Logo Ústeckého krajeZdroj: se svolením Ústeckého krajeV seriálu Příběhy pamětníků z Ústeckého kraje přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů, známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete na webových stránkách vašeho Deníku.

Mládí prožila na „Hanzáku“ v Krásném Březně, které si zamilovala. „Krásné Březno bylo opravdu krásné. Nádherné,“ vzpomíná Jiřina Tuschlová. Usmívá se při pomyšlení třeba na petrklíče, kterých bylo prý u Blanska plno. Šedesát let prožila v Ústí nad Labem, žila také ve Všebořicích nebo na Severní Terase. „Ústí jsem měla moc ráda,“ myslí ještě dnes na město svého srdce. Aktivní seniorka, jež nemá problémy s internetovým bankovnictvím ani dalšími moderními nástroji, a která sbírá úspěchy v literárních soutěžích, se potom přestěhovala za vnoučaty do Libochovic, kde žije dodnes. „Máme krásný vztah,“ těší ji.

V Krásném Březně v Ústí nad Labem se Jiřina Tuschlová narodila v roce 1947. „Na Krásné Březno mám jen ty nejkrásnější vzpomínky. Teď už to tam není takové, jako kdysi. Tehdy nestály žádné paneláky, jen pár obchodů, bylo tam nádherně,“ vyznává se 75letá seniorka.

Libuše Šišková se narodila v Kopistech, od 18 let žila v Mostě. Podzim života nyní tráví v Domově sociálních služeb v Meziboří.
V Kopistech prožila válku a mládí. V Mostě pak Libuše Šišková založila rodinu

„Příroda, nádherné prostředí. Bydleli jsme na takovém malém náměstíčku, už je to tam úplně jiné, říkalo se mu Hanzák. To bylo ještě podle starého německého názvu Hansa platz. Tam se dělo všechno. V zimě se tam bruslilo, v létě jsme tam hrávali vybíjenou, cvrnkali kuličky. Všichni jsme se znali, byly to úžasné vztahy,“ pokračuje Jiřina Tuschlová ve vzpomínkách na své mládí. Krásné Březno má spojené také s maminkou.

Po válce tam bylo ještě hodně německého, pamatuje si, že se hojně mluvilo dvojjazyčně. „Dělali jsme výlety nahoru k Mlýništi, k Žežicím. Jako starší jsme chodili do Ryjic a nahoru na Blansko. Tam si pamatuji ohromné množství petrklíčů,“ říká ve svém současném bydlišti, v libochovickém domově důchodců. „Na tu dobu a na Krásné Březno strašně ráda vzpomínám. Bylo opravdu krásné,“ zasní se.

Pamatuje také tramvaje, které jezdívaly z Ústí nad Labem do Telnice. Jejich provoz skončil v roce 1955.

Josef Novotný bydlel v Řehlovicích pět desítek let.
Práce v zemědělství mě bavila, vzpomíná Josef Novotný. V Řehlovicích žil 49 let

Po základní škole v Krásném Březně šla studovat ekonomickou školu v ústecké Pařížské ulici. „Nastoupila jsem tam v roce 1962. To byla také krásná léta. Chodili jsme třeba na brigády, na praxe. Já třeba do Prefy do Vaňova, ta už dnes není. Vázala jsem tam armatury. Ráda na školu vzpomínám,“ vypráví. Maturovala v roce 1966 a hned zamířila do svého prvního zaměstnání. „Nastoupila jsem jako účetní do předlické Mototechny,“ popisuje.

V roce 1968 se Jiřina Tuschlová vdala a odešla z Krásného Března do Všebořic. „Ulice se jmenovala Návětrná. Bylo to první panelové sídliště v Ústí ve Všebořicích.“

Všechno bylo vidět a slyšet

„Moc dobré vzpomínky na to sídliště nemám. Byly tam snad papírové stěny, vše tam bylo slyšet. Přece jen, šla jsem tam ze starého domu, kde byl klid. To bylo něco jiného,“ vzpomíná Tuschlová. „Pohodlí sice bylo, to ano, ale hodně lidí, žádný klid, vše bylo slyšet a vidět,“ pokračuje.

