JIŘÍ KORMANÍK, 26. 3. 1935

LOH  - 1960 Řím, zápas – řeckořímský styl,

LOH  - 1964 Tokio, zápas – řeckořímský styl,

LOH – 1968 Mexiko, zápas – řeckořímský styl.

S výjimkou dětských a mládežnických let žil celý život v Chomutově a prožil zde i svou bohatou sportovní kariéru. Účast na třech olympiádách a stříbrná medaile z něho činí nejúspěšnějšího chomutovského olympionika.

Legenda československého zápasu Jiří Kormaník se narodil 26. března 1935 v rumunském městě Scaius, ale po válce jeho rodiče využili nabídky vlády k repatriaci v rámci znovuosídlování českého pohraničí. Kouzlu zápasu propadl v roce 1948, když se s ním v aréně poprvé osobně setkal. Původně začal jako samouk, ještě když se učil ve Svitavách a Ostravě. V roce 1954 se stal členem chomutovského zápasnického oddílu a zůstal mu věrný celý život, vyjma vojny v Rudé hvězdě Praha. V Chomutově byl svěřencem trenéra Václava Eisenhammera (1920-80), zakladatele zdejšího klubu. Pod jeho vedením Jiří Kormaník zápasil především v řeckořímském stylu, kde patřil mezi československou špičku, a to zejména v období od konce 50. let a po celá 60. léta 20. století. 

Jiří Kormaník.Zdroj: xxx

Reprezentovat začal už během vojenské služby v roce 1957, ale jeho první akcí světového významu byly až olympijské hry v Římě v roce 1960. Dostalo se mu zde i cti nést při zahájení her vlajku Československa. Do olympijského turnaje ve váze do 79 kg vstoupil Jiří Kormaník výborně, v prvním kole porazil Francouze André Lamyho, ve druhém Íránce Mansoura Hazratiho a ve třetím remizoval s vynikajícím Němcem Lotharem Metzem. Bohužel ve čtvrtém prohrál po poněkud sporném verdiktu rozhodčího s Kazimem Ayvazem z Turecka a tím pro něho turnaj skončil devátým místem. 

Pro chomutovského zápasníka to byly cenné zkušenosti, které zúročil v následujících letech. Zazářil už pátým místem na mistrovství světa v Jokohamě v roce 1961, ale především na dalších olympijských hrách v Tokiu v roce 1964. Jiří Kormaník zde startoval ve váhové kategorii do 87 kg a měl vynikající formu – porazil domácího borce Kenjiro Hirakiho, remizoval se Švédem Stigem Perssonem, porazil Australana Istvana Raskovyho i Turka Yavuze Selekmana a v pátém kole se smírně rozešel s Gézou Hollósim z Maďarska. On a pak už jen Branislav Simič zůstávali neporaženi, ovšem Jugoslávec odzápasil pouze čtyři duely a v nich nasbíral méně trestných bodů, což mu zajistilo zlato. 

Kormaník tak mohl s Němcem Lotharem Metzem bojovat už jen o stříbrnou medaili. Navíc tento dodatečný duel musel vyhrát. V případě remízy by stříbro bral Metz, protože měl nižší váhu. Jiří Kormaník byl v utkání iniciativnější, stále útočil a nakonec byl po zásluze vyhlášen vítězem. Československý zápas měl svou jedinou medaili z tokijské olympiády a Chomutov první stříbrnou! 

Přesto to zápasnická výprava brala trochu jako křivdu, sám Jiří Kormaník je přesvědčen, že kdyby měl tehdy možnost se se Simičem utkat, porazil by ho a získal zlato. I stříbrná medaile však pro Kormaníka byla obrovským zadostiučiněním, protože svou účast na této olympiádě si musel na Ústředním výboru Československého svazu tělesné výchovy doslova vyprosit šestistránkovým dopisem.

