Narodil se přesně před 150 lety 24. října 1862 v Jiřetíně pod Bukovou. Malé obci na úbočí Jizerských hor. „Rodina patří k nejstarším osídlencům v okolí Tanvaldska. Jeho rodokmen sahá až do 17. století," připomíná odborník na historii sklářské a bižuterní výroby Petr Nový z Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

„Byl to člověk, který byl od svých 17 let hnán dopředu novými podněty a nápady, který nemohl být bez činnosti," připomíná historik, který přeložil Swarovského vzpomínky. „Tehdejší podnikatelé je často psali proto, aby svým vnukům připomněli, z jakých poměrů vyšli, a že vozit se v drahém autě není samozřejmostí," zdůraznil historik.

Raketový vzestup

Swarovski se vyučil pasířem (zpracování kovu za studena pro potřeby bižuterie) a poté pracoval pro firmu Gebrüder Feix (Bratři Feixové) v Albrechticích v Jizerských horách. Už tehdy se prokázalo, že je to velmi zručný mechanik i nadějný vynálezce. Proto ho firma jako osmnáctiletého vyslala na zkušenou do Paříže. Zlomová byla ale jeho cesta do Vídně, kde se seznámil s elektromotory, které byly k vidění vůbec poprvé.

„Stejně jako dnes bylo i tehdy běžné, že firmy vysílaly své zástupce na nejrůznější veletrhy, aby viděli, co se ve světě děje. V tomhle případě bylo ale hlavním důvodem cesty zprovoznění prototypu stroje na mechanické broušení knoflíků," vysvětlil Petr Nový.

Technický pokrok, kterým už tehdy žila metropole RakouskaUherska, Swarovskému učaroval. Mladý technik se rozhodl ve Vídni zůstat. To se ale nelíbilo firmě, která mu zaplatila pobyt pro to, aby získal poznatky pro její potřeby a Swarovského donutila k návratu. Pohrozila, že jinak propustí jeho otce, který pro jejich firmu rovněž pracoval. Brzy se ale hnán vnitřním motorem osamostatnil. Oženil se a spolu se svým tchánem Weissem založil firmu v Janově Dole u Liberce. Zaměřili se na bižuterní výrobu, ale firmě se kvůli rychle se měnícím módním trendům příliš nedařilo a po smrti tchána zanikla.

Daniel Swarovski na rodinném snímku, vpravo.Převratný patent

V roce 1891 se Swarovski vrátil do Jiřetína, kde podnikali jeho švagři Robert, Franz a Emil Weissové. Brzy zkonstruoval první stroj na broušení drobných skleněných polotovarů (šatonů) v Rakousku- Uhersku. Stroj dokázal v dokonalé kvalitě vybrousit až 35 šatonů najednou.

Svůj vynález si sice nechal patentovat, ale pro nedostatek financí byl nucen hledat investora, který by jeho vynález zaštítil. A štěstí mu přálo. Zázračný stroj představil svému pařížskému zákazníkovi Armandu Kosmannovi a ten se fascinován výrobky stal společníkem firmy.

Převratný vynález pracoval na plný výkon v továrně v Janově Dole, ale nestačila kapacita, vodní pohon a především Swarovski se obával všudypřítomné konkurence. Podle Petra Nového šlo už v té době o tvrdý konkurenční boj, žádnou selanku.

V říjnu 1895 se Daniel Swarovski se svým strojem, společníky a deseti dělníky přestěhoval do tyrolského městečka Wattens. Zde si firma pronajala starou tovární budovu a začala vyrábět.

Strojově broušené šatony pod názvem „tyrolské kameny" neměly ve světě konkurenci. Surovinu nejprve dovážel z Jizerských hor, postupně ale vybudoval vlastní laboratoř a huť a jejich sklo se kvalitou vyrovnalo produkci jabloneckých sklářů. Hlavním odbytištěm broušených kamenů byl přitom paradoxně Jablonec nad Nisou a zdejší bohatí a významní exportéři. Až poté následovali odběratelé z Francie či USA.

Módní hit

Mezi světovými válkami se Daniel Swarovski stáhl z aktivního vedení firmy, nicméně i nadále se věnoval racionalizaci firmy. Po válce se výroba rozšířila z broušených polotovarů také na brýlová skla či svítidla. Poté se do popředí opět dostaly šperky.

Velkým úspěchem byla výroba skleněných figurek, které se roku 1976 staly hitem. O rok později pak firma poprvé představila i vlastní kolekci šperků. Firma Swarovski, která po vyplacení společníků patří dnes výhradně rodině, je největším producentem bižuterních kamenů na světě. V roce 1995 otevřeli ve Wattens křišťálové muzeum, které je dnes po zámku Schönbrunn údajně nejnavštěvovanější atrakcí v Rakousku.