku 1974 dostal za to, že se nemocnému kamarádovi staral o holuby. Má také policejní Škodu 1202. „Ta jezdila v Kralovicích na Plzeňsku. Tehdejší příslušník Veřejné bezpečnosti si ji koupil a já ji pak koupil od něj,“ popisuje.

S policejními auty několikrát natáčel filmy, nedávno vezl tři vozy pro potřeby filmařů do Bartolomějské ulice v Praze. „Můj furgon v barvách Veřejné bezpečnosti hrál ve filmu o Havlovi,“ prozrazuje. Tyto žlutobílé skříňové avie byly nedílnou součástí různých demonstrací či dalších zásahů proti odpůrcům minulého režimu.

Jindřich Kabourek se svými vozy a motorkami jezdí na řadu srazů po celé republice, má k tomu dobové vybavení včetně kožených uniforem. Sám s rodinou jeden takový v červenci v Hříškově pořádá, počet účastníků neustále stoupá.

Ilustrační snímek. Radary.
Pozor, radar! Kvůli příliš rychlé jízdě přišly o peníze už tisíce řidičů

Stejně tak narůstá historická i finanční hodnota jeho sbírky. Třeba motocykl Jawa 500 kupoval v devadesátých letech za 150 tisíc korun, dnes se prodávají i za tři čtvrtě milionu korun. Zmíněnou Tatru 603 z roku 1977 získal od sběratele před patnácti lety za 380 tisíc, dnes se ceny těchto aut pohybují kolem milionu.

V současné době mohou jeho stroje vidět zájemci na motosrazech, v budoucnu by rád přímo v Hříškově zřídil muzeum. Kvůli tomu koupil dva domy, jejich rekonstrukce už probíhají. „Rád bych tam auta a motorky přemístil a prováděl muzeem zájemce. Nepatřím mezi sběratele, kteří chtějí mít svoje kousky schované před lidmi,“ vysvětluje. A má radši auta, nebo motorky? „Těžko říct, jak kdy. Když je venku hezky, radši se projedu na motorce,“ uzavírá.