Ještě v pátek byly slyšet v zahradě vejprtské Galerie H frézy a břinkání majzlíků o pískovec. Po celý víkend a další měsíc tam mohou návštěvníci obdivovat sochy profesionálů z celého světa, kteří přijeli na Mezinárodní sochařské sympózium. Letos se jedná o jubilejní dvacátý ročník. Bohužel ale také poslední. Důvod ukončení akcí, jejichž tvůrčí plody smějí obdivovat pacienti nemocnic a obyvatelé řady měst v Česku i Německu, je jednoznačný. Stojí za ním skepse.

„Za celé roky, kdy sympózia pořádáme, se setkáváme s minimální podporou. Český kumšt se dělá jako rychlé občerstvení. Nejlépe stylem: přijede kapela, zazpívá a odjede. Nedávají se peníze na nic, co má smysl po dlouhá léta," nastínil organizátor a majitel Galerie H Petr Hladký. Nakonec tedy končí nejen se sympózii, ale zavírá také horskou galerii a stěhuje se do německého města Aachen, kde mají o jeho zkušenosti zájem.

Za ním a umělci zůstává kus práce: 157 soch z legendárního hořického pískovce, díky němuž stojí i Karlův most a celá barokní Praha.

ROZHOVOR S PETREM HLADKÝM: „Na Chomutovsku kolem nás vznikla bublina"

Sochařská sympózia jsou projektem, na který jste byl pyšný a jemuž jste dal dvacet let života. Proč tedy končíte?

Protože to v této zemi nemá smysl. Umění by mělo být podporováno z veřejných peněz, ale na vysokých místech je hodně hlupáků, kteří na něj nehodlají dát nic.

Jak jste tedy sympózia financovali?

V SRN by takovéto sympózium stálo sto tisíc euro. My to děláme za daleko menší peníze, protože se umělci, kteří pocházejí z celého světa, zříkají nároku na honoráře a protože to platíme my se ženou. Jdeme do banky, dáme dům „do frcu" a máme půjčku (směje se s dávkou ironie).

Nikdy vám tedy nepřispěla města, kraj, či spozoři?

Například Vejprty nám za dvacet let nedaly ani na letáky, ačkoli jsme jim po stejnou dobu dělali reklamu. Ve městě se pracuje na přeshraničním projektu (náměstí s parkovými úpravami společné pro českou i německou stranu). Navrhl jsem, že by do parku mohly přijít sochy z našich sympózií, což by mělo logiku, jelikož na sochách také dělají kumštýři bez ohledu na hranice. Nikdo ale nemá zájem.

Kolik taková socha pro představu stojí?

Skutečná hodnota jde do sta tisíc, zájemci je ale získávají za symbolických dvacet pět tisíc korun.

Stojí některá z nich na Chomutovsku?

Žádná. Nemají žádnou v Jirkově, Chomutově, Kadani, Klášterci nad Ohří ani ve Vejprtech. Přitom je jich 157 po nemocnicích a městech celého Česka a v Sasku. Tady na Chomutovsku kolem nás prostě vznikla jakási bublina a nemáme šanci.

Sympózia měla zvuk v celém Česku i za hranicemi. Mnohokrát jste byli v televizi a v novinách. Víte o akci, která by byla s vaší srovnatelná?

Pokud vím, tak v celé Evropě ne. Jezdí sem sochaři a organizátoři z celé Evropy, takže jsem v obraze.

V jakém duchu se nese poslední sympózium?

V radostném duchu. Se ženou máme radost z toho, co jsme dokázali a z toho, že jdeme pryč.

Pryč z města?

Pryč se země. Stěhujeme se do německého Aachenu, kde je oproti nám jiná civilizace. Je tam pořádek, zákon, řád a větší bezpečnost. A mají tam zájem o naši práci.

Takže tam budete pokračovat v organizování podobných akcí?

Ano. Zájem už projevilo jak město Aachen, tak také holandský Amsterdam a belgický Kelmis.