Před Chantal procítěně zazpívá místní vokalistka Eliška Lüftnerová, i ji baví původní písně Francie. Chantal hraje a zpívá, dál pokračuje v projektech Nadace Archa Chantal. Nedávno se objevil nový kalendář „Proměny" na rok 2015, tentokrát s Reginou Rázlovou, Simonou Stašovou, Bolkem Polívkou, Michaelem Kocábem, Borisem Hybnerem nebo Milanem Šteindlerem…

Jsem pohotová

Když vidíte, že někdo pomoc zoufale potřebuje, nepřepadne vás až beznaděj? Jste smutná?
Samozřejmě, když vidím někoho s problémem, tak mě to trápí. Ale jsem pohotová, funkční. Když lidé potřebují pomoc, snažím se pomáhat.

Do Ústí přijedete jako šansonová zpěvačka, máte skvělé jazzové trio v čele se saxofonistou Štěpánem Markovičem. Máte i „šansonový" sen?
Zpívám klasické francouzské šansony, píšu sama i vlastní texty. Právě ve studiu natáčíme nové jazzové cédéčko s Vítkem Švecem, Ondřejem Kabrnou a Štěpánem Markovičem. Vyjít by mělo během příštího roku. A pokud se mě ptáte, jestli mám sen? Mám. Aby to byl pokaždé přínos pro diváky v energii, kterou jim předávám z jeviště. Proto dělám divadlo i šansony.

Kdo je dnes váš šansonový vzor a proč? Poradíte někoho zajímavého z Francie či odjinud?
Miluji francouzské texty, například v Čechách známé písně Lea Ferrého, Serge Gainsbourga , Georgese Brassense, Patricka Bruela, Serge Regganiho, samozřejmě Charlese Aznavoura nebo Jacquese Brela… Z mladších mám ráda Zaz, ta je teď v Čechách dost populární, nebo Grand Corps Malade.

Je pro vás tedy důležitější text než melodie?
Obojí je důležité. Ale samozřejmě je úžasné vzkazovat něco textem. A mám ráda francouzské šansony v podání džezových muzikantů.

Již zesnulý zpěvák Serge Gainsbourg, francouzská hudební legenda, byl skvělý. Jako muž asi plně nedocením jeho kouzlo, to hlavně ženy ho milovaly. Máte ho také ráda?
Mám ráda jeho sarkasmus a ironii. Byl velmi citlivý, inteligentní, velký milovník žen. A to žena pozná (smích). Uměl okouzlit a vždycky zůstal sám sebou, i když byl někdy trochu divoký. Myslím, že v tom je jeho kouzlo. Mám o něm spoustu knih…

Jedno album jste natočila, další právě vzniká. Je to striktně studiová záležitost, nebo byste raději měla CD z koncertu?
Určitě dávám přednost studiu. Na koncerty by měl člověk chodit a doma poslouchat jen čistý záznam vybraných písní.

Kdy jste se rozhodla, že založíte Nadaci Archa Chantal? Bylo to pod dojmem nějakého zážitku?
Ne, to je důsledek mé výchovy. Byly jsme doma se sestrami vychované tak, že člověk má myslet na ty, kteří se mají hůř. Například jako mladé jsme vzaly své vlastní hračky a odvezly je na Vánoce do rodin, které měly problémy. Už před padesáti lety maminka podporovala děti z Indie, nebo když byla válka v Libanonu, měly jsme na pár měsíců doma pár dětí. Před revolucí bylo těžké něco dělat, ale můj největší „sport" bylo pašovat léky, literaturu, filmy. Až později jsem měla možnost být aktivnější, s nápadem postavit nadaci mi pomohli kamarádi, a postupně jsem získala větší možnosti. Teď už se přes dvacet let věnujeme dětským oddělením v nemocnicích, kde změníme všechno, od podlahy po strop. Vytvoříme dětský svět. Naše práce je pomáhat psychice nemocných dětí. Léčba pak pokračuje mnohem lépe. I personálu léčeben se ptám, co potřebuje, přeju si, aby všichni byli spokojení. Pak je personál příjemnější, děti méně nervózní, rodiče klidnější.

To mohu potvrdit. Jednou ročně, už asi šest let, jezdíme se synkem vozíčkářem do dětské léčebny Vesna v Janských Lázních. I jim už vaše Nadace Archa Chantal pomohla, za což děkuji. Ale prozraďte, je těžké se dobře rozhodnout, kde pomoc nutně potřebují?
Je to trošku těžké, ale snažíme se vyhovět všem. Stojí před námi „jen" otázka, jak peníze na projekty získat. Jsem zakladatelka a prezidentka Nadace Archa Chantal, jsme malý stálý tým, ale pracujeme také s externisty. A šetříme, abychom si mohli dovolit investovat do nových projektů.

Ráda si povídám

Zpět k hudbě. Můžete některou z písní označit za svou osudovou?
Já myslím, že všechny písničky, které zpívám, mě oslovily a ještě osloví, něco pro mě znamenají. Co jimi říkám, je pro mě důležité…Osud mi dovolil, abych dávala jiným radost, a když zpívám, mám možnost být na jevišti jako Chantal, ne jako herečka, mohu předat lidem nějaký vzkaz. Zpívám ve francouzštině, ale vždy si s diváky povídám a vysvětluju divákům obsah šansonů.

Je i písnička, pro kterou sbíráte odvahu, abyste ji zpívala?
Ano, chystám nové šansony od Borise Viana, Wriggles či Mr.President, snažím se najít čas napsat další svoje texty. Jen jedno vím, že Edith Piaf nikdy nebudu zpívat. Je vždy těžké najít cestu,když znáte dokonalost originálu. Ať v divadle nebo na koncertu, dávám přednost emocím.

Na čem právě pracujete?
Napsala jsem s Míšou Zindelovou knížku „Chantal Život na laně" a po nečekaném úspěchu připravujeme další, tentokrát s pohledem na určitá témata, kterých jsme se zatím jen dotkly.

Kalendář Proměny 2015 za 350 Kč nabízejí webové stránky www.archa-chantal.cz