Plátcem DPH se musíte stát, když ve dvanácti po sobě jdoucích měsících vyděláte v součtu jeden milion korun. Pak jste od následujícího měsíce ze zákona plátcem daně z přidané hodnoty. Pozor, nejedná se tedy o kalendářní rok. Jistou hříčkou zákona je, že se okamžitě stáváte měsíčním plátcem, a až po roce můžete zažádat o interval čtvrtletní (pokud obrat nepřesáhne deset milionů korun). Být čtvrtletním plátcem DPH je samozřejmě mnohem snazší, přiznání k DPH se pak podává jen čtyřikrát do roka.
Hlídejte si tržby
Ďábel je ovšem skryt v detailu, a tím je zde kontrolní hlášení. Je to vlastně daňový výkaz sloužící pro odhalování daňových podvodů. Jeho obsahem je soupis daňových dokladů započítaných do daňového přiznání. A bez ohledu na frekvenci podávání přiznání k DPH jej musíte posílat finančnímu úřadu elektronicky každý měsíc.
Registrace k DPH je však naštěstí poměrně jednoduchá. Nejlépe k tomu poslouží server Finanční správy (www.daneelektronicky.cz), kde se nachází příslušný formulář. Oznámíte v něm, kdy jste překročil onu hranici milionu korun. Pokud už tedy dosahujete každý měsíc průměrného obratu kolem 80 tisíc korun, doporučuji si vývoj hlídat, abyste se registrovali včas a bez sankcí. Po odeslání formuláře se vám ozve finanční úřad a pošle daňové identifikační číslo.
U živnostníků je to vzdor vší ochraně soukromí rodné číslo, u společností s ručením omezeným identifikační číslo organizace.
Dobrovolný plátce
Být dobrovolným plátcem DPH (nepřekračujete-li milionovou hranici) pak bývá obecně výhodnější ve výrobě a při vztazích mezi podniky. Naopak méně výhodné je to třeba ve službách, kdy málo nakupujete a hodně fakturujete, a obecně na spotřebitelském trhu. Pro konečného zákazníka jste pak o DPH dražší než neplátce.
PAVLA BŘEČKOVÁ, místopředsedkyně Asociace malých a středních podniků ČR
