Odborníci přisuzují změnám v této oblasti řadu rozdílných příčin. Někteří poukazují na zastaralost rodinného modelu, jiní na promítání dynamiky doby v seznamovacím procesu a životě lidí a mnohých dalších aspektech.

I seznamování dnes běžně probíhá zrychleně, často pomocí aplikací, webových stránek nebo mobilních zařízení. Ale mobily, televize ani internet nejsou příčinou – jsou to jen nástroje.

Ať je tomu jak chce, pojem tradiční rodiny se pomalu vytrácí a nic se nedá jednoznačně kategorizovat. Že přibývá rozvodů a ubývá schopnost lidí vidět problémy v širším kontextu, budovat cokoliv dlouhodobě či plánovat budoucnost je prostě spjato s dobou.

Jak pěl ve své baladě Bulat Okudžava: „Co bylo je pryč jednou provždy a stesky jsou k ničemu, každá epocha má vlastní kulisy herce i kus.“ A tak jsme každý hercem ve vlastní hře na pozadí kulisy společnosti a doby. Proto soudit druhé nebo si stěžovat, jak by vše mělo být, a vzpomínat, k čemu nás rodiče vedli, je stejně zbytečné, jako plakat za Plutem, jehož mezinárodní komise Astronomů v roce 2006 vyřadila ze seznamu planet.

I naše doba má svá specifika. Zda jsou přínosem nebo katastrofou, stejně posoudí až další generace. Ovšem ať chceme nebo nechceme, tyto nové generace ve formě našich dětí změnami rodinných modelů trpí nejvíce. Rodinná krize, i když probíhá sebekultivovaněji, má totiž na děti velký vliv.

Na otázku, jaký je obvykle dopad rodinné krize na mentalitu dětí, odpověděla PhDr. Nataša Gmentová, vedoucí pedagogicko psychologické poradny v Uherském Hradišti:

„Krize je vyvrcholením nefunkčnosti stávajícího, přichází chaos, z něhož se posléze rodí nový začátek. Tato otázka je velmi široká. V životě dětí nelze opominout časovou osu jejich vývoje, tím chci říct, že je důležité, ve kterém vývojovém období je krize například v podobě rozchodu rodičů zasáhne.

Ale v obecné rovině rozchod rodičů, i když probíhá kultivovaně, je tvrdým zásahem především do duše a citových jistot dítěte. Navzdory tomu, že v racionální rovině je i dobře, že k rozchodu dochází, traumatizující vliv na dítě je značný. Má právo být smutné, zoufalé, plakat, odplavovat bolest.

Rodiče, případně prarodiče by měli být ti, kteří mu s citlivostí pomáhají tímto obdobím projít. Bohužel se často stává, že neunesou svou vlastní bolest a křivdu a dítě si zvolí jako rukojmí. Zde je rozhodně namístě odborná pomoc, ovšem nikoliv pro dítě, jak se mnohdy rodiče domnívají, ale pro ně samotné.“

Tady je těžko radit, posuzovat nebo moralizovat. Nikomu se dnes nechce dlouhodobě něco zvažovat a budovat, a většina lidí chce z co nejkratší doby doslova vytřískat co nejvíc. A hledat viníky a trestat nevinné ničemu nepomůže. Jediný způsob, jak ulehčit situaci dětem, je komunikovat s odborníky.

Dítě nepochopí, že rodiče ho mají rádi a jejich rozchod není jejich vinou. A i kdyby ano, tak taková znalost neutiší smutek a nezmírní otřes pilíře jistoty. Rodiče se přes situaci často přenesou rychle, i ony zmiňované seznamky jsou podle odborníků plné profilů rodičů s dětmi a to mnohdy i v kojeneckém věku.

Jak snadné je ale najít nového partnera, který a kterého přijme i dítě nebo děti, je jiná otázka.

„Dopad rodinné krize na mentalitu dětí je horší než zemětřesení, to vám roztřese půdu pod nohama, poničí dům, ale rodina se semkne. Při rodinné krizi se taky zbortí rodinné zázemí, ale na těch troskách se rvou a soudí rodiče, samozřejmě v nejlepším zájmu svých dětí. Tak o co, o koho se ty děti mají opřít?

Jsou tím poznamenané ještě i v době, kdy si zakládají vlastní rodinu a přináší si sebou někde hluboko model rodinného soužití, když byli ještě malí. A to je nezřídka zdroj problémů,“ zakončil renomovaný dětský psychiatr a psychoterapeut Vítězslav Kouřil.

Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.

Autor: Radim Černý