Panuje názor, že za vyhynutí velkých prehistorických savců – a tedy i chobotnatců – mohou lidé. Podle posledního výzkumu ale větším podezřelým jsou změny klimatu. Za vymřením mamutů, mastodontů a raných druhů slonů stojí nepříznivé počasí spíše, než nadměrný lov na konci poslední doby ledové.

Chobotnatce v průběhu věků drtily vlny extrémních globálních klimatických změn, které nakonec způsobily vyhynutí většiny z nich ve všech částech světa. „K jejich velkému vymírání došlo před dvěma miliony až asi 75 tisíci lety,“ uvádí čerstvá studie zveřejněná v časopise Nature Ecology & Evolution.

Mezinárodní skupina paleontologů vytvořila podrobný soubor dat analyzující vzestup, vývoj a pád 185 druhů chobotnatců, které se odehrávaly v průběhu 60 milionů let a začaly v severní Africe. Prostudovali celosvětové fosilní sbírky a zaměřili se především na měnící se charakteristiky těchto savců: na velikost těla, tvar lebky, kly a zuby.

„Je pozoruhodné, že po dobu 30 milionů let v první polovině jejich evoluce, se vyvinuly pouze dva z osmi známých druhů,“ uvedl spoluautor studie Žang Hanwen citovaný televizí CNN. „Většina chobotnatců byla v této době býložravci, ve velikostech od mopslíka po dnešního kance. Několik druhů bylo sice velkých jako hroch, tyto linie ale byly evolučními slepými uličkami. Vlastně se jen velmi málo podobaly dnešním slonům,“ pokračoval paleontolog.

Skutečný druhový rozmach začal před 20 miliony let, kdy se otevřela na afro-arabské tektonické desce nová cesta. To umožnilo předchůdcům slonů nalézt nový životní prostor, nejprve v Euroasii a poté před 16 miliony lety po překročení Beringova mostu i v Severní Americe. Z Čukotky na Aljašku se tehdy šlo dostat suchou nohou. Nově získaná data rovněž naznačila, že se nejspíš po Zemi v historii pohybovalo mnohem více než jen 185 druhů chobotnatců.

Přizpůsobili se

Stěhování z Afriky ale přinutilo původní chobotnatce se přizpůsobit. „Zjistili jsme, že ekologická rozmanitost chobotnatců se po rozptýlení z Afriky radikálně zvýšila,“ uvedl spoluautor výzkumu Juha Saarinen. Jak Zemi pravidelně pokrývala tlustá vrstva ledu a sněhu, byly adaptace logické. Typickým příkladem může být mamut srstnatý. Měl obří kly, aby mohl odhazovat sníh při hledání potravy a především opravdu hustý kožich.

„Byl to jediný způsob. Stále platí: Přizpůsob se, nebo zemři. Klimatické změny té doby byly neúprosné a podporovaly nová adaptivní řešení. Chobotnatci, kteří nebyli schopni držet krok, byli doslova ponecháni na cestě svému osudu. Například druhová pestrost kdysi velmi různorodých a rozšířených mastodontů byla snížena na pouhou hrstku druhů v Americe, včetně známého mastodona z doby ledové,“ pokračoval Žang.

I když rozmanitost zpočátku po odchodu z africké domoviny vzrostla, před třemi miliony let začala klesat, jak se globální klima ochlazovalo. „Přežit dokázali vlastně jen ti nejuniverzálnější, tedy dnešní sloni, kteří byli schopni konzumovat různé rostlinné zdroje,“ uvedl Saarinen.

Vrcholy vymírání byly podle vědců zhruba před 2,4 miliony v Africe, před 160 tisící v Euroasii a 75 tisíci lety v Americe. Uvedená data se ale neshodují s tím, kdy pravěcí lidé začali migrovat a lovit obří býložravce. Spíše je předcházejí. „To jsme nepředpokládali. Naše data vyvracejí některá nedávná tvrzení týkající se úlohy našich předků při vyhlazení prehistorických chobotnatců, a to i přesto, že víme, že se lov velké zvěře stal zásadní součástí existenční strategie archaických lidí zhruba před 1,5 miliony let,“ pokračoval Žang.

Podle paleontologa Chrisa Widga tento výzkum ukazuje, jak důležité je sledovat evoluční historii skupin zvířat v delším časovém měřítku.

„Ti z nás, kteří studují vyhynutí, se obvykle nejvíce zajímají o to, kdy a kde poslední z určitého druhu zemřel,“ řekla pro CNN Widga. „Studie ale ukazuje, jak chobotnatci reagovali na zásadní změny podnebí a jak se ekologicky diverzifikovali, aby zaplnili vzniklé mezery v ekosystému v řádech milionů let,“ dodal.

Autoři studie v závěru vyslovili myšlenku, že lov mamutů „mohl být onou poslední kapkou pro jejich druh“. „Neznamená to, že jsme přesvědčivě vyvrátili jakékoli lidské zapojení. V našem scénáři se moderní lidé usadili na kontinentech až poté, co riziko vyhynutí chobotnatců bylo již za svým vrcholem. Inteligentní, vysoce adaptabilní sociální dravec, jakým je náš druh, ale mohl být tím faktorem, který jim zasadil poslední ránu,“ dodal Žang.