Už několik let žijete mimo Prahu, co vás přimělo k ústupu za město?
Za Prahou nebydlíme, jsme ještě v Praze v dosahu městské hromadné dopravy, na metro to máme deset minut autem. Já nejsem „bytová“, toužila jsem po zahradě, mít kus pozemku, kde si můžu dělat, co chci. A zároveň máme tři psy, s nimi by to v bytě bylo těžké. 

Nevzpouzely se vaše děti, že nechtějí za město?
Synovi je pětadvacet, to už je dospělý chlap, samostatná jednotka a ten má své auto. Dcera ještě ne, té bude osmnáct v listopadu. A ta se mnou občas řeší, zda pro ni zajedu na metro, když s někým večer někam jde. Naštěstí ale máme v centru stále byt, ve kterém bydlí moje mamka. To je takový pevní bod kde děti, když se třeba nečekaně zdrží, nebo se předem domluví, mohou přespat. 

Vaše dcera už měla přítele, u kterého bydlela. Jak se vám to zamlouvalo?
Já to beru jako přirozený vývoj, protože mám naštěstí v živé paměti to, jaká jsem byla v jejím věku já. 

Dagmar Patrasová
Dagmar Patrasová o dceři Anně Slováčkové: Chodí se se mnou radit, ale tajně

Vy jste z domova vylétla kdy? 
Hned po DAMU, to mi mohlo být dvaadvacet a se stěhováním mi pomáhala maminka. 

Žila jste pak dlouho sama?
Po třech letech jsem se seznámila s Vítkem (bývalý manžel producent Vít Pokorný pozn. red.), takže dlouho ne. 

Jak byste popsala své aktuální rozpoložení?
Díky době, v jaké teď žijeme, občas mívám pocity úzkosti. Ne kvůli sobě, ale kvůli našim dětem. Do čeho rostou, co je v životě čeká, v čem budou žít své produktivní životy, jestli má vůbec smysl, mít další děti. Dřív člověk mohl tak nějak odhadnout, nebo tušil, co asi bude, kam se svět může ubírat. Ale teď to netuším a vůbec si neumím představit, co všechno nás ještě čeká. 

Lucie má břicho, po kterém velmi toužila. S výsledkem je maximálně spokojená.Lucie má břicho, po kterém velmi toužila. S výsledkem je maximálně spokojená.Zdroj: se souhlasem kliniky Esthé

Trápí vás nejistota? 
Ano a někdy až fatálních rozměrů. Jestli bude, nebo nebude světová válka, kam se svět řítí. Takové otázky mě někdy přepadnou, je mi z toho úzko, ale pak se vrátím zpátky na zem. Učím se, žít v přítomném okamžiku. Babička, která nám loni zemřela, nám vždycky při loučení říkala: „Užívejte si každý den. Když se ráno vzbudíte, užijte si ho, jako kdyby byl poslední. To je na světě to nejdůležitější.“ A měla svatou pravdu.

Jenže v běžném životě je to někdy těžké. Ale učím se a dělám to. Večer koukám na nebe, na hvězdy, kontroluju svoje rajčata, jak mi roste zelenina a jak je to všude kolem hezké. 

Takže se umíte těšit z malých radostí všedního dne a nedávno jste si udělala radost poměrně velký operativním zákrokem. Byl to váš sen?
Radost jsem si udělala obrovskou! Za prvé to byl můj sen a za druhé už to nebyl jen estetický, ale především zdravotní problém, který bylo potřeba řešit. Měla jsem poměrně velkou diastázu, tedy rozestouplé břišní svaly a ve fázi, v jaké jsem to měla já, už pak hrozí i další zdravotní rizika. 

Iveta Fabešová
Cukrářka Iveta Fabešová začala po rozvodu od píky. Daří se jí líp než dřív

Zkoušela jste břicho vycvičit? 
To je právě ten problém. Tím, jak jsou svaly roztažené, tak i kdybych cvičila a posilovala sebevíc, tak bych to nevycvičila. 

