Je pravda, že děti svůj volný čas využijí často jinak, než očekáváte. Buď jsou moc akční, hlučné a dělají bláznivé věci, nebo naopak nedělají zdánlivě nic. Někdy je za tím jen chuť být sám nebo jen tak pozorovat druhé, zírat, civět, být ve svém vnitřním světě. Jsou okamžiky, kdy děti prostě vypnou. Jindy vás naopak mohou vyděsit zdánlivě šílenou stavbou či bláznivou hrou, která je zcela odtržená od běžného života.

Prostě si prostřednictvím hry potřebují něco vyzkoušet, zažít, zahrát. A kde jinde o prázdninách než v přírodě, na chalupě nebo chatě.

Čtěte celý seriál bez omezení. S předplatným Deník.cz získáte navíc výhodné benefity.

Dokonalým „hřištěm“ je pak smíšený les. Má prolézačky, různorodá prostředí, mnoho přírodnin, vůní, chutí. Když potomkům ponecháte na zahradě nějaký venkovní koutek, tajnou skrýš, bunkr, kam si budou nosit své poklady a úlovky, s nimiž mohou stavět a tvořit, budou spojeni všichni. Co na tom, že to nebude zrovna učesaný pokojík, spíš skládka.

Z kuchyně si odnesou třeba papírové krabice, starou záclonu, pytel, na vycházce v lese sesbírají šišky, kamínky, mech nebo větvičky. Spoustu další věcí jistě objeví samy. Tohle všechno jim však otevírá dveře k fantazii a ponechává dostatek volnosti i ve způsobu využití.

Správný zahradní úkryt může mít podobu stanu, dětského týpí nebo plachty, kterou pověsíte na lano mezi stromy. Hlavně, aby byl přiměřeně velký s přihlédnutím k počtu a výšce dětí. Bunkr v koruně stromu, kam je dospělým vstup zakázán, je snem mnoha dětí.

Pokud se rozhodnete takovou zašívánu potomku vytvořit, najděte vzrostlý strom, který je zdravý a silný, s kmenem o průměru minimálně sedmdesát centimetrů. Jako materiál pro stavbu se hodí dřevo z modřínu, borovice nebo douglasky, protože má přirozeně vysokou rezistenci vůči zvětrávání a lze ho snadno zpracovávat. Základem konstrukce je deska, kterou připevníte přímo na nosnou větev a tuto větev zabezpečíte solidním drátěným lanem.

Pak už je jen vás a dětech, jakou podobu úkrytu ve větvích dáte. Pokud si budou v bunkru ve větvích hrát mladší děti, přidejte pevně instalované dřevěné schody se zábradlím. Chcete-li dopřát větším dětem radost ze šplhání, na jiném místě napněte k domku lezeckou síť. O měkké přistání se při nedobrovolném pádu na zem postarají ochranné rohože stejně dobře jako pořádně vysoká vrstva měkké mulčovací kůry.

Školkaře do korun stromů nepouštějte, bezpečný úkryt pro jejich lumpačení poskytnou dřevěné nebo plastové domečky. Pro ty nejmenší je dokonalým herním prostorem pískoviště, které snadno vybudujete sami. Pokud je ještě poblíž vanička s vodou a kyblíčky, bude to dokonalé. Nechte potomky alespoň chvíli běhat po dešti kalužemi plnými kalné vody. Děti tuhle čvachtačku milují stejně jako pouštění papírových lodiček nebo čehokoli jiného po hladině.

Kniha Svobodná hraKniha Svobodná hraZdroj: Smart PressSvobodná hra

Pokud hledáte praktickou inspiraci, podpořenou zkušenostmi manželů Petra a Justiny Danišových, kteří vychovávají čtyři děti, přečtěte si knihu Svobodná hra – Jak nechat vyrůst radostné, odolné a samostatné děti. Uvidíte „obyčejnou“ dětskou hru z mnoha úhlů i skrze nejnovější vědecké poznatky a objevíte, jak geniálním vynálezem pro lidský rozvoj hraní je. Zjistíte, že čím jednodušší jsou hračky, tím různorodější hru nabízejí, a naopak čím uklizenější je hřiště, tím monotónnější je hraní. Dozvíte se, kde dětem v hraní nepřekážet, a naučíte se, jaký je rozdíl v roli hlídače, ředitele a herního průvodce.

Vydalo nakladatelství Smart Press.

Mezi další oblíbenou dětskou kratochvíli patří houpání. Pokud máte na zahradě strom s dostatečně silnou a nakloněnou větví, stačí na něj upevnit koupenou houpačku nebo můžete využít třeba starou pneumatiku.

Hrajete kroket? Při prázdninovém dovádění s trošku odrostlejšími dětmi si tuhle oblíbenou šťouchanou můžete vyzkoušet. Cílem je dostat svůj míček dřevěnou palicí skrz všechny branky až k cíli. Vyhrává ten, kdo má nejméně šťouchů.

Spoustu zábavy si také užijete s vikinskými kolíky, kdo ji zná, nedá na ni dopustit. Hra mölkky pochází z Finska. Hráči se snaží házecím kolíkem srazit rozestavěné kolíky, co kus, to jiná bodová hodnota. Body se v průběhu hry zapisují a sčítají. Až dosáhnete mistrovské úrovně, můžete s rodinou vyrazit na mistrovství světa, které se konává ve finském Lahti.

