Petro, ani vy jste nenaskočila do posledních utkání úplně zdravá. Můžete přiblížit o co přesně šlo?
U mě šlo jen o běžné nachlazení.

Konečné páté místo znamená oproti minulé sezóně pohoršení o dvě příčky. Je tedy pro vás umístění zklamáním?
Určité zklamání tam bylo. Měly jsme velmi dobře nakročeno k lepším příčkám, o které jsme bojovaly i v posledním turnaji. Jak jsem již ale řekla, nemoci udělaly své a i přes velké odhodlání hráček, které se nebály a šly do brány, se nám to bohužel nepodařilo. Nakonec tedy můžeme být s pátým místem spokojené.

Má tým na to, aby v příští sezóně opět útočil na nejvyšší příčky?
Máme poměrně mladý tým, který se neustále rozrůstá o nové hráčky. Ty teprve sbírají své první zkušenosti a to bude pro příští sezónu určitě hlavním cílem.

Něco z vašeho florbalového života. Jak a kdy jste začala s florbalem?
Florbal jsem začala hrát v Kadani v roce 2003, když jsem skončila s hokejem.

Jak poté vypadala vaše cesta do Chomutova?
V Kadani jsem hrála s klukama od elévů až do starších žáků, poté jsem měla přejít do ženské ligy, ale zranila jsem se. Po skoro dvou sezónách bez florbalu jsem zjistila, že mi to vážně chybí a v Chomutově se v tu dobu začal hrát ženský florbal. To pro mě bylo jasným impulsem pro návrat.

Co vás na florbalu tak chytlo a co vám florbal dává?
Pocházím z hokejové rodiny a florbal je hokeji velmi podobný. Proto, když jsem skončila, florbal byl pro mě příležitost věnovat se kolektivnímu sportu, který nemá k hokeji daleko. Je to skvělá hra, která mi již přinesla spoustu zážitků a velmi cenných zkušeností.

Máte nějaký vzor?
Niklas Jihde. Byl to první zahraniční florbalista, kterého jsem nějak víc zaznamenala. A z českých hráčů bych asi volila Aleše Jakůbka, kterého jsem měla možnost poznat na florbalovém kempu v Jičíně.

Jaký je váš florbalový sen?
Asi jako každý, kdo florbal hraje a má ho rád, si přeju, aby se stal olympijským sportem. Co se týče mého osobního snu, ráda bych si zkusila zahrát nějakou vyšší soutěž.

Florbal je sportem, který se nejrychleji rozšiřuje v počtu registrovaných hráčů. Myslíte, že i pro ženy může být v budoucnu typickým sportem?
Je to velice perspektivní sport, který se rychle rozvíjí a má velikou budoucnost. Bohužel, ženská základna u nás ještě není tak veliká a to hlavně v mladších kategoriích. Věřím ale, že do budoucna tomu tak nebude a florbal bude stejně typickým sportem pro ženy jako pro muže.

Říká se, že mezi ženami bývá v kabině více napjatá atmosféra. Vzniká více konfliktů a rozepří. Jak to vy jako kapitánka týmu vnímáte?
Je pravda, že ženy to vnímají jinak, než muži. Měla jsem možnost poznat obě situace a jak je všeobecně známo, muži problémy řeší rázně a rychle. U žen to tak nebývá, ty do toho vkládají spoustu emocí, často to v sobě drží, až to někdy prostě bouchne. Na druhou stranu ale mezi ženami vzniká velmi silné přátelské pouto, řeší mezi sebou své problémy. O napjaté atmosféře tak nemůže být řeč.

Takže se nedějí v kabině nějaké ženské naschvály?
S tím jsem se nikdy nesetkala. V naší kabině vzniká spoustu situací, často vtipných někdy až komických, naschvály ale určitě ne.

Co byste vzkázala dívkám a ženám, které s florbalem začínají nebo přemýšlí, jestli začít?
Slečnám, které se teprve rozmýšlí bych vzkázala, ať se nebojí a přijdou si to vyzkoušet. Určitě si tu hru zamilují. A těm, které florbal hrát začaly, bych chtěla vzkázat, ať se při prvním neúspěchu nevzdávají a bojují dál. Všechny jsme jednou začínaly.