Na začátku července si navíc Bětka vybojovala v Podolí nominaci do juniorské reprezentace. „Cílem je juniorská olympiáda. A samozřejmě tím největším klasická olympiáda. Ale to je ještě daleko,“ přiznala s úsměvem sympatická plavkyně. Za jejími úspěchy stojí také děčínské trenérské duo Jan Mareš – Petr Rouček.

Při rozhovoru autor článku Alžbětě Blažkové tykal.

Bětko, pojďme se vrátit k mistrovství republiky, které proběhlo v Plzni. Ty jsi vybojovala hned tři tituly. Jak se vše zrodilo?
Plavala jsem 200 metrů prsa a 200 a 400 metrů polohovku. Začala jsem to čtyřstovkou. Byl to první start, byla jsem strašně nervózní, moc jsem od toho nečekala. To, že jsem vyhrála, mě ohromně překvapilo. Druhý den jsem plavala dvoustovku prsa. Měla jsem nejrychlejší přihlášený čas, to se mi zadařilo. A vůbec poslední start byla kratší polohovka. Tam jsem si moc nevěřila, měla jsem čtvrtý nejrychlejší čas. Všechno mě překvapilo hlavně z důvodu, že jsem minulý rok strávila na škole v Německu.

Hádám, že právě to první vítězství tě nabudilo do ostatních závodů, viď?
Je to tak. Rozhodně jsem měla lepší pocit, když jsem ten první závod vyhrála. Před ním jsem si nebyla moc jistá. Po prvním zlatu jsem měla jasno v tom, že chci další medaile. A to se podařilo.

Tři děčínské plavecké naděje. Zleva Petr Šolín, Alžběta Blažková a Anežka Žáčková.
Petr, Alžběta a Anežka. Děčínské plavání má o talenty postaráno

Už v Plzni si atakovala limit, který vede k juniorské reprezentaci…
Je to tak, k limitu mi chybělo půl sekundy. Naštěstí jsem ten limit prolomila na začátku července v Podolí.

Zmínila jsi, že jsi byla rok na škole v Německu. Jak jsi to skloubila s tréninky?
Nebyla jsem zase tak daleko, ta škola je v Pirně. Přesto to bylo strašně náročné. Škola byla těžká, musela jsem se poprat s tím, že tady nemám rodiče ani kamarády. S plaváním to bylo složité. Chtěla jsem dojíždět do Děčína, ale to prostě každý den nešlo. Zkoušela jsem trénovat přímo v plaveckém klubu v Pirně, ale tam to prostě nebylo výkonnostně to pravé. Takže jsem chodila běhat a posilovat. Ale plavání jsem vlastně tak trochu flákala.

Jak vypadaly v tu dobu samotné závody?
Bohužel to bylo znát. Sice jsem nějaká umístění měla, ale časy šly dolů. Mrzelo mě to.

Byl pro tebe návrat do starých tréninkových kolejí těžký?
Já mám asi takovou schopnost, že pokud třeba týden netrénuji, tak mě to moc neuškodí. Někomu to kazí formu a jde hodně dolů. Když jsem se vrátila, tak ta forma nebyla o tolik horší.

Takže jsi vlastně takový přirozený talent, ne?
No, když to říkáte (smích).

Trenér Jan Mareš se svým svěřencem Tomášem Čermákem.
Plavecký klub funguje osm let. Aktuálně má v bazénech „zlatou generaci“

Co pro tebe znamená, že jsi proklouzla do juniorské reprezentace?
Hlavně splnění velkého snu, je to fakt paráda. Budu jezdit na soustředění a závody do zahraničí, všechno pro mě bude časově náročnější. Rozhodně nebudu stíhat všechny závody v děčínském klubu.

Co se ti v tomto roce, kromě tří zlatých na mistrovství republiky, ještě povedlo?
Dařilo se mi na krajských závodech, kde jsem měla asi šest zlatých, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili. Pak tam byly klasické pouťáky, tam byly pokaždé medaile. Také už jsem nakoukla do Sportovního centra mládeže.

Pojďme se ještě vrátit k tvé tréninkové náplni. Jak často jsi byla v letošní sezoně v zápřahu?
Každý den. Třeba před republikou jsem trénovala opravdu tvrdě. Dřela jsem. S tatínkem jsem navíc chodila běhat. Makáme hodně, kord po skončení sezony, takže s mým tatínkem jedeme individuálně.

Aktuálně chodíš do osmé třídy základní školy. Co střední škola?
Tak to vůbec nevím, vážně. Hodně o tom ale přemýšlím, třeba by se mi líbil sportovní gympl v Plzni. Ale aktuálně to rozhodnuté nemám. Pokud bych ale odešla z Děčína, musela bych se rozloučit s klubem. S trenéry a rodiči to všechno řešíme.

Zdroj: PK Děčín

Je pro tebe aktuálně důležitější plavání nebo škola?
Rodiče říkají škola. Já se tím, že jsem se dostala do reprezentace, více přikláním k plavání (úsměv).

Blížíš se věku, kdy se řada mladých od sportu může odklonit. Nemůže tě to potkat?
Tak tohle už mám za sebou, krize přišla. Jeden čas jsem chtěla být více s kamarády, v Německu to vyvrcholilo úplně. Takže věřím, že už mě to nepotká.

Co všechno ti do života dala škola v Pirně?
Rozhodně samostatnost, také jsem hodně zlepšila němčinu. Nemluvím plynule, ale určitě se dorozumím. Hodně mi chybělo plavání a kamarádi. Ze začátku bylo příšerné zvyknout si na nové lidi a německý systém. Navíc, jak už jsem řekla, ta škola byla vážně těžká.

Sleduješ vůbec vrcholové plavání? Máš přehled?
Sleduji hlavně ten vývoj, jak se všichni zlepšují, až je to neuvěřitelné. Na druhou stranu se o to zajímám o dost méně, než ostatní. To mě trochu mrzí, měla bych to asi zlepšit.

Dvě velké naděje děčínského plavání. Tomáš Čermák a Barbora Silná.
Mají cit pro vodu. Bára trhala rekordy, Tomáš ulovil šest zlatých rybek

Abychom tě jenom nechválili… Můžeš prozradit, kde máš slabiny?
Tak jak sám vidíte, rozhodně mi chybí síla. Jsem prostě malá, moc se to nezlepšuje, asi je to v genech. Chodím do posilovny, ale zatím to není moc vidět. Naštěstí moje fyzička a technika ten nedostatek síly přebije.

Máš vůbec čas na nějaké koníčky?
No, když zrovna neplavu, tak si ráda sednu a odpočívám. Když je čas, tak samozřejmě chodím ven s kamarády. Ale na to je toho času málo. Hodně náročné to bylo, když jsem ještě tancovala. Doslova jsem přebíhala s plavečáku do haly, kde se tancovalo. Už jsem to ale ukončila, teď se soustředím jenom na plavání.

Jaké máš aktuální plavecké sny a cíle?
Chtěla bych na olympiádu. Trochu se bojím toho, jak to bude s tou střední školou. Jak to skloubím, jestli zůstanu v Děčíně. To vůbec nevím. Ale konkrétní cíl je olympiáda juniorů.