Slavnostní akt, který byl ve skutečnosti smutným loučením. Na dole Centrum, který začal fungovat v roce 1888, v pátek vyjel na povrch poslední vůz s uhlím. Definitivně tak skončila těžba na posledním hnědouhelném hlubinném dole v České republice.

„Vím, že jste naštvaní, že to končí, ale pojďme se s tou šachtou rozloučit s grácií, jak si zaslouží," řekl směrem k přítomným zaměstnancům ředitel dolu Pavel Lička.

Spolu s ním promluvili k pracovníkům také hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček nebo Jan Dienstl, spolumajitel společnosti Severní energetická, která důl provozuje. „Doufám, že si odpovědné osoby brzy uvědomí, že uhlí je potřeba," řekl Dienstl.

Poslední vůz se objevil na povrchu ve 13 hodin. Areálem pak několikrát zazněl hornický pozdrav „Zdař Bůh!" a zahrála i kapela. Všemu přihlíželo několik stovek lidí. Nechyběli mezi nimi ani bývalí zaměstnanci.

O uzavření dolu se hovoří již od 90. let. Podle společnosti Severní energetická k tomu nyní došlo kvůli rozhodnutí vlády o neprolomení limitů na lomu ČSA. Důl má 320 zaměstnanců. Několik z nich už přes rok těží v bočních svazích lomu ČSA. Přidá se k nim i část dalších. Kolik lidí se přesune na jinou pozici a kolik jich dostane výpověď, není zatím jasné. „Aktuálně dokončujeme interní plán zaměstnanosti, který mapuje možnosti uplatnění zaměstnanců z dolu Centrum v rámci skupiny, případně u jejích dodavatelů," řekla mluvčí Severní energetické Gabriela Sáričková Benešová.

Na dole Centrum zatím nicméně úplně „mrtvo" nebude. Někteří zaměstnanci tam budou ještě několik měsíců pracovat na rozebírání technologií a uzavření těžební jámy šachty. Uhlí už ale „Centrumka" nevydá žádné.

Uhlí se V Severních Čechách těží už od 15. století, nyní je v útlumu

Historie těžby hnědého uhlí v severočeské pánvi má kořeny až v 15. století. Povrchové a hlubinné dobývání nerostu zde má velkou tradici. S útlumem těžby se postupně zavírají některé doly. 1. dubna bude ukončena těžba z posledního hlubinného hnědouhelného dolu v Česku.
Nejstarší písemná zmínka o těžbě „hořlavého kamene" v severočeské hnědouhelné pánvi pochází z roku 1403. Jde o záznam z duchcovské městské knihy, podle kterého prodal místní měšťan Stisla svůj podíl v uhelném dole čtyřem osobám z Míšně. Do počátku 19. století probíhala těžba uhlí primitivním způsobem. Uhlí se těžilo ručně v nepříliš hlubokých jamách.

Rozvoj přinesla výstavba železnice
Skutečný rozvoj uhelné těžby v severočeském regionu souvisel s výstavbou železnic v polovině 19. století (trať Praha-Podmokly, Duchcov-Most-Chomutov a další). Podél trati byla otevřena řada nových dolů a těžba začala získávat průmyslový charakter. V roce 1867 dosáhla těžba hnědého uhlí 1,000.000 tun a v roce 1879 již více než 5,000.000 tun.

Sedmdesátá léta 19. století přinesla přesun dolování z ústecké oblasti na Duchcovsko, Mostecko a Chomutovsko. Vznikly četné těžební společnosti, mimo jiné Mostecká společnost pro dobývání uhlí, Severočeská uhelná společnost, Státní doly a Těžařstvo Lomské uhelné doly.

Po hlubině přišla povrchová těžba
Na přelomu 19. a 20. století těžily v oblasti severozápadních Čech desítky hlubinných dolů a začaly se objevovat i první povrchové doly. Už v roce 1908 byla v Duchcově zřízena rekultivační expozitura zemské zemědělské rady. K systematickému rozvoji rekultivačních prací dochází od 50. let minulého století.

Během druhé světové války ovládla těžbu v severočeském uhelném revíru Sudetoněmecká důlní akciová společnost (SUBAG), kontrolovaná německým státem. Uhlí ze severních Čech sloužilo mimo jiné k výrobě syntetického benzínu. V roce 1945 existovalo v prostoru severočeské hnědouhelné pánve 34 hlubinných a 24 povrchových lomů. Hlubinné doly postupně ustupovaly povrchovým velkolomům. V roce 1970 bylo v severních Čechách už jen 12 hlubinných dolů. V posledních letech je ale na severu Čech jediný hlubinný důl Centrum, který je od prosince 2012 v likvidaci a nyní definitivně skončí.

Podnik Severočeské hnědouhelné doly
Na základě dekretu prezidenta republiky byly po válce veškeré důlní podniky v severočeském revíru znárodněny a včleněny do národního podniku Severočeské hnědouhelné doly. V roce 1950 bylo v severočeském hnědouhelném revíru vytěženo 20 milionů tun hnědého uhlí, v roce 1960 téměř 40 milionů tun, v 70. letech těžba přesahovala 60 milionů tun ročně a v polovině 80. let vrcholila na téměř 75 milionech tun za rok.

Masové těžbě uhlí padly za oběť desítky vesnic a měst, například historický Most. Mimořádnou pozornost vyvolal technicky náročný přesun mosteckého kostela Nanebevzetí Panny Marie, který byl v roce 1975 převezen o 841 metrů.
(Ne) překročitelné územní limity těžby

V roce 1991 byly usnesením vlády vyhlášeny tzv. územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách. Za touto linií leží zásoby uhlí o objemu zhruba 0,9 miliardy tun. Loni v říjnu vláda rozhodla o prolomení limitů na dole Bílina. Za limity těžby tohoto lomu je řádově až 150 milionů tun uhlí.

Důl Bílina patří společnosti Severočeské doly ze skupiny ČEZ. O prolomení limitů usilovala i další těžební společnost, Severní energetická, a to na dole ČSA ve směru na Litvínov. Zde by údajně prolomení limitů umožnilo prodloužit životnost lomu o 150 let. Za oběť těžbě by ale padla obec Černice a Horní Jiřetín. Bez prolomení limitů se těžba zastaví v roce 2022. V severočeské pánvi těží ještě společnost Vršanská uhelná.

Podle České geologické služby bylo v roce 2012 v Česku evidováno 53 ložisek hnědého uhlí, z nichž se na 11 těžilo. Hnědé uhlí se na území dnešní ČR těžilo krom severočeské (mostecké) pánve také v dalších dvou podkrušnohorských pánvích sokolovské a chebské.

Kromě toho se hnědé uhlí těžilo v malé míře na Liberecku (žitavská pánev) a lignit (nejmladší a nejméně kvalitní hnědé uhlí) na Hodonínsku (vídeňská pánev) a Českobudějovicku (českobudějovická pánev). Nyní se těší pouze v severočeské a sokolovské pánvi (Sokolovská uhelná).