Jste hodně štíhlá, to pro vás muselo být těžké, vědět, že s tím nic nenaděláte.
Právě. Já jsem si vždycky dělala legraci, že jsem hubená s vypouklým břichem a vypadám jako somálské dítě. Teď už se to nedělo, ale třeba před deseti lety mě lidé v tramvaji pouštěli sednout, protože si mysleli, že jsem těhotná. 

Proč jste se odhodlala k zákroku až nyní? 
Pan doktor Karel Urban říkal, že mi tenhle zákrok rád udělá, ale až v momentě, kdy si budu jistá, že už nebudu mít další dítě a to už teď opravdu nehrozí, tak na to došlo.

Zmínila jste pana doktora Urbana, proč jste vybrala právě jeho? 
Jsme spolužáci z gymnázia, známe se od patnácti let, takže jsme opravdu letití přátelé. Karel pracuje v klinice Esthé a je považován za jednoho z nejlepších plastických chirurgů u nás. Je strašně šikovný, nikomu jinému bych se nesvěřila.

Šla jsem k němu s tisíci procentní důvěrou, že bude vše bez problémů. A pokud by mi on řekl: „Lucko, já ti tu operaci nedoporučuju,“ tak bych to vzdala a nikam jinam bych to konzultovat nešla. Jeho názor bych brala tak, že přes to vlak nejede. 

Neřešila jste, že vám po zákroku zůstane poměrně velká jizva? 
Tak ta není vůbec veliká, je to jen taková tenoučká linka a navíc je milionkrát krásnější, než jizvy po císařských řezech. Tahle jizva podle mě nebude časem vidět vůbec. 

Jak hodnotíte výsledek?
Je to bomba! Naprosto to předčilo moje očekávání.

Michaela Kuklová je nejen herečka, ale také malířka. S portréty a obrázky začala během covidu. „Nemohli jsme hrát, a tak jsem znovu začala s malováním,“ vysvětlila
Michaela Kuklová po rakovině: Dnes už hrdě chodím bez podprsenky. Lidi neřeším

Poradila byste něco díky svým čerstvým zkušenostem ženám, které se pro takový zákrok rozhodnou?
Asi bych jim doporučila, jít na operaci v chladnějších měsících. Já jsem si to vybrala během prázdnin a mít šest týdnů stahovací pás v těch vedrech, to nebylo úplně komfortní. Navíc miluju léto, je to moje nejmilejší období v roce a já celý srpen prošustrovala. (smích) Buď jsem pobývala v nejchladnější místnosti, nebo jsem vyhledávala stín a vyhýbala se sluníčku, což bych normálně nedělala. 

Neplánujte i něco dalšího? 
Ležela jsem na pokoji s paní, která byla na zmenšení prsou a říkala mi, že by chtěla jít ještě na operaci víček a další zákroky. Mou optikou ale spadlá víčka neměla a tím chci říct, že někdo řeší každý milimetr a i sebemenší nedokonalost považuje za vadu. Já bych třeba na prsa nešla. Ano, nemám je jako ve dvaceti, ale jsou moje a patří ke mně.

Kdyby to mé břicho nebylo spojené se zdravotními komplikacemi, tak bych na něj možná ani nešla. Ale teď vím, že to bych udělala velkou chybu. Jsou ženy, které chtějí být dokonalé v každém věku, ale já to tak nemám. 

Máte teď pocit, že máte život hned hezčí, když se cítíte lépe?
To je přesně ono! Když jdu do sprchy, nebo se převlékám a kouknu na sebe z profilu do zrcadla, tak jsem úplně nadšená. Už když jsem byla po týdnu na kontrole a viděla jsem to břicho poprvé, tak jsem panu doktorovi říkala, že to naprosto předčilo má očekávání. Je to bomba! (smích) A já se třeba díky tomu těším na to, že budu muset vyměnit půlku šatníku, protože mi je všechno velké.

Už se moc těším, že budu nosit upnuté šaty, až si budu moct dovolit, vyjít příští rok v létě k moři v bikinách a nebudu se stydět, že když se ohnu, tak mi tam visí panděro. (smích)