Nakonec zdejší hotel Racek převzal od původních nájemců a prakticky ihned ho rozjel. Jak sám říká, tehdy ještě nevěděl, jestli to bylo dobré nebo špatné rozhodnutí. Musel se zadlužit, odkoupit vybavení hotelu a začít podnikat s nulou ve zdevastovaném objektu.

„Mírné pokroky jsem ale viděl již zhruba po roce, a to mě motivovalo, abych hotel od města v roce 2007 odkoupil. Poté přišel boom slunečních elektráren, tak jsem hned jednu postavil. Naší filozofií je, že tady v Úštěku si na nic nehrajeme, snažíme se zde prostě vybudovat hezké místo na zemi.“

Tvrdá práce v malebném historickém městečku prý asi nikdy neskončí. „Ale kdo si myslí, že vlastnit hotel se sluneční elektrárnou je procházka růžovým sadem, ten se šeredně mýlí. Jsou to totiž dvě peněženky, dvě nezávislá podnikání. Mojí snahou je, aby si oba projekty na sebe vydělaly, a musím říct, že se to daří, byť v potu tváře. A to je ten motor, který mě žene dopředu. Tahle snaha stále naplňuje můj život, i když je to jako všude – jednou jste nahoře, jednou dole, je to taková centrifuga.“

Inspiraci do kuchyně hotelu Racek čerpá jeho majitel ze svých cest po světě, ale také z vyhlášených gastroakcí v Česku.

Základem kuchyně jsou lokální dodavatelé čerstvých surovin, ať jde o hovězí maso z Verneřic, žernosecké víno z Vinařství pod Radobýlem, pivo z Biskupského pivovaru Litoměřice či držovickou farmu s čerstvým sýrem. Domácí štrúdl zde pečou z jablek dovezených z farmy ze Soběnic, připravují také domácí mošt i pečivo, preferují polepské brambory.

close Učitel se po útěku z Prahy stal úspěšným hoteliérem info Zdroj: se svolením Miloše Doležala zoom_in Učitel se po útěku z Prahy stal úspěšným hoteliérem

„Jsme rodinný hotel a rodina je mi velkou oporou stejně jako virtuální tým složený z externistů – účetní, zedník, elektrikář či instalatér. Všichni jsou místní a flexibilní, a hlavně mohu se na ně spolehnout. Já jim dávám práci, oni chodí ke mně do restaurace.“

V Racku má Miloš Doležal několik zaměstnání – chvilku je údržbář, potom kuchař, obsluhuje i na place. „Prakticky 24 hodin denně myslím na hotel a když někdy potřebuju dobít baterky, je takovým únikem z každodenního stresu cestování, které s rodinou milujeme.“

Budoucnost vidí v udržitelnosti

Po patnácti letech tvrdé práce bude podle hoteliéra i tento rok hektický. „V době krize „zelený“ hotel s pomocí dotace zateplujeme, měníme uhelné kotle za tepelná čerpadla, na střeše přibude dalších 80 kW solárů, chystáme dobíjecí stanici pro elektroauta. Ale asi to nejcennější, co hotel získal za ty roky, je, že se k nám hosté stále vrací,“ říká Miloš Doležal.

A závěrem dodává, že opravdovou třešničkou je přikoupení rozsáhlého parku za hotelem, kde je na 2,5 hektarech potůček s rybníčkem. Jeho krédem je: „Jen tak něco mě nedostane, nikdy se nevzdám.“ Důležité prý je, že ho práce stále baví a syndrom vyhoření tak nehrozí.