Celoživotním osudem Petra Holodňáka se staly pískovny poblíž Nechranické přehrady. Tam dodnes vede rozsáhlé výzkumy, přišel s řadou významných objevů.

Dva roky odkrýváte naleziště v předpolí pískovny u Soběsuk nedaleko Nechranické přehrady. Ačkoliv tam bude výzkum ještě pokračovat, po loňsku je jasné, že jste odkryli největší neolitické sídliště ve středním Poohří. Tedy z doby mladší doby kamenné, což je pravěké období zhruba 5500 až 4200 let před naším letopočtem. Co jste loni u Soběsuk našli?
Letecké snímkování pořízené ještě před zahájením těžby naznačovalo existenci rozsáhlé pravěké lokality. Výsledky vykopávek ale předčily veškerá očekávání archeologů. Našly se pozůstatky řady objektů, některé z doby před více než sedmi tisíci lety, které na leteckých snímcích vůbec nebyly vidět.

O jaké objekty se jednalo?
Na ploše více než tří hektarů se nám podařilo odkrýt půdorysy asi dvaceti nadzemních staveb, zejména obytných domů. Dále jsme prozkoumali takzvané stavební jámy. Tedy místa, kde byla odebírána hlína k technickým účelům, například k omítnutí stěn domů nebo výrobu keramiky. Průzkum doložil i zásobní jámy na uskladnění obilí, pícky a odpadní jámy.

Z vašeho pohledu archeologa, co vás zaujalo?
Z hlediska archeologie jsou zajímavé třeba pozůstatky ohrad v podobě dřevěných kůlů. Nejdelší řada měřila kolem devadesáti metrů. Předpokládá se, že pravěcí zemědělci ohrazovali dřevěnými ploty svá pole, aby ochránili úrodu před volně se pasoucím dobytkem a zvěří.

Petr Holodňák

Bydlí v Žatci. Téměř čtyři desítky let pracuje jako archeolog žateckého regionálního muzea. Záchranný výzkum poblíž Nechranické přehrady provádí už od roku 1985.

Jaké nejstarší obytné stavby jste v místě našli?
Nejstarší obytné stavby v lokalitě reprezentují takzvané dlouhé domy právě z mladší doby kamenné. Konkrétně je obývali lidé kultury s lineární keramikou před více než 7000 lety.

V jakém stavu po sejmutí ornice jste tyto objekty našli?
Díky zkušenosti pracovníků pískovny při opatrném odstraňování ornice se většina půdorysů dochovala takřka v úplnosti. Jejich konstrukci prozrazují stopy po dřevěných kůlech zapuštěných do podloží. Nejdelší stavba měla výrazně obdélníkový půdorys o délce čtyřicet metrů, šířka se pohybovala kolem sedmi metrů. Krov střechy byl nesen hustě rozmístěnými dřevěnými sloupy v interiéru domu, uspořádanými do tří paralelních řad.

Předpokládám, že jste v místě našli i objekty z pozdějšího osídlení?
Ano. Místo příhodné pro zemědělství nezůstalo liduprázdné ani v následujícím období kultury s vypíchanou keramikou, což je období 5000 až 4400 před naším letopočtem. Jedinečnou ukázku architektury mladšího neolitu představují půdorysy šesti domů uspořádaných v pravidelných rozestupech do jedné řady. Uprostřed byl umístěn největší dům a směrem na obě strany se stavby zmenšovaly. Centrální stavba měla délku 36 metrů a u vstupu byla 13 metrů široká. Vnější obvod domu byl vymezen základovým žlábkem, do něhož byly upevněny dřevěné stěny. Směrem k severozápadu se půdorys výrazně zužoval na pouhých sedm metrů.

Proč se tak tehdy stavělo?
Stavebníci tak dosáhli aerodynamického tvaru, takže dům užší stranou lépe vzdoroval větrům, které zde vanuly právě z tohoto směru. Neuvěřitelného pokroku bylo dosaženo i v konstrukci stavby samotné. Střecha této monumentální stavby se opírala o pouhých devět mohutných sloupů umístěných uvnitř. Oproti dlouhým domům ze staršího období tak interiér poskytoval mnohem větší užitný prostor.

A nálezy z dalších období?
Další učebnicový příklad pravěké architektury reprezentují tři domy ze starší doby bronzové. Šlo o stavby pravidelně obdélníkového půdorysu a délce kolem 15 metrů. Hřeben sedlové střechy se opíral o tři dřevěné sloupy symetricky rozmístěné v delší ose objektu. Odlišná je již orientace vůči světovým stranám, neboť delší osa staveb je nasměrována od západu k východu. Opodál byla skupina odpadních jam s keramikou únětické kultury. Lze tedy usoudit, že u Soběsuk pobývalo obyvatelstvo také v období mezi roky 2200 až 1600 před naším letopočtem.

