Kliknutím zvětšítePandemie tzv. španělské chřipky (pojmenované podle prvních zpráv o místě jejího výskytu, byť pozdější výzkum ukázal, že se stejnou měrou šířila i v dalších zemích) infikovala mezi lety 1918 a 1920 třetinu tehdejší světové populace. Z 500 milionů lidí nakažených chřipkou v roce 1918 umíralo 10 až 20 procent, přičemž po prvních 25 týdnech zemřelo až 25 milionů lidí. Celkový počet obětí se odhaduje na 20 až 50 milionů.
Nebezpečná choroba zasáhla i desítku osobností, které měly to štěstí, že nákazu přežily. Jejich dílo a osudy se pak staly součástí světové kultury i politiky.
Walta Disneyho zachránila chřipka před zákopy
Kdyby se Walt Disney nenakazil španělskou chřipkou, byl by možná zahynul v evropských zákopech a nikdy bychom nepoznali jeho ikonického myšáka Mickeyho.
Když končila první světová válka, táhlo Disneymu, narozenému 5. prosince 1901, teprve na sedmnáctý rok. Úmyslně však lhal o datu svého narození, aby mohl být přidělen k záchranným jednotkám Mezinárodního Červeného kříže. Ještě před vyplutím do Evropy ale onemocněl a musel zůstat ve Státech.
Než se vyléčil a byl připraven k nasazení na evropských bojištích, válka skončila.
Mary Pickfordová přežila a založila produkci
Jedna z prvních opravdu velkých hvězd světové kinematografie, jinak tichá a introvertní herečka Mary Pickfordová, onemocněla španělskou chřipkou v době, kdy zažívala vrchol své umělecké dráhy. Její nemoc měla však naštěstí klidný průběh a Mary se zotavila. K účinkování ve filmech navíc přidala i producentskou činnost, když v roce 1919 založila spolu s Charliem Chaplinem, Douglasem Fairbanksem a D. W. Griffithem produkční společnost United Artists.
Španělská chřipka tehdejší rozvíjející se americký filmový průmysl vážně zasáhla, protože mnoho kin muselo být kvůli pandemii uzavřeno. Podráždění majitelé divadel a kinosálů v Los Angeles protestovali, že byli vybráni jako obětní beránci, a požadovali, aby byla uzavřena všechna veřejná místa s větší koncentrací lidí, s výjimkou potravinových obchodů, řeznictví a lékáren.
Franklin Delano Roosevelt - nejdéle sloužící prezident
Budoucí americký prezident Franklin Delano Roosevelt působil v roce 1918 jako náměstek ministra námořnictva. Dva měsíce působil v Evropě, při plavbě domů se však na lodi nakazil. Americký deník The New York Times popsal jeho stav jako "lehký náběh na zápal plic vyvolaný španělskou chřipkou".
Roosevelt se zotavoval v domě své matky v New Yorku a po uzdravení se vrátil do Washingtonu. Přestože v roce 1921 znovu onemocněl, tentokrát dětskou obrnou, která jej doživotně připoutala ke kolečkovému křeslu, stal se v roce 1933 americkým prezidentem a svůj úřad vykonával až do své smrti v roce 1945, tedy nejdéle ze všech amerických hlav státu. Byl jediným, kdo byl zvolen do prezidentské funkce více než dvakrát (celkem byl zvolen čtyřikrát).
Woodrow Wilson ustavil Společnost národů
Muž, který měl svůj nemalý podíl na vzniku samostatného Československa, onemocněl španělskou chřipkou začátkem roku 1919. Protože v tu dobu zastával funkci prezidenta Spojených států amerických a současně byl jednou z klíčových osobností mezinárodních jednání o poválečném uspořádání světa, byl to opravdu špatný čas na horečku.
Jeho nemoc navíc propukla tak prudce a náhle, že si jeho lékaři byli jisti, že byl Wilson otráven. Americký státník se po nějaké době zmátořil dostatečně na to, aby se mohl znovu přpojit k jednání "Velké trojky", sestávající kromě něj z a z francouzského premiéra Georgese Clemenceaua a premiéra Velké Británie Davida Lloyda Georgea, která jednala o Versailleské mírové smlouvě.
Přestože Wilson vedl jednání úspěšně a dosáhl svého hlavního cíle, jímž bylo ustanovení Společnosti národů, v dobovém tisku se dochovaly zmínky o tom, jak slabě a nezdravě v té době vypadal.
Vilém II. mohl v chřipce vidět naději
Španělskou chřipkou se nakazil koncem první světové války také německý císař Vilém II., který však navzdory tomu, že mu šlo o život, mohl jako jediný spatřovat v nebezpečné pandemiii jakousi "naději".
Jeden z jeho vojenských generálů totiž trval i přes nesouhlas armádních lékařů na tom, že choroba decimuje pouze francouzské jednotky, ale Němce většinou ponechává nenakažené. Bylo to v době, kdy už Německo mohlo ve válce zvítězit pouze zázrakem, takže kdyby chřipka skutečně "fungovala" popsaným způsobem, znamenalo by to pro německého císaře dar přímo z nebes.
