Kliknutím zvětšíteJaké Bářiny vlastnosti byste chtěla a nechtěla mít?
Jestli něco na Báře obdivuju, tak je to síla a odhodlání, které v sobě po tom všem, co se jí přihodilo, dokázala najít. Má velké srdce a nejen díky tomu je obklopená i dobrými lidmi, kteří ji podporují. Naopak její slabá stránka je důvěřivost, na tu také doplatila.
Z vlastní zkušenosti vím, že ne každý k vám přistupuje s dobrým úmyslem. Sama si dávám velký pozor na to, s kým pracuju a jak blízko si lidi pustím.
Potkala jste se už na natáčení Ulice se svým tátou, hercem Miroslavem Hanušem?
S tatínkem jsem se tam zatím potkala jen jednou. Točil ale s jiným štábem vedle v ateliéru. Takže když měl jeden z nás pauzu, chodil tajně pozorovat, jak to tomu druhému jde… (směje se)
Už jste se potkali jako kolegové herci nebo jako režisér a herečka?
Dvakrát jsem hrála v inscenaci, kterou režíroval. Nejprve v divadle Studio DVA v představení Smolíkovi, kde později začal sám účinkovat, a podruhé v komedii Veselé Velikonoce v Divadle Palace pod záštitou Pantheon Production. Před kamerou jsme spolu ještě nestáli, ale doufám, že se nám to někdy poštěstí!
Viděla jste film Veselé Velikonoce s Jeanem-Paulem Belmondem?
Když jsem dostala nabídku hrát postavu Julie ve Veselých Velikonocích, přiznám se, že jsem vůbec netušila, jak kultovní film to pro určitou generaci je. Dost jsem váhala, jestli se na něj podívat, protože se v některých ohledech výrazně liší od divadelní předlohy, a nechtěla jsem se tak zbytečně zavádět. Nakonec jsem se ale na něj s chutí podívala. Belmondo byl vždycky můj oblíbenec!
Je táta Miroslav Hanuš přísný režisér?
Neřekla bych o něm, že je přísný. Má svou vizi, za kterou si pevně stojí a jde. Ale není to typ režiséra, který by na herce moc tlačil, pokud by se jejich názory příliš křížily. Na jeho zkouškách naopak panuje velmi uvolněná a tvůrčí nálada prokládaná nekonečnou zásobou historek a vtipů, jak je tátovým dobrým zvykem.
Co vám rodiče řekli, když jste jim sdělila, že chcete být také herečkou?
Mně i sestrám nechávali vždy možnost se svobodně rozhodnout, kam nás srdce táhne. Vzhledem k tomu, že jsem v divadelním prostředí prakticky vyrůstala, nikoho příliš nepřekvapilo, že jsem se rozhodla zkusit štěstí na DAMU.
Kdy jste se rozhodla stát se herečkou?
Od malinka jsem se věnovala tanci všeho druhu a na jevišti jsem se vždycky cítila ve svém živlu. Rodiče by mi jistě potvrdili, že jsem byla už tehdy velmi chtivá obecenstva! Už jako opravdu malinká jsem poprvé vystoupila před plným sálem Divadla v Dlouhé v divadelním počinu Motýlci po boku svojí maminky Jany Hanušové a starší sestry Alžběty. Ale nápad, že bych mohla zkusit herectví vystudovat, vznikl jen pár týdnů před uzávěrkou přihlášek na DAMU. Prostě jsem se rozhodla to zkusit a ono to vyšlo.
JIŘÍ LANDA
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
