Opravdu jste nikdy neviděla žádné finále Miss?
Ne, nikdy. Možná, když mi bylo osm devět, tak jsem něco zběžně zahlédla, ale od té doby nikdy. Mně to vždycky přišlo úplně o ničem. Dokážu ženu ocenit, i když není na soutěži krásy. Všechny ty modelky jsou samozřejmě krásné, ale já tu krásu vidím někde jinde než v tom, jak ta holka vypadá nebo jak se usměje. U mě je stěžejní vnitřní krása.

Proč jste se tedy stala patronkou projektu, kde se volí nejhezčí dívka?
Líbí se mi, že se podporuje přirozená krása a nehodnotí se centimetry v pase. Všechny finalistky jsem viděla a jsou to krásné, sympatické a vtipné holky, které se pořád smějí a bylo moc fajn je pozorovat. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí a byla jsem takový „průvodčí“ k tomu, aby se přihlásily.
K celé kampani jste nafotila plakáty. Stojíte ráda před objektivem?
Hodně záleží na tom, jak ráno vstanu. (smích) Buď se podívám do zrcadla a říkám si, že to bude strašný, nebo si řeknu, že z toho třeba něco vznikne, a tohle focení byl zrovna ten druhý případ. Každopádně se řadím mezi herečky, které nejsou úplně nadšené, když mají jít něco fotit, a jsem ráda, když to trvá co nejkratší dobu. Nejsem modelka a neumím se nastavovat na kameru, říkat si, jak budu vypadat dobře, a mám při focení ráda přátelskou atmosféru, která tady byla.
Holkám jste řekla, že „jedna z nejdůležitějších věcí, která se měla stát, už se stala“. Věříte na osud?
Naprosto. Na náhody i na osud. To, že jsme se tu sešli, mělo určitě svůj důvod.

Zajímáte se o ezoterii?
Mám ezoterii moc ráda. Nejsem člověk, který by tomu nějak extrémně podléhal, ale myslím, že je to hezký most k tomu, když se třeba člověk nemůže – nechci říct nějakým způsobem rozhodnout, ale je třeba ve slepé uličce a potřebuje třeba dodat naději, tak v tom tu komunikaci s ezoterií, potažmo s lidmi, kteří ji provozují, vnímám pozitivně.