Tradiční jarní astronomická podívaná získala své jméno podle souhvězdí Lyry, ze kterého zdánlivě vylétá. Toto místo (radiant) se nachází poblíž nejjasnější hvězdy souhvězdí, jíž je hvězda Vega. Země kříží jejich roj během své oběžné dráhy kolem Slunce každoročně od 19. do 25. dubna.
Lyridám se díky jejich "domovskému souhvězdí" někdy také přezdívá Slzy Orfeovy, protože tvar souhvězdí připomíná právě lyru, na niž hrál v řecké báji pěvec Orfeus, když si chtěl vyprosit z podsvětí na jeho vládci Hádovi zpět svou mrtvou ženu Eurydiku. Nepodařilo se mu to a jarní padající hvězdy od té doby pravidelně připomínají jeho žal.
Dlouhá a pohnutá historie
Dubnové lyridy přitom patří mezi jedny z nejstarších zaznamenaných meteorických rojů vůbec. "Už čínské historické záznamy uvádějí, že ve čtvrtém měsíci roku 687 před naším letopočtem pršely hvězdy jako déšť," poznamenává web Science Alert.
Slavný německý astronom Johan Gottfried Galle označil Lyridy za "novodobou sprchu" a potvrdil, že tento meteorický roj souvisí s Thatcherovou kometou, pojmenovanou po americkém astronomovi Albertovi E. Thatcherovi, který ji v dubnu roku 1861 objevil. Tato kometa, odborně označovaná za periodickou kometu C/1861 G1, obíhá kolem Slunce každých 415 let a skutečně je zdrojem dubnové nadílky lyridů.
Jejich meteorický roj je po většinu let spíš skromný, kolem pěti až deseti meteorů za hodinu, ale čas od času se vzchopí a předvede opravdu úžasnou vizuální podívanou. Z historie o tom máme v pramenech záznamy z let 1803, 1922 a 1982, kdy počet "padajících" zářících hvězd pozorovatelných pouhým okem přesahoval 250 za hodinu.
"Mezi jednou a třetí ráno to vypadalo, jakoby hořící hvězdy padaly ze všech bodů, co jich jen na nebesích je," zapsal v roce 1803 jeden americký novinář z Richmondu ve Virginii.
"Je zřejmé, že Lyridy mají své silné bouřkové shluky, jež se jasněji projeví zhruba každých 60 let nebo podobně," poznamenává Science Alert.
Meteorický roj Lyridy letí strmě k Zemi, s průměrnou rychlostí kolem 48 kilometrů za vteřinu. Zhruba čtvrtinu roje tvoří ohnivé koule zanechávající za sebou žhnoucí stopu, kvůli nimž stojí za to mít po ruce dalekohled.
Krátce před úsvitem budou vidět nejlépe
Rok 2020 je podle Science Alert pro Lyridy ideální, protože oblohu tentokrát nebude ozařovat Měsíc, jenž dosáhne novoluní (tedy fáze, kdy je přikloněn k Zemi pouze neosvětlenou stranou) pouhých 24 hodin po vrcholu meteorické sprchy. Tento vrchol nastane tuto noc, tedy z 21. na 22. dubna těsně po půlnoci univerzálního času. Nad Evropou a Blízkým východem by tedy měl být meteorický roj nejlépe vidět krátce před úsvitem.
Vědci odhadují, že maximum pozorovatelných meteorů bude v roce 2020 činit asi 20 meteorů za hodinu, to je však počet předpokládající ideální podmínky pro pozorování, tedy zejména ničím nerušený výhled na temnou oblohu nenarušenou světelným smogem. Většina pozorovatelů jich pravděpodobně uvidí výrazně méně.
A co máte udělat, abyste tuto podívanou nepropásli? Nic zvláštního - být vzhůru, dívat se na nebe a čekat. Žádné speciální vybavení není potřeba.Nejlepší čas na jejich sledování je opravdu ráno před úsvitem. A chcete-li přispět vědě, můžete počítat, kolik letících meteorů uvidíte, a ohlásit jejich součet za dané časové období Mezinárodní meteorické organizaci. Pomůžete tak přiblížit vědce k lepšímu pochopení toho, jak tyto roje vznikají a jak se vyvíjejí.
Pozorování Lyrid můžete brát navíc jako trénink, protože nejsou jediným a dokonce ani nejpočetnějším meteorickým rojem, jenž se letos objeví. V noci 12. srpna se můžete těšit na "bohatší" Perseidy a 14. prosince na Geminidy. Chce to jen jasnou oblohu a místo s dobrým výhledem, v němž nepřekáží žádná pouliční lampa.