Co takhle parkour?

S vašimi sportovně naladěnými synky nemusíte jen šlapat do pedálů, zkuste jim vybudovat na zahradě parkourové hřiště. V Česku má tenhle sport na pomezí mezi gymnastikou a lezením stále více příznivců neboli traceurů. Jeho cílem je co nejrychlejší přesun přes překážky v podobě zábradlí, zídky nebo schodů. Takže vlastně žádný přímý střet, ale rychlý útěk.

Součástí vašeho zahradního parkourového hřiště mohou být kameny, stromy nebo malé příkopy. Přes kameny a příkopy budete při tréninku skákat, na korunách stromů se můžete houpat – nebo ručkovat z jedné větve na druhou. Na kamenech si vaše děti osvojí třeba precision jump – přesný skok z jednoho objektu na druhý. Na větvích stromu si zase zkusíte dismount, skok z visu na zem nebo do jiného visu.

Ze dřevěných palet si vyrobíte pódium nebo schody, pro zručného kutila nebude problém ani zhotovení švédské bedny. Na starých pneumatikách z vrakoviště můžete cvičit kong vault – skok přes překážku, kdy na ni nejprve naskočíte s hlavou napřed a následně se odrazíte rukama. Opatrnosti není při tomhle adrenalinovém povyražení nikdy dost. Začátečníkům přijdou vhod rukavice, kolenní a loketní chrániče i přilba.

Podvečerní posezení u ohýnku budí nadšení u dětí všech věkových kategorií. Společně si udělejte menší ohniště, děti pomohou se dřevem a na lískových prutech si opečou špekáčky, jablíčka nebo cokoli jiného. Čím víc se zapojí, tím víc je akce bude bavit.

Noční dobrodružství

Podvečer nebo úplná tma jsou příležitostí, aby si vaše děti vyzkoušely divadelní představení – stínohru. Stačí pověšené prostěradlo, silná baterka, nadšení herci a oddaní diváci.

Se soumrakem ale přichází správný okamžik i pro opravdové dobrodružství. U menších dětí někdy stačí pár svíček, baterka a trasa vyznačená na zahradě. Dětská fantazie se postará o zbytek. Při tanci s baterkami ale každý zapomene na strach.

Pustit se časem můžete do náročnější přípravy skutečné noční hry. Trasu stopovačky označíte reflexními pásky, fosforeskujícími tyčinkami nebo prostě kousky bílé látky. Připravte třeba bájnou výpravu za dračím vejcem. Na stanovištích mohou na děti čekat krátké příběhy o tom, jak jejich fantazijní putování probíhá. Hlavním cílem malých hrdinů bude projít po stopách až do cíle, kde jim můžete přichystat malé překvapení nebo odměnu. Nebo na vyznačených stanovištích můžete nechat malý předmět nebo obrázek. Děti si musejí vše zapamatovat, ideálně ve správném pořadí.

K letním dobrodružstvím přiřaďte také přespání ve stanu nebo pod širákem. Ať už si vyberete jakoukoliv hru, nebo třeba všechny, nezapomeňte, že není důležitá hra samotná, ale čas, který se svými dětmi strávíte.

Nápady pro chvíle nouze

Když vás s dětmi doma uvězní nečas, vyzkoušejte hru „Kdo víc ví“. S dětmi si určíte téma, třeba zvířata, a pak střídavě říkáte jejich názvy. Komu dojdou slova, ten prohrál. Ve světnici na chalupě nebo hotelovém pokoji si vyzkoušejte pozornost dětí. Všichni hráči si dobře prohlédnou místnost a pak jdou za dveře. Určená osoba v místnosti zůstane a jednu věc změní. Otočí židli, sundá ubrus… Ostatní hráči pak začnou hledat, co se změnilo. První, kdo změnu objeví, mění v příštím kole.

Děti dlouho u her náročných na přemýšlení nevydrží. Proto zapojte i trochu pohybu.  Vymyslete jednoduché cviky, u kterých bude hrát hlavní roli čas nebo počet. Například kdo déle vydrží stát na jedné noze se zavřenýma očima, kdo se vydrží déle v předklonu dotýkat palců s nataženýma nohama.

O zábavu se dětem postarají také rozstříhané staré komiksy, třeba partička za Čtyřlístku. Nechte potomky, ať sestaví nové příběhy podle svého. Až bude nejhůř, vyhlaste „bobříka“ mlčení. Uvidíte, na jak dlouho vám příslib odměny zajistí ticho. Nudu při delším přesunu autem zaženou hlavolamy. Na pěší výlet přibalte do batůžku karetní hru, holčičky baví třeba Čarodějky. Bláznivé úkoly budete plnit při karetní hře „Tip top klap“. Ale o to větší je dětská chuť se do nich po hlavě pustit.

Babička s dědou sice vnoučata milují, ale vrásky na čele jim někdy dělá vymýšlení, jak je zabavit, aby konečně odložily mobily. Za vyzkoušení stojí rodinná hra Dědečku, babičko… jak to tenkrát bylo. Díky mnoha retro fotografiím se prarodičům oživí vzpomínky a děti se dozvědí spoustu zajímavých věcí o životě před několika desítkami let.