Předchozí
1 z 3
Další

Klavírní virtuóz Tomáš Kačo dnes žije v Los Angeles, na Nový Jičín rád vzpomíná

Ačkoli už od studií žije v Kalifornii, v Česku se objevuje poměrně často, naposledy v červnu v Ostravě. Romský klavírní virtuóz Tomáš Kačo komponuje i aranžuje hudbu pro sbory a orchestry, ale věnuje se i filmové hudbě. Kritici na jeho tvorbě vyzdvihují originální způsob propojení klasické, jazzové a tradiční romské hudby.

V rozhovoru pro Deník Tomáš Kačo přiznává, že teď, když má dvě malé děti, se mu z domu odjíždí těžko, byť rodinu opouští jen nakrátko. Letošní léto bude mít spíše pracovní. Vystupovat bude i v Česku, na podzim v USA a koncem roku se snad dostane do Česka i s rodinou.

Je všeobecně známo, že pocházíte ze 12 sourozenců. Opravdu jste jediný, kdo umí hrát na nějaký hudební nástroj?
Vůbec ne. Každý z mých sourozenců je hudebně nadaný. Za mladých let jsem s mými sestrami hrál v hudební kapele, která se jmenovala „Cikne čhave“. Vystupovali jsme na různých akcích města. Vrcholem sezony byla vždy Slavnost města, která je asi největší kulturní akcí v Novém Jičíně. Já hrál na klávesy, zpíval, sestry Veronika a Andrea mi zpívaly vokály. Dále se k nám do kapely přidaly ostatní sestry a sestřenice, které tancovaly. Takže to byl kopec srandy, jak se říká.

Už pátým rokem žijete v Kalifornii. Proč jste se usadil právě tam? Navíc, když jste studoval na východě USA?
Na studiích v Berklee jsem se seznámil s mou nynější manželkou Grace. Ona se narodila a vyrůstala v Los Angeles. Během v studií jsem s ní navštívil v Kalifornii a líbilo se mi zdejší počasí. A tak jsme se po ukončení studií rozhodli do Kalifornie přestěhovat a zkusit život tady.

Prozradíte něco více vaší ženě?
Jak jsem zmiňoval výše, se ženou jsme se potkali na studiích v Bostonu. Grace studovala obor „singing – songwriting“. Je nadaná skladatelka písní a textu, převážně ve velmi contemporary pop stylu. Za dobu studií jsme spolupracovali na různých školních projektech. Díky ní se moje obzory v hudbě opět prohlubují, a to právě o žánr současné popové hudby.

Joy Adamsonová
Šikulové severní Moravy: Tito krajané přepisovali historii regionu

Máte malého syna. Seznamujete ho nějak aktivně s hudbou?
Synovi Tomáškovi už jsou tři roky, dceři Isle Grace bude rok a půl. Tomášek je velmi talentovaný, jeho talent se projevil již v roce a půl, kdy si broukal oblíbené písničky ve správné tónině.

Cestujete hodně během roku? Nebo opouštíte svůj kalifornský domov jen nárazově, třeba při turné?
Mám to štěstí, že kompozice, aranžování můžu víceméně dělat kdekoliv na světě. Přiznávám, že mi vyhovuje pracovat „z domova“. Cestování se snažím omezit na co nejkratší interval, a to kvůli mým dvěma malým dětem. Těžko se mi je opouští, i když je to třeba jen na týden…

Víte už, jak budete trávit letošní léto? Předpokládám, že si vyhradíte pár týdnů pro letní nicnedělání a intenzivní pobyt s rodinou a cestování… Chystáte se za rodinou do Česka?
Tenhle rok je celkem intenzivní. Kde se sešlo pár velkých akcí. Osmého července totiž budu premiérovat v pražském Rudolfinu skladbu „Stronger than Yesterday“ pro orchestr a klavír, kterou jsem na zakázku složil při příležitosti předsednictví ČR v Radě EU. Pár dní nato mě čeká koncert v rámci festivalu Khamoro, kde se představím v jiném světle, než mě zatím všichni znají. A to s kapelou a zpěváky, kde se představí moje autorské písničky a také písničky mé ženy Grace, vše v popovém stylu. Pak se ten samý koncert předsednictví zopakuje v září v Bruselu, v říjnu mám pár koncertů po USA a v prosinci opět do České republiky. S cestováním to teď bylo velmi složité, doba covidu vše ztížila. Až všechna omezující opatření opadnou, určitě vyrazíme s dětmi na pár týdnů do Česka za rodinou.

