Začínala jste jako modelka. Nikdy jste netoužila jít jako náctiletá do Miss?
Vůbec. Vzpomínám si, že první československou Miss byla Ivana Christová. Tenkrát jsme s Jirkou Kornem přímo na tom galavečeru vystupovali, a i pro mě to byl tak trochu osudový večer, protože jsem se tam seznámila se skautem z jedné modelingové agentury. Nebyl zdaleka, byl z Vídně a dal mi nabídku, jestli bych nechtěla vyzkoušet modeling v Rakousku. Lovil tam nové tváře. Nebyla jsem ale jediná, koho tehdy oslovil.

Jak jste na jeho nabídku reagovala?
Bylo to krátce před revolucí, kdy už byla doba volnější, takže jsem tu nabídku přijala. A přestože už mi bylo dvaadvacet, odjela jsem na zkušenou do Vídně, kde jsem byla něco přes rok a zažila to, co je dnes už běžná věc – měla jsem vlastní book, chodila na castingy, udržovala se ve formě… Kolikrát se stalo, že jsem třeba jela do nějakého města a běhala tam s mapou, byla to super zkušenost. Byla jsem manekýnka z minulého století. (smích)
Proč jste nakonec v zahraničí nezůstala?
Lákalo mě tam zůstat z více důvodů, spíš politických než existenčních, jsem svým založením svobodomyslný člověk, ale nikdy jsem to neudělala. Jsem rodilá Pražačka, naši zem mám ráda, a když přišla revoluce, zachtělo se mi domů. Začala jsem pak točit televizní pořad spolu s Jirkou a postupně přišla svatba, děti, takže jsem dráhu modelky opustila.

Teď byste si dokázala představit žít v zahraničí?
Ano, teď jsou zase jiné důvody, proč bych si to dokázala představit. Klidně bych to udělala. Zatím to ale spíš vypadá, že pojedu do zahraničí jen na dovolenou, i když zatím nic konkrétního v plánu nemám.
Sledujete ještě dnes modelingovou scénu?
Nedá se říct, že bych ji úplně bedlivě sledovala, ale modeling a móda jdou spolu ruku v ruce. Často se inspiruji na různých sociálních sítích, kupuju si časopisy, to pořád trvá, takže zájem o módu, potažmo o tváře, které ji prezentují, mám pořád. To už se asi nezmění.