Práce pokladní není jednoduchá. Sedět za kasou, co nejrychleji namarkovat zboží, co položka, to pípnutí. Navíc lidé jsou různí, někteří si na vás vylijí vztek, třeba za to, že zboží, pro které přišli, už je vyprodané. Psychika tedy dostává zabrat. Také musíte mít fyzičku. Když zrovna nesedíte za kasou, je totiž potřeba doplňovat zboží do regálů a podobně. „Je to taková posilovna zadarmo,“ směje se prodavačka.

Domácí násilí je velký problém, za který se mnoho lidí stydí. A neřeší to.
Psychické i fyzické týrání. Covid dramaticky zvýšil případy domácího násilí

Do smíchu jí teď ovšem moc není. Kvůli hygienickým opatřením musí všechny zmíněné činnosti už podruhé v tomto roce zvládat v roušce a v rukavicích. „Jsem vlastně permanentně zpocená,“ stěžuje si, „po jedné směně za pokladnou mám na rukách varhánky, jako kdybych si je hodinu máčela ve vodě. Musím si je často mazat krémem. Některé kolegyně z toho mají na rukách vyrážku.“

Ačkoliv několik kolegyň už absolvovalo povinnou karanténu po setkání s covid pozitivním člověkem, Soně Krupičkové se zatím koronavirus naštěstí vyhýbá. Strach z nákazy samozřejmě má, ale vzhledem k tomu, že dodržuje veškerá hygienická nařízení a od zákazníků je za pokladnou oddělená plexisklem, má velkou šanci, že momentální koronakrizi přečká bez úhony.

Po práci si neodpočine

Protože Soňa je rozvedená a doma má dva syny, kteří navštěvují 4. a 6. třídu základní školy, po práci si moc neodpočine. „Kluci mají distanční výuku, ale místo učení je spíš zajímají počítačové hry a mobil. Už se nám stalo, že jeden z nich dostal dvě pětky, protože včas neposlal domácí úkoly. Druhý zase plave v matematice a při on-line vyučování pro něj není lehké, aby vše správně pochopil. A je to i tím, že myslí jen na to, až si bude moct pustit nějaké video na YouTube nebo si zahrát Minecraft. Musím tedy hlídat, jestli během doby, kdy nejsem doma, udělali všechny povinnosti, a ještě doučovat matematiku,“ popisuje pokladní.

Praktická lékařka Ludmila Mazylkinová
Lékařka Ludmila Mazylkinová: Únavu a bolesti cítím i po svém vyléčení z covidu

S manželem se rozešla na začátku roku. Myšlenky na nový vztah zatím nemá. „Naštěstí jsme se rozešli v dobrém a exmanžel mi i finančně dost pomáhá, víc než by musel. Na novou známost se ale zatím necítím, potřebuju víc času. Kromě toho se momentálně ani nemám kde seznámit. Lidi se nesmějí scházet, divadla a kina jsou zavřená a hospody jakbysmet. Přes internet nikoho shánět nehodlám. Na nějakém chatu o sobě může člověk napsat cokoliv, já dávám přednost osobnímu setkání. Při něm budu hned vědět, na čem jsem,“ říká Soňa Krupičková.

Přestože momentálně prožívá nelehké životní období, věří, že se vše v dobré obrátí. Psychické zdraví si udržuje i díky tomu, že si každý den najde hodinku na to, aby si šla zaběhat a vyčistila si hlavu. „To je moje radost a rituál, který mě drží nad vodou,“ uzavírá.