Tomáš Kačo (35) pochází z Nového Jičína. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, Akademii múzických umění v Praze a Berklee College of Music v Bostonu, kterou absolvoval už za dva roky. Odehrál řadu recitálů po celém světě, mj. vystupoval i v newyorské Carnegie Hall. V roce 2018 vydal debutové album My Home. Žije s rodinou v Los Angeles.

„Pan Marlenka“: Tady jsem doma, ale dorty chci dobýt celý svět

V roce 1995 jej i s rodinou válka o Náhorní Karabach „vyhnala“ do České republiky. Namířeno měl do Prahy, ale s celou rodinou a minimem peněz vystoupil na ostravském nádraží. Pár let se rozkoukával, hledal cestu, jak se tady prosadit.
A našel ji. S medovými dorty Marlenka, které začala péct jeho sestra v domácích podmínkách, takříkajíc trefil do černého.

Třiašedesátiletý Armén Gevorg Avetisjan alias „pan Marlenka“, úspěšný podnikatel a od letoška také nositel státního vyznamenání - Medaile Za zásluhy I. stupně, za zásluhy o stát v oblasti hospodářské.

Úspěšný designér neúspěšným barmanem

Podnikat začal jako majitel nepříliš profitujícího baru ve Frýdku-Místku. Jeho život se změnil ve chvíli, kdy jeho sestra, která za ním i s rodinou po pár letech na sever Moravy přijela, upekla medový dort podle starého rodinného receptu. Nabídl ho známým a ti si hned objednali další.

A takto příběh Marlenky začal. Dnes jeho společnost Marlenka International, sídlící ve Frýdku-Místku, dává práci 350 lidem a dorty Marlenka, které dostaly jméno podle dcery zakladatele, do 50 zemí světa. Po otevření firemní prodejny a oživení secesní kavárny Radhošť ve Frýdku-Místku kavárny.

Hudební festivaly, koncerty, divadelní představení či sportovní akce. To vše jsou důvody, proč v létě navštívit severní část Moravy
Vzhůru na severní Moravu. Sedm letních tipů, kdy se vyplatí navštívit region

Nejen tam mohou lidé ochutnat dorty, kuličky nebo třeba Napoleonky. „Zájem roste také o rolády,“ dodává Gevorg Avetisyan, jenž se netají tím, že chce svými výrobky dobýt svět. „V České republice už jsme totiž všude. Tady si pozici dál upevňujeme, za hranicemi nacházíme nové trhy. Velký odbyt máme na Slovensku a v Maďarsku. Pak je náš silný partner Saúdská Arábie, Německo, Izrael, roste zájem Číny a usadili jsme se i na kanadském trhu,“ říká Avetisyan.

Medaile od prezidenta

Jak už bylo řečeno, letos v lednu převzal na Pražském hradě státní vyznamenání. Ocenění jediného Arména českým vyznamenáním vzbudilo ohlas i v Avetisjanově rodné zemi. Dostal oficiální blahopřání a pozvání, aby do své bývalé vlasti přijel.

„Už jsem se chystal během roku několikrát, ale okolnosti byly stále proti tomu. Příští rok na jaře by to mohlo konečně vyjít,“ věří.
Na důchod prý ještě nemyslí. „Vůbec se to nedovedu představit. Práce mě neskutečně baví, máme v plánu spoustu věcí. Dokud mi bude zdraví sloužit, budu pracovat,“ říká s úsměvem Armén s tureckými kořeny.

A dodává, že je hrdý arménský patriot. „Ale teď žiju tady, a tak je pro mě nejlepší země Česko a nejlepší město Frýdek-Místek. I Prahu pořád moc miluju, dnes už bych se tam klidně mohl odstěhovat, ale neuvažuju o tom. Tady jsem doma a fandím tomuto regionu,“ netají.

