Teplický fotograf, cestovatel a horolezec Jiří Reissig je živoucím důkazem toho, že když člověk dělá to, co má rád, nevzdává se a jde si za svými sny, nestárne. I když letos oslavil sedmdesátiny, neztrácí čas sledováním seriálů. Právě se vrátil po pěti týdnech z Afriky, kde při cestě z Jihoafrické republiky do Botswany, Zimbabwe a Zambie projel sedm národních parků a fotil a fotil.

„Že někdy uvidím lovit lvice, o tom se mi ani nesnilo. Přivezl jsem kolem 5,5 tisíce fotek a 264 videových sekvencí. Oproti své předchozí cestě do Afriky jsem toužil mít i něco pohyblivého,“ říká Reissig. S sebou měl dvě zrcadlovky, jeden kompakt na dokumentaci a sadu objektivů. I když na něm není po náročné cestě znát únava, přiznává, že byly chvíle, kdy byl na hranici fyzických sil.

Tříčlenná skupinka fotografů, dva Češi a jeden Jihoafričan, vyhledávala v národních parcích malá kempová místa, která byla co nejblíže napajedel, kam se stahovala zvěř. Mohli ji tu až do noci nerušeně pozorovat a měli velké možnosti pro focení.

Před objektivy fotoaparátů se jim nejvíc objevovali sloni a antilopy, ale přišel i lev, hroch, nosorožci a k vidění bylo také množství druhů ptáků.

„Jen geparda jsem neviděl. Ale levharta jsme měli možnost nafotit z blízkosti. Náš africký kolega říkal, že za osm let, co fotí, se mu ho ještě nikdy nepodařilo vyfotit,“ říká Reissig. Hlavním cílem fotografů byl národní park South Luangwa v Zambii, kde je největší koncentrace hrochů na světě.

„Byli jsme tu v tu nejvhodnější dobu, kdy se hroši stahují k vodě. Ale řeka měla o půl až metr vyšší hladinu, než je v tomto období obvyklé, takže hroši nebyli stažení do napajedla až tolik, jak jsme čekali. Místní nám ale poradili jiné místo. Bloudili jsme buší, až jsme ho našli. Řeka tu měla šířku 30 metrů, na délku 200 metrů a v tůni bylo na 500 hrochů, kteří celou noc řvali,“ popisuje teplický fotograf jeden z nezapomenutelných zážitků.