Už od roku 1901 fungovalo u policejního ředitelství v Praze daktyloskopické oddělení, kde byly otisky prstů klasifikovány podle Vucetichova systému. Ten byl za dva roky pozměněn Protivenským na „Pražský systém" a v roce 1919 bylo celé oddělení přeorganizováno na „Ústřední daktyloskopickou stanici" pro celou republiku (Výnos ministerstva vnitra ze dne 9. 5. 1919).

Potřeba zkvalitnění pátrací služby i snaha po samostatnosti v oblasti kriminalistiky v činnosti četnictva vedla v roce 1922 ke zřízení zvláštního četnického oddělení u poznávacího úřadu Policejního ředitelství v Praze. V roce 1927 se osamostatnilo a pracovalo jako Ústřední četnické pátrací oddělení v objektu Zemského velitelství pro Čechy v Praze.

Podle obsahu činnosti se dělilo na skupiny daktyloskopickou, fotografickou, specializace pachatelů, kriminální evidence, evidence cikánů a lupičů pokladen, korespondence, zpráv a bezpečnostního rozhlasu, organizační a studijní skupinu, která řídila chov, výcvik a používání služebních psů.Snímek ze stálé výstavy.

Ústřední četnické pátrací oddělení bylo vrcholným orgánem kriminalistické služby četnictva a celý jeho další vývoj znamenal prestižní a kompetenční boj s Všeobecnou kriminální ústřednou.

Vznikla Všeobecná kriminální ústředna

Všeobecná kriminální ústředna vznikla v roce 1929 při policejním ředitelství v Praze na základě potřeby koordinace pátrací služby vykonávané četnictvem a státní policií. Vůči četnictvu neměla nařizovací pravomoc. Její působnost se více méně vztahovala na oblast Velké Prahy a nezasahovala do venkovských oblastí, jež patřily do působnosti četnictva.

Státní policie ani četnictvo však nemělo institut, jenž by se zabýval hlouběji otázkami kriminalistiky, a proto zřídilo ministerstvo spravedlnosti v roce 1924 kriminální muzeum a archiv soustřeďující materiál týkající se této problematiky.

Muzeum i archiv byly zřízeny u Zemského soudu v Praze a roku 1926 z nich byl po souhlasu ministerstva školství vytvořen Kriminologický ústav při právnické fakultě Karlovy university. Ten však kromě pořádání odborných kurzů pro orgány justice a bezpečnosti nevyvíjel větší aktivitu.

V roce 1939 materiály a sbírky přešly do kriminologického ústavu při německé právnické fakultě.

Muzea s tradicí

Kriminalistická či bezpečnostní muzea měla u nás letitou tradici. Jedno z nejstarších bylo založeno bývalou c. k. pražskou policií ve věži nádvoří budovy č. 4 v Praze 1, Bartolomějské ulici. O tomto muzeu vypráví také Egon Ervín Kisch ve svém Pražském Pitavalu z roku 1933.

Některé zbytky exponátů se dochovaly ve sbírce současného Muzea Policie ČR. Zmíněné muzeum bylo převzato bývalou československou státní policií a umístěno v budově pražského ředitelství u Všeobecné kriminální ústředny.

Stejně tak mělo své kriminální muzeum Ústřední četnické pátrací oddělení v Praze v Karmelitské ulici, jež bylo stejně jako sbírky německé kriminální policie zničeno v roce 1945.