Kliknutím zvětšíteAmerický F-22 Raptor je všeobecně považován za nejlepší stíhací letoun v historii, ale jeho zastaralá avionika, nákladná údržba a zkrácená výrobní série odsoudily tuto platformu k brzkému zániku. S pouhými 186 dodanými Raptory, než byly jejich výrobní zařízení a dodavatelský řetězec zlikvidovány ve prospěch výroby F-35, jsou americké F-22 typem, u kterého letectvo nyní očekává, že jej začne vyřazovat ze služby na začátku roku 2030.
Pohledem Jiřího VojáčkaAčkoli však F-35 postrádá „tvrdé“ výkony dvoumotorového letounu, vynahrazuje to pokročilou sadou avioniky. Spojením těchto dvou platforem do jediného hybridního stroje by vznikl nejdominantnější stíhací letoun, který by zastínil obě stíhačky, z nichž by vycházel, a stal by se novým měřítkem, podle něhož by se porovnávaly všechny budoucí stíhačky.
USA v roce 2011 zrušily výrobu F-22 po necelé třetině původní objednávky. V té době, kdy od pádu Sovětského svazu uplynulo přibližně 20 let a kdy byly Spojené státy zapojeny do protiteroristických operací na mnoha frontách, američtí zákonodárci prostě neviděli smysl ve financování všech 750 neviditelných letounů Raptor, které měly původně nahradit legendární letouny F-15 Eagle. V důsledku této omezené výrobní série nelze u tohoto typu nahrazovat ztráty, ať již technické, tak bojové. Starší stíhačky jako F-15 a F-16 se s podobnými problémy nepotýkají, protože navzdory svému stáří jsou obě tato letadla stále ve výrobě.
V únoru 2017 předložilo letectvo studii o obnovení výroby F-22. Studie dospěla k závěru, že obnovení linky a stavba 194 nových letounů by vládu stála přibližně 50 miliard dolarů (61 miliard dolarů v dnešních cenách). Celkově by každý nový letoun F-22 stál v dnešních cenách přibližně 265 milionů dolarů. Pokud by pak objednávka výroby byla menší než 194 kusů, jednotkové náklady by se blížily 326 milionům dolarů. Dnešní cena F-35A pro americké letectvo je přitom cca 80 milionů dolarů (pro exportní zákazníky s nutností vybudování zázemí a vycvičení pilotů zhruba dvojnásobek).
Porovnání stíhaček F-22 a F-35:
Japonský zájem
Dlouholetý americký spojenec Japonsko podepsalo smlouvu o zahájení nákupu letounů F-35 již v roce 2011, ale vzhledem k tomu, že v jeho blízkosti operují ruské Su-57 a čínské J-20, začalo se poohlížet po nových stíhačkách pro vzdušnou nadvládu, které by nahradily jeho stárnoucí flotilu F-15J. A zde se do hry vložila společnost Lockheed Martin. Podle ní by mohla Japonsku poskytnout hybridní stíhací letoun, který by kombinoval senzorovou sílu F-35 s bojovými schopnostmi F-22 za 208 milionů dolarů za letoun.
Zahájení výroby tohoto nového stíhacího letounu pro Japonsko by přitom umožnilo USA pořídit nové hybridní stíhačky, které by doplnily jejich skomírající flotilu letounů F-22 a mohly by tak přerušit kritizované investice do typu F-15EX, který není ničím jiným než další modernizací padesát let staré konstrukce.
Nový letoun by využil celkové konstrukční uspořádání letounu F-22 Raptor a skutečně by se do značné míry podobal letounům F-22, které jsou již ve službě. Využíval by zřejmě stejné dva proudové motory Pratt & Whitney F-119-PW-100 s přídavným spalováním, jaké jsou v současných letounech F-22. Tyto motory produkují pod přídavným spalováním neuvěřitelných 70 000 lbf kombinovaného tahu a pravděpodobně by dosahovaly podobných výkonů jako dnešní F-22, s maximální rychlostí kolem 2,25 Machu a poměrem tahu k hmotnosti kolem 1,25 s bojovým zatížením a polovinou paliva v nádržích.
Navzdory vnějšímu vzhledu letounu F-22 by tento letoun využil pokroky zabudované do radarově pohltivých materiálů letounu F-35. Radarové absorpční materiály (RAM) jsou nezbytné pro zachování profilu stealth takového stíhacího letounu, přičemž moderní materiály jsou schopny pohltit až 70-80 procent dopadající elektromagnetické energie nebo radarových vln.
V současné době stojí provoz letounu F-22 Raptor údajně 85 325 dolarů za letovou hodinu, zatímco F-35A přijde na 33 600 dolarů za letovou hodinu. Tento rozdíl lze přičíst několika konstrukčním rozdílům, přičemž jedním z nich je odolnější a lépe udržovatelný povrch. Lze tedy očekávat, že provozní náklady nového letounu by se pohybovaly někde mezi těmito dvěma čísly a téměř jistě by byly nižší než současné náklady na F-22.
Úchvatné letecké manévry F-22:
Mezi tři nejvýznamnější provozní nedostatky současné avioniky letounu Raptor patří chybějící schopnost infračerveného vyhledávání a sledování (IRST), neschopnost zaměřovat letouny mimo zorné pole průhledového displeje a neschopnost přímého datového propojení s jeho modernějším protějškem, letounem F-35, jakož i s dalšími blízkými bojovými prostředky. Nový hybridní stíhací letoun F-22/F-35 by všechny tyto problémy vyřešil a přidal by nové významné útočné a obranné schopnosti, z nichž některé zatím nebyly zveřejněny.
Kvůli stísněnému prostoru v kokpitu stíhačky F-22 ještě není k dispozici elektrooptický zaměřovací systém namontovaný na přilbě, v důsledku čehož nemůže stíhačka Raptor plně využívat pokročilé zbraně vzduch-vzduch, jako je například AIM-9X.
Do našeho hybridního stíhacího letounu by byl začleněn jiný kryt kokpitu, který by umožnil větší přilbu, aby se tato schopnost přenesla z letounu F-35. Takže zatímco dnešní Raptory musí pro zaměření a střelbu orientovat příď letounu směrem k cíli, zbraně a senzory našeho hybridního stíhače by sledovaly pohled pilota, což by mu umožnilo zaměřovat cíle i když nejsou přímo před stíhačkou. Elektrooptický zaměřovací systém AN/AAQ-40 (EOTS), který by hybridní stíhačka převzala z F-35, by ve spojení s displeji pilotovy přilby umožnil pilotovi nejen vidět cíle po stranách nebo za letounem, ale také je skutečně zasáhnout pomocí zbraní, jako je AIM-9X.
Stíhačky 6. generace, které jsou dnes v aktivním vývoji, se pravděpodobně nebudou moci pochlubit takovými akrobatickými výkony, jaké bychom mohli získat z hybridního stíhače, vzniknuvšího spojením F-22 a F-35, ale téměř jistě předčí hypotetický proudový letoun ve všech ostatních myslitelných ohledech.
Faktem je, že udržení rozhodující převahy ve vzdušném boji hluboko do 21. století by vyžadovalo více než nejlepší konstrukce, které se začaly vyvíjet ve 20. století. A to je důvod, proč se tento neuvěřitelný stíhač zřejmě nikdy nedostane dál, než do fáze rýsovacího prkna.
4
Čtenář reportér
Dům a zahrada
Kafe
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
