Vymyslet menu, vypilovat ho k dokonalosti, zveřejnit na sociálních sítí, uvařit u sebe doma a čekat, kdo to na večeři přijde. Tak ve zkratce fungují bytové restaurace. Otevírají je nadšenci do vaření, kteří nejsou většinou profesionály. První bytová restaurace Na Faře vznikla u nás na podzim 2012.

V Kmetiněvsi na Kladensku ji provozovala novinářka Darina Křivánková.  Poté začaly vznikat další „bytovky“ v Teplicích, Huntířově či Plzni a ačkoli nabízely prvotřídní chuťové zážitky i servis, většina z nich už dnes nevaří.

„Je to něco o čem spíš stále slyšíme, že existuje, ale že by v každém městě byla nějaká jedna, dvě vyhlášená bytová restaurace, to se neděje,“ říká Lukáš Hejlík, herec a autor kulinářského cestopisu Gastromapa. A nejspíš ani dít nebude. „Je to pro nadšence na obou stranách, které to baví a zároveň chtějí druhým za to peníze dát. Nečekáme ale, že to bude někdy masová záležitost,“ popisuje  Petr Navrátil, provozovatel Bytové restaurace Bylinková.

Důvodů je víc. Část leží na ne zrovna přátelském legislativním prostředí.  „Princip bytové restaurace je vařit u sebe doma. Ale podle české legislativy musejí být prostory pro tuto činnost zkolaudované, což nemusí být vůbec reálné. Spousta lidí by tak měla restauraci nelegálně, takže kvůli tomu do toho nejdou,“ popisuje Navrátil. Mírnější legislativa by přitom mohla přivést k podnikání, které na rozdíl od klasické restaurace nevyžaduje takové náklady, více lidí.

Je ale potřeba počítat s tím, že mít doma stůl a čtyři židle k úspěchu nestačí. Je to těžká dřina. „U bytové restaurace je totiž jedno, jestli vaříte pro dva nebo deset lidí. Postup je pořád stejný, musíte vymyslet celé menu, sehnat suroviny. Příprava jedné večeře zabere dva dny příprav a až deset hodin trvá samotné vaření s úklidem,“ líčí Gabriela Fremlová, šéfkuchařka bytové restaurace 4 schody. Fremlová odmítá, že by byly bytové restaurace výnosný byznys. „Nás to neživí, je to koníček, zábava a zážitek,“ říká.

Nic pro introverty

Dalším důvodem, proč je bytových restaurací, jinak světově hojně rozšířeného fenoménu, u nás tak málo je i v české povaze. Ta je na rozdíl od zemí jižní Evropy, které jsou tradiční baštou „bytovek“, uzavřenější. „Určitě to není nic moc pro introverty. Kouzelné na tomto konceptu bylo totiž to setkání u stolu. A bylo to vždycky stejné, u předkrmu opatrné, po dezertu bujaré. Poznal jsem tak spoustu přátel, se kterými se dodnes bavím. Tohle je, řekl bych, jeden z nejkouzelnějších aspektů bytových restaurací,“ myslí si Lukáš Hejlík.

Že je opatrnost Čechům vlastní, vnímá i Gabriela Fremlová.  „K nám jezdí hlavně hosté ze zahraničí, z Kanady, USA nebo Izraele,“ potvrzuje. „I proto našemu menu dominuje česká klasika, včetně svíčkové. Cizinci chtějí nasát atmosféru země, do které jedou a přes bytové restaurace se to daří lépe, než v těch klasických, kde sice také skvěle vaří, ale domácí prostředí  to není,“ doplňuje.  

Paradoxně tak domácí pohostinství provozují v České republice nejvíc cizinci. Podle celosvětové databáze bytových restaurací Eatwith vás k sobě domů, ale pořád v Česku, pozvou momentálně třeba Italové na domácí pastu, hostitelé z balkánských zemí na menu inspirované tradičními pastýřskými pokrmy, případně můžete ochutnat autentickou kuchyni Thajska.

Jak funguje bytová restaurace
Menu se pohybuje nejčastěji okolo 60 eur, k dostání jsou ale i zážitky za 120 eur (1500 až 3000 korun). Menu mívá minimálně tři chody, odstupňované jako předkrm, hlavní jídlo, dezert. Nechybí welcome drink.

Ukázková menu:

Bytová restaurace Alessio v Praze
Špagety se smaženými rajčaty
Domácí tagliatelle s boloňskou omáčkou
Domácí torteloni s bylinkovou omáčkou a ricottou
Sezónní rizoto
Tiramisu 
Součástí menu je víno.

Bytová restaurace 4 Schody
Kuřecí paštika se zeleným pepřem
Svíčková omáčka s knedlíkem
Jako dezert překvapení kuchařka
Součástí menu je welcome drink, nealkoholické nápoje, lokální pivo a káva

Zdroj: eatwith.com