Hořet začalo v jednom z bytů v pátém patře, údajně tam měla nájemnice krb na biolíh, od kterého měl požár vzniknout. "Slyšel jsem neskutečnou ránu. Z chodby byl slyšet během chvilky dost velký rámus a pak mi někdo bušil na dveře a řval, ať okamžitě všichni vypadneme, že na patře hoří," líčí začátek večerního dramatu Rudolf Wittmann, který bydlí v pátém patře. "Vyběhl jsem ven, na chodbě už ale bohužel bylo tolik kouře, že jsem to vzdal a zůstal raději s manželkou doma." V bytě museli zůstat i manželé Matlachovi, kteří bydlí ve stejném patře. "Vyběhli jsme na chodbu, ale protože jsme skoro na konci uličky, už nebyla šance se dostat ven. Všude byla strašná spousta kouře, nebylo vůbec nic vidět."

Na chodbách panoval chvílemi pořádný zmatek, pokřikování lidí se mísilo s hustým kouřem. "Šel jsem na hlavní chodbu a ta byla plná lidí, všichni křičeli, malé děti plakaly. Všude byla strašná spousta kouře. Nedalo se vůbec dýchat. Radši jsem se rychle vrátil zpátky dovnitř do bytu," vylíčil Oldřich Záruba, který by na návštěvě u syna. "Po pár minutách mi na dveře bouchal hasič, ať si připravím nejnutnější věci pro případ evakuace."

Bundu, boty a čtyřnohého miláčka. To bylo většinou vše, co stačili lidé pobrat.Na místo se sjelo na deset hasičských jednotek, ale auta stála srovnaná na příjezdové cestě v řadě za sebou, protože až ke vchodu experimentu se mohlo dostat jen jedno auto. Hasičů ale bylo potřeba hodně uvnitř, evakuovali desítky rodin, hlavně z okolních pater. Celkem šlo zhruba o stovku lidí. Lidé museli ven jen s tím nejnutnějším. Většina se stihla obléct alespoň do zimních bund, někteří ale postávali venku jen v triku s krátkým rukávem nebo v pantoflích. Někteří měli v náručí malé děti, jiní ze svých bytů vzali také psy či kočky. Lidí byl plný suterén, mnoho jich postávalo také před domem.

Rodiny, které zůstaly doma, hasiči pravidelně chodili kontrolovat. "Procházeli jednotlivé byty, aby zjistili, kdo šel ven a kdo ne. Když zjistili, že jsme zůstali v bytě, chodili nás každou chvíli kontrolovat, zda je všechno v pořádku a jestli třeba něco nepotřebujeme. Byli skvělí," pochválil zasahující muže Rudolf Wittmann.

Zatímco někteří nadávali a jiní vtipkovali, v některých případech šlo doslova o malá rodinná dramata. Například Alena Dobíhalová, rovněž z pátého patra, šla k večeru jenom nakoupit a doma nechala svého dědečka. Jenže když se vrátila, před domem už stály hasičské vozy a k bytu jí nepustili. "Měla jsem strach, nahoře v bytě zůstal děda sám. Venku jsem ho nikde neviděla," klepala se strachy vnučka. Asi za hodinu mohla zpátky do svého bytu i ke svému dědečkovi. "Naštěstí byl v pořádku," oddychla si žena.

Chodba postiženého experimentu.Hasiči museli uvnitř zasahovat v dýchacích maskách kvůli nepříjemnému kouři. "Páté a šesté patro, teď to tam vyvětráváme, takže mějte trpělivost ještě tak čtvrt hodiny," hlásil okolo deváté hodiny velitel zásahu lidem ve vestibulu. "Pokud někdo zjistíte, že nebudete moci v bytě zůstat, nahlaste to policii, připraven je nocleh ve škole."

Na místě byl již také primátor Jan Mareš a jeho náměstek Martin Klouda, kteřé zajišťovali případnou pomoc pro postižené obyvatele. Podle našich zpráv ji ale nikdo nevyužil, lidé šli buď přespat k příbuzným nebo se vrátili do svých bytů.

Někdy to ale nebyl příjemný návrat. "Byt mám docela začouzený, je tady hodně cítit kouř. Mám ohořelé dveře. Vodu naštěstí nikde nemám," popisuje Alena Dobíhalová. Lukáš Mikulecký se zase nemohl dostat do bytu vůbec. "Mám nějak zkřížený zámek nebo co, je vidět kopanec na dveřích. Asi se tam museli dobívat hasiči,aby zjistili, jestli v bytě někdo je nebo ne. Budu muset sehnat zámečníka." Hůře na tom mohu být lidé z nižších pater pod postiženým bytem, kam stékala voda při zásahu hasičů. 

Autoři: Josef Dušek, Zdeněk Moravec, Jan Vraný


Lidé z okolních domů si dění v experimentu fotili nebo i natáčeli. Jeden z amatérských záběrů požáru můžete shlédnout na youtube.com