Později se s manželem přestěhovali na sídliště Stříbrníky do části Severní Terasa. „Stěhovali jsme se do Jizerské ulice. To sídliště se teprve stavělo, když jsme tam šli,“ usmívá se Jiřina Tuschlová. „Později jsme se stěhovali ještě do velkých věžáků do ulice Pod Rozhlednou, je to pod Erbenovou vyhlídkou,“ popisuje seniorka svou ústeckou cestu.

Libuše Zvěřinová dlouho žila v Kopistech, dnes už zbourané obci na Mostecku.
V Kopistech bylo moc dobře, vzpomíná na zbouranou obec Libuše Zvěřinová

V roce 1973 se manželům narodila dcera. Po mateřské se Jiřina Tuschlová už nevrátila do Mototechny, ale začala pracovat v Krajském plemenářském podniku ve Všebořicích. „Měla jsem to do práce kousek. Později se podnik přestěhoval do Krásného Března. Celý život jsem pracovala v administrativě,“ říká.

Jak se dostala do Libochovic? V roce 2007 se rozhodla tam přestěhovat, aby mohla pomáhat dceři hlídat vnoučata. Chtěla ji vypomoci při jejím návratu do zaměstnání, navíc se těšila, že si naplno užije roli babičky. „Po 60 letech jsem šla z Ústí do Libochovic,“ mluví o odchodu z města jejího srdce. „Byl to pro mě tehdy šok. Ústí je velké město, Libochovice malé. Nikoho, kromě rodiny, jsem tu neznala. V Ústí jsem měla hodně známých. Bylo to hodně jiné. Prostě takový přesazený starý strom,“ vzpomíná Jiřina Tuschlová na své začátky na Litoměřicku.

„Mám úžasná vnoučata. Máme krásný vztah. Byla jsem s nimi často, užili jsme si,“ usmívá se seniorka při povídání o vnukovi a vnučce. „Později vnoučata odrostla a já měla plán se vrátit do Ústí. Za známými, je to mé rodiště, mám to tam moc ráda. Ale osud to zařídil jinak. Než jsem to stačila uskutečnit, zlomila jsem si stehenní kost a bylo vymalováno. Tak jsem se nakonec rozhodla zůstat a šla sem do domova,“ vypráví. Domov si aktivní seniorka pochvaluje, je tam spokojená.

Eva Jašová prožila sedm desítek let v litvínovské Osadě.
V chemičce 40 let, téměř celý život v Osadě. Nenudila jsem se, říká Eva Jašová

Co bavilo Jiřinu Tuschlovou, když zrovna nepracovala nebo se nestarala o rodinu? „Moc ráda jsem cestovala, celý život. Když jsem přišla do Libochovic, začala jsem aktivně dělat turistiku. Vzala jsem batoh a slezla tady všechno v okolí. Nejraději jsem to měla asi na Hazmburku,“ vzpomíná.

Jiřina Tuschlová se snaží stále zůstat aktivní. Píše do seniorského časopisu, letos se i zúčastnila soutěže SeniorArt v kategorii próza. Ústeckým krajem byla oceněna za druhé místo za povídání na téma „Hrdina v mých očích“. Každý den také využívá moderní technologie. Používá internetové bankovnictví, vyhledává si zajímavosti. „Hodně čtu, hledám si věci na internetu. Denně jsem na mobilu hodně času, skoro jako mladí,“ směje se. „Snažím se stačit době,“ dodává Jiřina Tuschlová.

Centrum sociální pomoci Litoměřice – Domov důchodců Libochovice
Domov důchodců Libochovice najdeme v klidném prostředí, obklopený je zelení a sadem. Ve městě je zámek s hezkým parkem, který spolu s městským parkem nabízí možnost vycházek. V areálu domova se nachází veřejný krytý bazén s celoročním provozem. Klienti mají možnost využívat knihovnu, pracují na počítačích, připraveny jsou pro ně vzdělávací i kulturní programy, nechybí ani sportovní činnost, trénování paměti a další. V domově pro seniory je k dispozici 69 lůžek, v domově se speciálním režimem 84. V Libochovicích se vždy snaží vycházet z individuálních potřeb klientů.