Byl jste někdy v Chomutově?
Nikdy.

Žijete v Brně. Jak to, že vám stálo za to, jet do Chomutova za zhruba šedesáti posluchači?
Protože mě pozval majitel takovým pěkným způsobem, bylo mi to sympatický, tak jsem si řekl proč ne.

Co vám besedy přinášejí? Je to obživa, nebo příležitost vyprávět váš příběh, jak chcete vy?
Ne, není to žádná obživa. Je to čistě kontakt s lidmi, kdy si s nimi povídám. Je to jednoduché, o nic jiného nejde. Čtvrt století jsem mlčel, teď občas mluvím.

Do Pražírny kávy zavítal Jiří Kajínek aby si pobesedoval z návštěvníky kavárny.
Už nepřijdeme, pohrozili lidé kavárně v Chomutově, když pozvala Kajínka

Lidé k vám mají vyhraněný postoj, někdo vás obdivuje, případně lituje, někdo vámi opovrhuje a vadí mu, že jste vidět. Je těžké s nimi komunikovat?
Tak jasně, že jsem kontroverzní osoba. Samozřejmě nikdy se člověk nemůže všem zavděčit. Líbí se mi výraz „lepšolidi“, kteří nám říkají jak se máme chovat, a moralizují. Vůbec nic si z toho nedělám. Za dvacet měsíců, co jsem na svobodě, se mi ještě nestalo, že by mi někdo z očí do očí řekl negativního. Samozřejmě na sociálních sítích, tam jsou hrdinové. Všichni moji přátelé říkají, vůbec nečti diskuze, ti hlupáci, kteří nemají co dělat, se tam projevují. Ale já se přiznám, že stejně nemám ani instagram ani facebook. Nemám na to čas. Nemůžu ráno vstát a strávit celý den u počítače v nějakém divném světě. Já žiju životem, který je reálný a ne někde na facebooku. Takže ať si o mě říká, kdo chce, co chce, mně to nezajímá. Samozřejmě je dobré, když se setkávám s tím, že mi lidi fandí, chtějí se se mnou vyfotit, podepsat ruku a říkají, jak jsou na mé straně, jak by nikdy nevolili Miloše Zemana, ale kvůli tomu, že mi dal milost, tak ho volej. To je úžasný. Já si nemůžu stěžovat. Vůbec.

Předpokládala jsem, že na vás lidé budou zvědaví a je jedno z jakého důvodu. Na stránkách této kavárny se ale někteří lidé vyjádřili, že když vás pozvala, už tam nepřijdou. Co si o tom myslíte?
Už jsem se s tím setkal. Když jsem vydával druhé vydání knížky Můj život bez mříží, moje první autogramiáda byla na Václavském náměstí v Praze u pana Dobrovského. Když dal pan Dobrovský tuto událost na stránky, ozývali se lidé, kteří říkali co je správně a co ne, a říkali: „My už k vám nikdy nepřijdeme si koupit knížku a svoláme demonstraci“. Svolali ji na den, kdy byla autogramiáda a přišel jediný člověk, který nakonec utekl. Autogramiáda trvala tři hodiny. Stejně tak při autogramiádě v Olomouci, kde navíc došly knížky, v Jihlavě také.
Když jsem začal dělat besedy, byla obrovská objednávka. V Uherském Hradišti měla být beseda a během jednoho odpoledne bylo vyprodáno 170 lístků. Radnice to ale zakázala, řekla, že to není výchovné, protože jsem strašný zločinec, takže nemůžu mluvit s lidmi. Došlo k tomu, že po republice bylo nasmlouváno dvacet besed a všechny se začaly rušit, protože radnice rozhodly, že toto občané nemohou slyšet. A tak začaly besedy v soukromých prostorách.

Starosta Kadaně Jiří Kulhánek a jirkovská místostarostka Dana Jurštaková s dopisem od premiéra
Váš návrh je racionální, napsal premiér Babiš do Kadaně

Máte nálepku nejslavnějšího českého vězně, vnímáte se tak?
To nevím, jestli nejslavnějšího, ale z Mírova nikdo jiný neutekl. Měli utéct a byli by slavní.

Jakou máte práci?
Mám různé aktivity, stále mě někdo oslovuje a nabízí mi různé projekty. Mám uměleckou smlouvu a z této činnosti platím daně.

Co vás baví?
Tak já už jsem starší kluk. Trochu cvičím, abych se zvedl ráno z postele, a strašně moc si užívám života. S nikým nesoupeřím. Když jsem utekl z Mírova, i policisté mi později říkali, víte, vy už nemusíte nic dokazovat. Co jste předvedl tady, už nikdo nepředvede.