Na koncert Hany Zagorové s Petrem Rezkem a Boom Bandem se mohou těšit jejich fanoušci ve čtvrtek 9. dubna od 19.00 v DK Ústí.

Zpěvačka Hana Zagorová, rodačka z Ostravska, textařka, herečka i moderátorka, vydala debut „Bludička" u Supraphonu v roce 1970. Následně získala devět Zlatých slavíků (1977 1985) a loni vydala XX. album „Vyznání" (Supraphon 2014). Jeho první hit „Rande u zdi nářků" je polská písnička s textem Václava Kopty.

Také o něm jsme si s ním povídali na III. ročníku benefice Zpíváme pro Tebe v Severočeském divadle v Ústí.

Rande rádia milují

Pane Kopto, jak se vám psalo na loňské album Hanky Zagorové?
Ono to zní divně, ta otázka, jak se mi na něj psalo. Mám na něm polskou písničku Rande u zdi nářků, další, První, jsme udělali s Jiřím Zmožkem, se kterým jsme se po letech zase potkali. A ta třetí je Náš Rubikon s mým textem a s hudbou Petra Maláska. Dopadlo to dobře, ty písničky jsem slyšel a cédéčko se dobře prodává. A dokonce píseň Rande u zdi nářků, jak mi některý z kamarádů z Českého rozhlasu sděloval, je jedna z dobře hraných českých písniček. To je dnes rarita, protože většinou zní zahraniční. To mě těší a Hanka Zagorová mi pak psala, protože jsme se bohužel nesešli na křtu, že mi děkuje a že má ze spolupráce jako vždy radost. To mě potěšilo, protože se máme rádi a ona byla první, kdo mi dal příležitost za mého mládí zkusit textařinu v profesionálním prostředí.

Kolik už jste pro ni napsal písničkových textů?
Nevím. Mám je skoro na každé její desce snad od roku 1986. Na každé je minimálně jedna moje píseň, za ty roky už jich bude poměrně hodně.

Původně jsem se domníval, že váš otec Pavel Kopta, básník i textař, který psal úžasné písničky pro Hanu Hegerovou, pro Hanu Zagorovou napsal víc písní. Ale tolik jich zase nebylo…
To nebylo. Dokonce to byla jediná deska, kde jsme se s otcem autorsky potkali. Jindy se nám to nepoštěstilo, zemřel poměrně mladý, nečekaně. I v tom nás Hanka propojila, že jsme se na jedné její desce my dva jako autoři sešli.

To vás muselo potěšit, že?
To víte že jo. Je spousta věcí, které jsme si nestačili říct. Tak je alespoň někde odkaz, že se tak trochu snažím pokračovat v tom, čím nás tu během svých let okouzloval. Myslím si, že byl jeden z našich nejlepších textařů, tak se ve vší skromnosti snažím na jeho odkaz navazovat.

A daří se vám to…Ale řekněte, proč jste vlastně přijel do ústeckého divadla podpořit třetí ročník benefice Zpíváme pro Tebe, kterou spolupořádala také Univerzita Jana Evangelisty Purkyně a vystoupil na ní její Ústecký pěvecký sbor?
Jsou lidi, kteří podobné podniky nevyhledávají nebo nemají-li čas, na to rádi zapomenou. My jsme s Martinou Zemanovou, s paní sbormistryní, kamarádi, myslím, troufnu si říct. Viděli jsme se i mimo rámec těchto pořadů a já se letos zúčastnil druhého ročníku (ze tří) benefice Zpíváme pro Tebe. Martina má velkej tah na branku, umí si lidi pohlídat, ale to asi víte všichni, kteří s ní přicházíte do styku. A zaplaťpánbůh, protože se opravdu ty peníze sejdou a opravdu jsou vynaložené na dobrou věc. V tom před ní hluboce smekám a vůbec před prací celého sboru ústeckého divadla a všech, kteří umožňují takovou bohulibou činnost. Jsem tady, protože to považuji za dobře vynaloženou investici časovou a pomáhá se dobré věci, postiženému dítěti. Vůbec nelituju a pokud to čas dovolí, rád přijedu i příští rok.

S Hankou Zagorovou jste se minuli na křtu. Najde se ještě někde příležitost, abyste ji na koncertě doprovodil na klavír?
(smích) Ne, to opravdu ne. Já neumím noty a Hanka je profesionál, takže si myslím, že na to čas ještě nedozrál. To by tak scházelo, abych fušoval do řemesla profesionálním klavíristům, těch je dost a jsou určitě rádi, když mají možnost se uživit. To fakt nechystám.