Pracovníci Oblastního muzea v Chomutově završili v uplynulých dnech několikaletou práci na obnově stálé sbírky sochařství a malířství severozápadních Čech z období gotiky a renesance. Sídlí v prostorách starobylé budovy radnice na centrálním náměstí. Inovovanou expozici pod názvem „Všemu světu na útěchu Sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350-1590" si zájemci poprvé mohli prohlédnout ve středu 16. října.

Autorem originálního, minimalistického řešení expozice, jež zdůrazňuje jedinečnou atmosféru místa, je renomovaný architekt Pavel Kolíbal. Na projektu spolupracoval se svým otcem, významným sochařem a výtvarníkem Stanislavem. Kurátorům muzea se navíc podařilo sbírku obohatit o dvě významná umělecká díla: Madonu z Březence z poloviny 14. století, která představuje nejstarší dochovanou gotickou dřevořezbu severozápadních Čech, a pozdně gotickou Madonu z Vilémova z první třetiny 16. století.

Nápad vtisknout expozici novou, atraktivnější a modernější tvář se zrodil v hlavách nastupující generace historiček umění, vedoucí oddělení pro umění a řemesla muzea Renaty Gubíkové a její zástupkyně Andrey Löblové. Na své vizi spolupracovali s odborníky z Národní galerie v Praze.

Jednou z motivací byla podle Renaty touha po novém prozkoumání a zdokumentování cenné muzejní sbírky. „Měla jsem potřebu jednotlivé artefakty znovu prozkoumat, původní informace ověřit a pokusit se zjistit nové," potvrdila historička umění.

Právě vyhledávání dosud nezveřejněných informací o vystavených dílech a snaha uvést je do souvislostí zabralo nezanedbatelnou část práce na inovaci expozice. „Umění ve středověku neplnilo jen estetickou roli, důraz byl kladen zejména na funkci náboženskou. Základní informace proto doplňují umělecko-historické okolnosti vzniku jednotlivých soch a obrazů," doplnila Gubíková.

Vysvětlila i důvod, proč od nápadu k realizaci uplynulo dlouhých pět let. „Bylo jasné, že komplexní obnova si vyžádá vyšší náklady. Z rozpočtu muzea bychom to nezaplatili. Snažili jsme se proto získat peníze z dotačních programů, což se podařilo až nyní," řekla s tím, že kromě nákupu materiálu a vybavení a samotné práce na instalaci výstavy byla součástí inovace expozice i výměna kobercových krytin podlah za dubové dřevo v prostorách výstavních sálů.

Proti původní výstavě se současná expozice rozšířila do dalších navazujících prostor, v nichž jsou umístěny sochy z renesančního období. Přestěhovaly se z jiných muzejních místností, a premiérově tak expozici zkompletovaly. Novinkou bude také studijní koutek s publikacemi o vystavených dílech. K dispozici je i počítač s podrobnými daty, jež se nevešla na popisky pod artefakty.

Veškerá vystavená umělecká díla zdokumentuje prestižní katalog, jehož vydání muzeum připravuje v příštím roce.

„V dobrém věřím, že dnešní expozice tu třicet let nevydrží"

Rozhovor se spoluautorkou výstavy „Všemu světu na útěchu - Sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350-1590" Andreou Löblovou

Jak vznikl nápad inovovat letitou expozici?
Cítily jsme s kolegyní Renatou Gubíkovou, že je potřeba expozici oživit. Byla samozřejmě ovlivněna dobou svého vzniku, chtělo to invenci šikovného architekta i nové a moderní materiály. Na můj vkus je třicet let až příliš dlouhá doba. V nejlepším slova smyslu proto věřím, že současná podoba expozice tak dlouho nevydrží.

Expozici jste obnovili z gruntu. Kolik proměna stála a z jakých zdrojů se uhradila?
Práce, materiál a vybavení včetně výměny kobercových krytin podlah za dubové dřevo v prostorách výstavních sálů si vyžádaly zhruba dva miliony korun. Z toho 1,2 milionu tvoří příspěvek EU z programu Cíl 3 pro přeshraniční spolupráci. Výměnu podlahové krytiny uhradilo město jako majitel objektu. I jemu se podařilo získat na investici dotaci, ministerstvo kultury poskytlo polovinu z potřebných zhruba 800 tisíc korun.

Řadu soch architekt umístil na sokly, čímž v kombinaci s nasvícením nejmodernější dostupnou technikou umožnil skulpturám v prostoru vyniknout, a stát se tak pro návštěvníky nepřehlédnutelnými. Nabízí se ale otázka, zda je tato volba pro díla bezpečná..?
Žádné obavy nejsou na místě. Sokly i sochy na nich jsou upevněny tak, že není možné s nimi pohnout. Některé podstavce jsou navíc i zatížené kameny. I kdyby některý z návštěvníků (nebo početnější školní výpravy) ať už záměrně nebo neúmyslně do soklu či sochy vrazil, nepovalí je.

Pro jistotu však máte i další recept, jak děti a školáky zabavit. V čem spočívá?
Na výstavě by se děti a školáci skutečně neměli nudit. Ve studijním koutku najdou různé hry, doplňovačky či omalovánky, jež se však tematicky vážou ke gotickému umění. Chceme, aby se zástupci mladé generace byť i hravou a tvořivou formou seznámili s kulturním dědictvím regionu, v němž žijí.