Archeologie je nejen o různých stavbách, ale také o lidech. Výzkumy u Soběsuk přinášejí i doklady o pohřbívání. Co jste tam v tomto ohledu našli loni?
Loni jsme tam objevili celkem jedenáct hrobů z různých časových období. Nejméně jeden hrob lze datovat do kultury s vypíchanou keramikou, tedy do doby mladšího neolitu na počátku pátého tisíciletí před naším letopočtem. Neolitické pohřby jsou poměrně vzácné. Nacházejí se doposud spíše jen jednotlivé hroby než větší pohřebiště. Většina dalších prozkoumaných hrobů ze Soběsuk náleží do následujících historických období – pozdní doby kamenné a jeden lze zařadit do starší doby bronzové.

Znáte tedy dataci všech nalezených hrobů?
Ne. Stáří některých hrobů není jasné a upřesní se radiouhlíkovou metodou. Data bychom měli znát v průběhu tohoto roku. Práce byly poněkud pozdrženy současným krizovým stavem.

Jaké nejmladší hroby jste našli?
Nejmladšími byly dva hroby z doby stěhování národů, tedy z pátého až poloviny šestého století našeho letopočtu. Bohužel oba byly už v dávné minulosti vyloupené.

Narážíte na vykradené hroby často?
Vykrádání hrobových výbav se jako masový jev opakuje na všech pohřebištích z tohoto období. Docházelo k němu patrně v době, kdy ještě nadzemní označení hrobů bylo v terénu patrné a dřevěné rakve s nebožtíky nebyly zcela zetlelé.

Jak zloději při vykrádání hrobů postupovali?
Vyhloubili trychtýřovitou jámu, která mířila přesně na hlavu a hrudník pohřbeného. Tam bývaly totiž umístěny ty nejcennější předměty, mnohdy zlaté či pozlacené šperky. Při výzkumu těchto hrobů pak pouze „paběrkujeme“ předměty, které unikly pozornosti vykradačů, či o které neměli zájem. Přesto se občas podaří nalézt něco zajímavého.

Co třeba?
Například v jednom hrobě ze Soběsuk byl pohřben muž – bojovník. Pozornosti lupičů v něm unikl železný hrot kopí umístěný vedle rakve. U nohou pohřbeného stála celá keramická nádobka. Z ostatní výbavy zůstaly pouze nepatrné zbytky: zlomek kostěného hřebene s bronzovými nýty, z náhrdelníku pouze dva skleněné korálky a bronzový závěsek v podobě hrací kostky.

Rozsáhlý archeologický výzkum, který probíhá v této lokalitě od roku 2017, tam bude pokračovat i letos. Máte alespoň přibližnou představu, co v místě najdete?
Vycházíme z dosavadních vykopávek a dostupných leteckých snímků. Předpokládáme pokračování neolitického sídliště a v severní části naleziště i výraznější kumulaci zahloubených objektů dosud neznámého stáří. Na leteckém snímku je patrný také jeden objekt vymezený kruhovým žlábkem s hrobovou jámou uprostřed, tedy pravděpodobně pohřeb pod mohylou.

Jak byste naleziště u Soběsuk z hlediska české archeologie zhodnotil?
Na opačné straně katastru obce vedlo žatecké muzeum rozsáhlé výzkumy už v letech 1985 až 1992. Pravěké osídlení zde bylo na ploše několika desítek hektarů. Jen z těchto vykopávek bylo pro představu získáno 3,4 tuny keramického materiálu! Další velkoplošné výzkumy se odehrály na sousedních katastrech obcí Roztyly a Chudeřín. Dnes patří tato oblast k nejlépe prozkoumaným regionům v Čechách. Na tomto území lze například sledovat dlouhodobý vývoj osídlení krajiny včetně dopadů na životní prostředí a klimatických změn.

Opatření kvůli koronaviru se dotklo také Regionálního muzea v Žatci. Bylo dva měsíce zavřené.
Omezení návštěvnického provozu kvůli koronaviru nám paradoxně poskytlo více času na práci se sbírkovým fondem. Máme tak větší prostor i pro zpracování nálezů ze Soběsuk. Po ukončení prací v terénu následuje zpracování podrobné nálezové zprávy a rovněž povinná muzejní evidence. Již nyní máme k dispozici výsledky tzv. makrozbytkové analýzy a analýzy uhlíků, které prozrazují, jak vypadalo tehdejší přírodní prostředí a krajina. Vzhledem ke krizovému stavu se ale pozdržely antropologické posudky lidských koster z prozkoumaných hrobů. Před uložením do nových depozitářů v Žatci nás čeká vzhledem k množství nálezů ještě mnoho práce.

Počítáte po skončení záchranných výzkumů u Soběsuk s nějakou výstavou?
V dané lokalitě je těžba štěrkopísku plánována ještě na několik let, takže záchrana ohrožených památek v terénu je pro nás momentálně prioritou a po značnou část roku plně vytěžuje všechny pracovníky archeologického oddělení. Samozřejmě bychom veřejnosti v budoucnu rádi představili ty nejzajímavější nálezy. Zatím je pro zájemce na webu žateckého muzea k dispozici alespoň obrazová prezentace předběžných výsledků výzkumu u Soběsuk v loňském roce.