Návrat Jiřího Kormaníka i jeho oddílového kolegy Bohumila Kubáta do Chomutova byl radostný stejně jako před čtyřmi roky, jen medailisté se vyměnili. Město je oba za vynikající reprezentaci odměnilo zlatým odznakem města Chomutova a, jak prozrazuje dobový tisk, také vkusnými dřevěnými samorosty. Od olympijského výboru pak Jiří Kormaník dostal za stříbro čtyři tisíce korun. 

Vynikající výkony podával i nadále. V roce 1965 získal bronzovou medaili na mistrovství světa ve finském Tampere a stejného úspěchu dosáhl na mistrovství Evropy ve švédském Västeras v červnu 1968. 

V říjnu tak dostal možnost startovat na své již třetí olympiádě v Mexiku. Ve váhové kategorii do 87 kg sice na úvod porazil Švýcara Jean-Marie Chardonnense, ale pak prohrál s Rusem Valentinem Olenikem a nakonec podlehl i úřadujícímu olympijskému vítězi Branislavu Simičovi z Jugoslávie a z turnaje byl vyřazen. 

Současně to znamenalo i konec Kormaníkovy bohaté reprezentační a brzy poté i celé jeho zápasnické kariéry. Během ní absolvoval 635 utkání, z nichž celých 499 skončilo jeho vítězstvím, 78 porážkou, 56 bylo nerozhodně a dvakrát byli diskvalifikováni oba soupeři. V řeckořímském zápase získal s jedinou výjimkou roku 1966 deset domácích titulů (1958-68), ve volném stylu získal titul mistra Československa čtyřikrát, a to v letech 1958, 1959, 1960 a 1962. Stal se zasloužilým mistrem sportu.

Jiří Kormaník.Zdroj: xxx

Ještě v roce 1970 mohl uplatnit své bohaté zkušenosti i jazykové přednosti jako trenér reprezentačního družstva zápasníků ve Švýcarsku. Za své neohrožené občanské postoje proti normalizaci byl ale nucen nejprve opustit ústřední trenérskou radu a potom také předsednictvo zápasnického svazu. Vrátil se ke své profesi a pracoval ve Válcovnách trub a železárnách v Chomutově, přitom po večerech studoval střední průmyslovou školu strojní. V době normalizace mu však jeho úspěšné reprezentování republiky pokazilo kádrový profil, podle posudku z něho cesty do kapitalistických zemí udělaly “šiřitele západní propagandy“. Nebyl ochoten vstoupit do komunistické strany, a tak musel práci v oboru opustit, aby mu byl zamezen styk s pracujícími. Dal se tedy na studium hotelové školy v Mariánských Lázních a zdárně ji dokončil. V podniku Restaurace a jídelny pak pracoval dlouhá léta. Vaření bylo jeho koníčkem a stejně jako rodina a vnoučata.

Po dlouhých dvaceti letech byl 26. 5. 1990 pro svoji přirozenou autoritu a zásadovost jediným kandidátem na funkci předsedy Federálního svazu zápasu. I tehdy svou přímostí odmítl kompromis s tehdejším klanem Rudé hvězdy Praha a řady vrcholných funkcionářů definitivně opustil. 

V roce 2005 mu Rada města Chomutova udělila Cenu Jiřího Popela z Lobkovic, vyznamenání určené výjimečným osobnostem města Chomutova. Celá rodina Jiřího Kormaníka byla sportovně založena, manželka Jitka a dcera Pavla hrály úspěšně košíkovou, syn Jiří hrál hokej a poté působil řadu let v Německu jako trenér.

Úspěchy: 2. místo na LOH v Tokiu 19649. místo na LOH v Římě 1960, 3. místo na MS v Tampere 1965, 5. místo na MS v Jokohamě, 3. místo na ME ve Västeras 1968, mistr ČSSR v řeckořímském zápase 1958, 1959, 1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965, 1967, 1968 a ve volném stylu 1958, 1959, 1960, 1962.