Klášterec nad Ohří – Do klášterecké galerie Kryt přijala podruhé pozvání ústecká oděvní výtvarnice Eva Vágnerová. Její prodejní výstava „Jémine Féminae!“ zde skončí již 3. února. K vidění jsou v Krytu obrazy z pastelu, kabelky, šperky, doplňky, zimní oblečení, plesové šaty a nezaměnitelné hadrové panenky… Více prozradila v rozhovoru Eva Vágnerová.

V klášterecké galerii vystavujete již podruhé…

Ano. V létě minulého roku zde byly k vidění ve vitrínách šperky a letní móda, na zdech visely hlavičky žen kreslené pastelem. Nyní je to vše v zimní tematice, jsou k vidění krajiny (též tvořené pastelem), ale také hadrové panenky. Ty jsem začala dělat již dávno, ale protože mají úspěch – třeba děti se na ně velmi rády chodí dívat – vystavuji je skutečně po několikáté. A stále mají úspěch.

Dívky rády barbíny

Mohou si s panenkami děti i hrát, nebo jsou jen na vystavení?

Mohou si s nimi hrát, ale myslím si, že ty panny mají hodnotu jako celek, protože to jsou ucelené série. Například panenky v historických kostýmech, nebo ty pojaté nějakým vtipným způsobem, oblečené do současné módy…

Jen si myslím, že dnes holčičky mají raději barbíny. A každá z panenek má také své jméno.

Jak vás napadlo začít šít hadrové panenky? Která byla první?

Já jsem na šití panenek přišla, když jsem si vzpomněla na své dětství. Protože na hadrové panenky se dobře šije, dobře se oblékají.

První panenku jsem ušila pro svou snachu, která dělala rehabilitační sestru a potřebovala na jemnou motoriku pro děti po úrazech něco, co by je bavilo a kde by si procvičily pohyblivost prstů. V tom jim pomáhaly nejrůznější knoflíčky, patentky… Víte, moje panenky nejsou jen naaranžované; vše se dá svlékat, mají prádélko. Zkrátka k tomuto účelu to bylo šité.

Ušila jsem jednu, druhou a nakonec jsem jich měla asi sto. Tak jsem si řekla, že když mi tak pěkně jde šít na panenky, mohla bych zkusit šít modely pro dospělé ženy. Šití modelů je má 2. část tvorby.

Nástěnné obrazy

Ale nešijete jen oblečení, je to tak?

Je. Šiji i nástěnné obrazy, nyní je vystavuji v obrovských prostorách šluknovského zámku. Jsou to monumentální věci a ze Šluknova, kde visí asi 8 měsíců, se přestěhují do odsvěceného jezuitského kostela v Litoměřicích. Představím je zde v květnu a červnu 2011.

Vaše modely jsou romantické, nápadité… Sledujete módu? Kde berete inspiraci?

Módu v podstatě nesleduji. Mám takový pocit, že jak už mám hodně životních zkušeností, tak to mám „zmáknuté“. Už jsem toho hodně viděla a vím, jak se móda ve vlnách opakuje. K tvorbě oblečení přistupuji jako výtvarnice – podle materiálu pojednám model a šiji to na abstraktní figuru. Někdo se do toho vždy vejde, ať už štíhlejší ženy či ty s plnějšími tvary.

Ve Valtířově u Ústí, kde mám vlastní galerii, mám k tisícovce modelů všeho druhu. Ať romantické či jednoduché nebo extravagantní.

Děláte také módní přehlídky?

Měla jsem jich asi pět, ale poté jsem si uvědomila, že to je už jiná kategorie. Nepovažuji se za profesionálku, a vím, že by to znamenalo moc práce organizační, takže jsem se tomu spíše vyhnula. Přesto mohou módní přehlídku vidět návštěvníci jezuitského kostela v Litoměřicích. Na modelkách vypadá oblečení opravdu pěkně (smích).

Výstava je prodejní, v jakých cenových relacích se šaty pohybují?

Šaty tak, jak jsou na ramínku – s přívěškem a se vším, co k tomu patří – stojí tisíc korun. Stejně tak i hadrové panenky. Lidé si ale mohou koupit i drobnosti zhruba po stokoruně: čepice, přívěsky, doplňky…

U vás se dají koupit za slušnou cenu velmi osobitá díla!

(smích) Ano – pokud má někdo rád můj styl… V dnešní obrovské nabídce všech možných návrhů je toto spíše rarita. Šitím bych se ale živit nechtěla (smích).

Jémine Féminae!

Vrátím se ještě k názvu vaší výstavy. Proč právě Jémine Féminae! ?

V Ústí nad Labem je vždy na podzim Femina Film, mezinárodní filmový festival snímků žen či o ženách. A já si řekla, že by byl dobrý vtip trochu zlehčit to téma. Tato problematika se bere dost vážně, a tak jsem si myslela, že kdybych tam své panenky rozmístila, tak by to bylo pro zasmání. Takže tak to je.

A chystáte se po této vaší druhé výstavě v Klášterci na další výstavy?

O tom jsem ještě nepřemýšlela. Ale pokud by byl zájem veřejnosti, tak proč ne? Sama jsem asi čtyřicet let dělala do šuplíku, takže pro mě skutečně není problém udělat jakoukoliv kolekci.

Na ruční papír

Kromě šitých věcí a panenek vystavujete také pastely…

Tyto pastely jsou úzce tematická věc. Věnuji se také grafice, a ručnímu papíru. Tohle byly takové mé experimenty – s krajinou a s barvou. Obrazy nemají klasický formát, jsou to skládačky. Krajina je pojednaná v různých barevných náhledech – jak vypadá ráno, v poledne a večer. Je to hra s barvami.

Vystudovala jste v Železném Brodě obor malování a leptání skla. Věnujete se tomu?

Bohužel – k této práci a tvorbě už jsem se pak nikdy nedostala, i když jsem měla práci se sklem moc ráda. Ale nedokázala jsem si to prosadit: hned po škole jsem šla učit a člověk z toho vypadne.

Nejkrásnější práce

Pracovala jste také v Městském divadle v Mostě. Prozraďte čtenářům, co přesně jste dělala.

Dělala jsem tam výtvarnici propagace, bylo to moje nejkrásnější zaměstnání. Věděla jsem, že nikdy nic krásnějšího dělat už nebudu. Malovala jsem plakáty a když jsme se odstěhovali, tak jsem si dopřála „volnou nohu“.

Od té doby dělám už jen to, co mě napadne.

Navštívila jste na zámku Červený Hrádek výstavu sběratelských panenek a šklebíků?

Ne, nebyla jsem tam. Ale samozřejmě by mě to velmi zajímalo.

Co byste vzkázala návštěvníkům galerie Kryt a čtenářům Deníku?

Myslím si, že tato výstava je víceméně pro ženy – šaty, šperky, čepice, panenky.. možná by výstavu obrazů ocenili také muži, ale je to spíše estetická záležitost pro ženy a všechny tedy také na svou výstavu srdečně zvu.