Kavárna Marlenka

GEVORG AVETISJAN
Narodil se v Jerevanu v Arménii, kde vystudoval Vysokou školu designu, žije ve Frýdku-Místku a má tři děti. Je majitel a jednatel společnosti Marlenka international, s. r. o., kterou založil v roce 2003. Má rád historii, cestování a procházky v přírodě.

Vyhrál rok trvající spor s jedním z nejznámějších světových potravinářských koncernů. Dr. Oetker, který v Turecku prodával dorty v prášku pod značkou Marlenka. To stejnojmenná česká firma napadla a domohla se toho, že Dr. Oetker všechny výrobky z obchodů stáhl a zároveň zaplatil pokutu.

Joy Adamsonová: „matka“ legendární lvice Elsy se narodila v Opavě

Spisovatelka, malířka a také ochránkyně zvířat a africké přírody Joy Adamsonová se stala světoznámou zejména díky knihám o lvici Else. Příběh, který byl rovněž zfilmován, zaznamenal alespoň okrajově pravděpodobně každý. Svůj život zasvětila Adamsonová africké divočině, v níž nalezla druhý domov, ale také smrt.

Joy Adamsonová, vlastním jménem Friederika Viktorie Gessnerová, se narodila 20. ledna 1910 v německy mluvící rodině v Opavě. Dětství však neměla šťastné a rozuměla si jen se svým pradědečkem, podnikatelem Carlem Weisshuhnem. Ve dvanácti letech se po rozvodu rodičů přestěhovala k babičce do Vídně, na svůj rodný kraj ale nezanevřela a vracela se sem i poté. Vystudovala gymnázium, absolvovala kurz pro módní návrhářky, studovala i malířství, hru na klavír a medicínu.

Ondřej Dluhi
Tipy šéfeditora Deníku: Tyto severomoravské a slezské podniky stojí za návštěvu

Joy Adamsonová byla vdaná celkem třikrát. Prvním mužem byl židovský bankovní úředník Viktor von Klarwill, se kterým také v roce 1937 odcestovala před hrozbou fašismu do Afriky. Už na lodi se ale seznámila se švýcarským botanikem Peterem Ballym, za kterým v roce 1938 odjela do Keni a provdala se za něj. Právě on jí začal poprvé říkat Joy a díky němu začala také malovat. Její rozsáhlý cyklus portrétů příslušníků keňských kmenů dnes tvoří stálou expozici Keňského národního muzea v Nairobi.

Volání divočiny

Jejím posledním manželem byl George Adamson, jeden za zakladatelů afrických národních parků, kterého si vzala v roce 1944.

Letní deník - logo 2022Zdroj: DeníkManželé se proslavili hlavně díky lvici Else, jednomu ze tří osiřelých lvíčat, která v roce 1956 začala žít v jejich domácnosti. Dvě z nich poslali Adamsonovi do nizozemské zoo, Elsu si nechali a stala se členem jejich rodiny. Svobodně se pohybovala po stanici, provázela je i na projížďkách v terénu.

Adamsonovi ji však připravovali na návrat do přírody, což se poté také podařilo. Joy o tom napsala knihu Příběh lvice Elsy, která byla přeložena do více než třiceti jazyků, podle ní byl pak natočen i film Volání divočiny.

Kromě Elsy se starala také o levhartici Penny a gepardici Pippu a uskutečnila tak výzkum chování všech tří velkých koček. I s Georgem se nakonec rozvedla, aktivně podporovala zakládání dalších afrických parků a bojovala proti pytlákům. Založila nadaci Elsa Wild Animal Appeal, která má dodnes pobočky v USA, Kanadě, Japonsku a Keni.

V roce 1980 žila v keňské rezervaci Shaba, kde pracovala na projektu sledování života gepardů a leopardů. V témže roce, konkrétně 3. ledna však její život předčasně ukončil její bývalý sluha, kterého propustila za krádeže. Za vraždu Joy Adamsonové byl poslán na doživotí, trestu smrti se vyhnul jen proto, že byl ještě nezletilý.