Popelka z bazénu? Simona Baumrtová začínala ve skromných podmínkách a o velké zlaté medaili jen snila. Teď už ji má. Z evropského šampionátu v krátkém bazénu v Dánsku přivezla hned čtyři cenné kovy a zlato ze znakařské padesátky bylo mezi nimi.

„Ano, byl to spíš sen. Věděla jsem, jaká konkurence se sejde. Bylo to jedno z nejnabitějších mistrovství v krátkém bazénu," říkala po svém návratu domů dvaadvacetiletá plavkyně z Chomutova. „Myslela jsem si, že je to nereálné. Spíš jsem si věřila na stovku, ale Mie Nielsenová plavala extrémně rychle. Jsem náramně spokojená."

Bude tedy z vás spíš sprinterka, když máte zlato na 50 metrů?

Spíš se chci soustředit na stovku a dvoustovku, jsou to olympijské tratě. Proto se chci snažit plavat do olympiády v Riu obě tyto tratě a zatím se mi to daří. Doufám, že to ještě chvíli vydržím.

Musela jste ale zvládnout náročný program. Z vyhlášení jste přebíhala rovnou na start…

Před první smíšenou štafetou ani ne, tam jsem měla pět minut čas. Před tou holčičí už ale hlásily týmy na plošinu a já dobíhala. Všechno se naštěstí stihlo. Připravovala jsem se na to psychicky, ale stejně jsem byla nervózní. Máte v hlavě, že jdete plavat a chcete odevzdat maximum.

Ranní vstávání vám nevadilo?

Je pravda, že programy začínaly poměrně brzo, vstávali jsme v půl sedmé a večer jsme se dostali do postele v devět. Po celodenním závodění a energetických drincích je navíc těžké usínat a zkoncentrovat se na další den. Během čtyř dní jsem absolvovala dvanáct startů, to je docela nálož. Snažila jsem se šetřit síly, kde to bylo potřeba. Rozplavby a semifinále jsem neplavala úplně naplno a myslím, že se mi to vyplatilo.

V čem se ještě můžete zlepšit? Znovu jste pokořila národní rekordy.

To bych taky ráda věděla. Český rekord jsem zaplavala na začátku srpna. Jsou to čtyři měsíce. Dokázala jsem sundat devět desetin na stovce, což je strašný skok. Pro mě bylo stěžejní soustředění na Kypru, které mě posunulo na vyšší level výkonnosti. Taky jsem plavala jiný typ tréninku, který jsme odkoukali od Missy Franklinové v Barceloně.

V čem je jiný?

Američani trénují na dvoustovku i na stovku tím způsobem, že odplavou padesátky určitým tempem a pak si dají dalších 25 metrů na maximum. Tím trénují vyšší odolnost v závěru závodu. I když mně se závěry v disciplínách moc nepovedly, výkonnost šla nahoru.

Pořád se máte co učit?

Ano. Západní svět je napřed oproti Evropě. Pro nás je velkou zkušeností okoukávat jejich metody. Okoukáváme drobnosti, které by nás mohly posunout. Třeba že po skončení dne máme sezení s týmem.

Už jste medaile oslavila?

Mírná oslava proběhla, ale my s Petrou Chocovou odjíždíme na duel Evropy proti Americe do Glasgow, nic bouřlivého to tedy nebylo. Obě máme dobrou formu, nechceme pokazit Evropě, že bychom poprvé mohli porazit Ameriku.

Neklesne vám motivace?

To si nemyslím. Beru to jako štafetový závod. Na každém členovi štafety leží strašná zodpovědnost, nechce pokazit závod. Tady bojujeme za Evropu, na každém závodě záleží. Myslím, že mám rezervy na dvoustovku. Pokusím se vylepšit i tu stovku. Poplavu 200 a 100 metrů znak a 100 metrů znak ve štafetě.

Jak moc prestižní duel tento plavecký „Ryder Cup" je?

Američani to berou hodně prestižně. Někteří Evropani dali přednost závodům v Rusku, které jsou více dotované. Ani před dvěma lety do Atlanty nejela top evropská špička, trochu mě to mrzí.

Už si připadáte jako hvězda?

Jo, už mě zdraví lidi. (smích). Bavily jsme se Sarou Sjöströmovou (dvojnásobná mistryně Evropy motýlkem), ptala jsem se ji, proč nepojede na duel. Už ví, kdo jsem… Vadim Morozov mě poznává, zdraví mě, je to fajn. Zaregistrovali, kdo jsem.

A hvězda světového formátu?

Myslím, že do té mám ještě daleko.

Co vám chybí?

Osm zlatých medailí z olympiády. Dlouhodobá výkonnost, jak na olympiádě, tak na světě.

V čem tkví současná úspěšnost českého plavání?

Těžko říct, já se vyvíjím tím, že přicházíme na to, jak správně trénovat. Máme tréninkové informace od jiných států, to nás posouvá dopředu. Když se daří dvěma, třem lidem, motivuje to i ostatní. Před šesti lety zavedl trenér Kyněra systém, který funguje. Trenér Perna to vylepšuje.

Větší úspěchy mají Češi v krátkém bazénu…

Dlouhé bazény mají asi větší prestiž, ale mně tam nechyběla jediná holka. Byla to nejvíc obsazená Evropa za poslední léta. Myslím si, že máme na to, abychom pozice obhájili na dlouhé Evropě.

Mnohé soupeřky jsou vyšší než vy. Nejste v nevýhodě?

Morozov je nejlepší sprinter na světě, a není o moc větší než já, má 182 centimetrů, a překonává dvoumetrové chlapy. Výška je výhoda, ale nic stěžejního.

Ještě jedno plavecké klání a pak zasloužené volno. Těšíte se?

Doufám, že konečně bude dovolená, aspoň tři týdny nebo měsíc. I když nevím, jestli to vydržím. Od 3. do 12. ledna mám jet do lázní, na to se těším moc, tam bych snad měla relaxovat.

Doma to ale asi bez plavání nejde, ne? Vždyť vás trénuje otec.

V pohodě, on si taky potřebuje odpočinout. (smích)

A co Vánoce? Ty budete prožívat jak?

Klasika. Ležím na gauči, koukám na pohádky a cpu se cukrovím.