Každý si ty filmy vybaví. Vesmírnou odyseu 2001, Vetřelce a dlouhou řadu dalších. Podlouhlé, namrzlé hibernační kapsle, podobné rakvím, ve kterých po celý dlouhý let přespává posádka. Kosmickou loď v tu dobu řídí buď šílený robot, nebo ještě šílenější počítač. Hluboký spánek je cestou, jak přežít roky a desetiletí dlouhé výpravy. Je jedno, zda ho nazvete hibernační, kryogenní nebo nějak jinak. Princip je stále stejný: zpomalený proces stárnutí díky zpomalenému metabolismu a nejspíš i dalším vědeckým cool trikům.

S plány lidstva na návrat na Měsíc v tomto desetiletí a s ambicemi cestovat na Mars v dekádě příští, otázka, jak udržet astronauty po celou cestu zdravé a v psychické pohodě, získává na aktuálnosti. A hibernace po celou dobu cesty je jednou ze žhavých možností. A dobře hibernovat umí i jeden primát. Malý lemur šedý. Můžeme se od něj něco přiučit?

Stále ale platí, že vesmír neodpouští. Je to temná a mrazivá hlubina bez kyslíku, s nulovou gravitací a vytrvalým deštěm radioaktivního kosmického záření. Člověk se vyvinul pod neustálým gravitačním tahem, pod ochrannou kopulí atmosféry a v úzkém tepelném intervalu, v němž je voda většinou kapalná. Příprava na daleké mise do hlubokého vesmíru proto musí být absolutně precizní.

Vědci a inženýři díky neustále nám nad hlavami kroužící Mezinárodní vesmírné stanici ISS již získali o chování lidského organismu v kosmu řadu potřebných informací. Už například víme, co dělat se snižující se kostní a svalovou hustotou. Svaly atrofují a kosti řídnou při dlouhé misi právě kvůli nulové gravitaci. Stále ale nevíme, co s dalšími zdravotními problémy. Ať už se zrakem, který není na kosmické záření nijak připraven, nebo změnami imunitního systému. Tyto medicínské výzvy zkombinujme s výzvami technologickými, například jak do rakety dostat dost zásob, a k tomu sociálními. Ono vyrovnat se extrémní izolací, natož pak s některými kolegy, nemusí být žádná sranda.

Pokud bychom dokázali dostat astronauty do bezpečného dlouhodobého spánku, většina podobných problémů by odpadla. Jenže i zde je více otázek a problémů, než řešení. Například stále nevíme, jak bezpečně uvést lidí do hibernace, jak je vrátit zpět, kdy je ten správný okamžik návratu, aby nedošlo k problémům se svaly a kostmi. Jen upozorňujeme, že jsme jmenovali jen několik z celé řady mnohem větším problémů, které možnost hibernace provázejí. Zároveň ale, jak informuje ve svém textu televize CNN, všemi těmito otázkami se velmi důkladně právě nyní zabývá ministerstvo obrany USA a samozřejmě i NASA a další vesmírné agentury.

Jistá podoba hibernace již prý byla dokonce navržena pro cestu na Mars. Členové posádky by během letu spali, výživa by jim byla dodávána přes kapačky. Zda k tomu nakonec tak i bude, se ještě neví.

Nová naděje

Zcela novou naději pro podobný způsob cestování vnesl mezi vědeckou komunitu již zmíněný malý lemur šedý. Hibernace mezi zvířaty není výjimečná. Většina do ní upadá během zimního spánku. Právě jejich schopnost reverzibilně vypínat své biologické procesy, zdánlivě jinak nezbytné pro život, mohou být klíčem pro lidskou hibernaci. Lemur šedý je někdy označován za hibernačního primáta. On ale umí něco navíc, než jiná hibernující zvířata. Nejenomže přejde do spánku, když teploty začnou klesat a potravy ubývá, on během období hlubokého klidu sice svoji teplotu o něco sníží, ale nijak závratně.

Nedávná práce, kterou CNN představila, odhalila extrémní schopnosti tzv. mikroRNA, což jsou velmi zjednodušeně řečeno malé kousky RNA, tedy ribonukleové kyseliny, které fungují jako genové tlumiče. Studie ukazuje, jak lemuři pomocí této veledůležité součásti pozemské genetiky dokáží kontrolovat, které biologické procesy během spánku zůstanou aktivní, kvůli přežití zvířete, a které budou vypnuty, kvůli úspoře energie. Některé z těchto kousků RNA dokonce bojují s atrofií svalů během hibernace. Podle citovaných vědců z Carletonské univerzity se zdá, že další jejich rolí je i zpomalení nebo zastavení buněčného růstu a změna výběru prioritního buněčného paliva z cukrů na tuky, které se spalují mnohem pomaleji.

I když se tento výzkum jeví velmi slibně, je jen jedním dílem z celé hibernační skládačky. Přesto by další průzkum microRNA mohl otevřít nové cesty při řešení snižování stresových hladin primátů, potažmo astronautů, nebo jak zvířatům pomáhá při přežívání jiných enviromentálních zátěží, jakými jsou mráz, nedostatek kyslíku, horké nebo suché podnebí. Což jsou problémy, které hibernaci nyní neumožňují.

„Vesmír máme na dosah ruky. Studium přírody a života na Zemi nám pomůže se tam dostat,“ napsali ve své zprávě američtí vědci.