Generál se ale mýlil. Smrtelná infekce likvidovala prakticky stejnou měrou vojáky na všech frontách, ať už nosili jakoukoli uniformu, a Německo nakonec kapitulovalo.
John J. Pershing řešil nemoc svou i armády
Velitel Amerického expedičního sboru v Evropě, generál John J. Pershing, musel kromě vlastního onemocnění španělskou chřipkou řešit na sklonku války ještě mnohem vážnější problém - epidemie totiž nemilosrdně válcovala jeho jednotky, v nichž vojáci umírali na chřipku daleko rychleji než na následky frontových zranění.
Americké oddíly měly v Evropě brzy více než 16 tisíc případů nákazy. Pershing tak byl nucen požadovat od americké vlády nasazení více než 30 polních nemocnic a 1500 zdravotních sester týdně.
Po válce se stal náčelníkem amerického generálního štábu, jímž byl až do svého odchodu do důchodu. V roce 1930 vyšly jeho paměti, za které získal v roce 1932 Pulitzerovu cenu za historii.
Katherine Anne Porterová napsala o chřipce knihu
Americká novinářka a spisovatelka vtělila svou osobní zkušenost se španělskou chřipkou do děje krátké autobiografické knihy s názvem Bledý kůň, bledý jezdec (Pale Horse, Pale Rider). Román vypráví o nemocné ženě, o niž se stará mladý voják. Zatímco žena se ze španělské chřipky zotaví, voják se nakazí a zemře.
Porterové novela se stala jedním z inspiračních zdrojů britské novinářky Laury Spinneyové, která své obsáhlé faktografické dílo o historii španělské chřipky pojmenovala "Bledý jezdec" na památku právě této knížky.
Země Alfonse XIII. dala nemoci jméno
Ani španělský král Alfons XIII. nebyl proti nebezpečné chorobě imunní. Chřipka řádila ve Španělsku stejně jako kdekoli na světě, ale jeden rozdíl tu přece jen byl - na rozdíl od většiny ostatních zemích, kde byl tisk podroben v důsledku válečného stavu přísné vojenské cenzuře, mohla španělská média o pandemii volně informovat.
To přispělo k tomu, že první zprávy o nové nemoci přišly právě ze Španělska, které bylo z tohoto důvodu nespravedlivě považováno za prvotní zdroj nákazy. Ačkoli dnes už víme, že to nebyla pravda a že smrtelná epidemie vypukla ve stejný čas ve více zemích, zůstala tato historická nespravedlnost vtělena do jejího jména (španělská chřipka) a dodnes se řada lidí domnívá, že dávná pandemie vzala svůj počátek opravdu v tomto jihozápadním cípu evropského kontinentu.
Edvarda Muncha nákaza sužovala i inspirovala
Slavný malíř Edvard Munch, jehož proslavil zejména expresionistický obraz Výkřik z roku 1910, byl tématem nemoci a smrti zjevně posedlý už dlouho před tím, než jej nákaza španělskou chřipkou opravdu zasáhla. I jeho nejslavnější obraz odráží úzkost, strach a beznaděj, což byly emoce, které zřejmě dlouhodobě prožíval.
Po prodělané infekci u něj tyto stavy ještě zesílily a projevily se mimo jiné v několika jeho autorpotrétech, které namaloval ještě během nemoci a dále krátce po uzdravení.
Bez Clementine Churchillové by její muž nebyl, kým byl
Zatímco budoucí nejslavnější britský premiér Winston Churchill pobýval v roce 1919 ve Francii, jeho domácnost v Británii zasáhla pandemie španělské chřipky, která nakazila její členy, včetně Churchillovy manželky Clementine a chůvy Isabelle, která se starala o jejich malou dceru Marigold.
Podle Churchillovy dcery Mary Soamesové začala chůva v důsledku nemoci blouznit a vzala Marigold z postýlky. Clementine, přestože byla sama také nemocná, dítě popadla a řadu dní pak nad ním bděla v obavách o jeho zdravotní stav.
Isabelle chřipce o několik dní později podlehla, ale Clementine i Marigold přežily, byť Marigold zemřela nedlouho poté, v roce 1921.
Během druhé světové války byla Clementine svému muži nejbližší rádkyní a předsedala také fondu Červeného kříže vybírajícího prostředky na pomoc bojujícímu Sovětskému svazu. Tento fond získal během druhé světové války pro Sověty osm milionů liber, za což Clementine obdržela mimo jiné sovětské vyznamenání Řád Rudého praporu a jako osobní dar od sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina obdržela křišťálovou ovocnou mísu z 19. století.
Šéf Churchillovy válečné kanceláře, generál Hastings Lionel Ismay, později prohlásil, že "bez Clementine by historie Winstona Churchilla i světa byla velmi odlišná". Historici se shodují na tom, že Clementine byla hlavní Churchillovou důvěrnicí a podporovatelkou.
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
