Zranění, zdraví, nejistá covidová doba, vazby na malého syna a rodinu. Důvodů, proč nejlepší český boxer poslední dekády Zdeněk Chládek ukončil ve 30 letech skvělou kariéru a vzdal se i snu o olympijském Tokiu je hned několik. „To víte, že se mi stýskat bude, byl to přeci jen kus života,“ říká pětinásobný vítěz ústecké Velké ceny nebo bronzový z juniorského mistrovství Evropy i světa.

V polovině února jste byl na operaci levého ramena a zdálo se, že se o návrat do ringu ještě pokusíte…
Byla to vlastně tři zranění v jednom a jejich vážnost se ukázala až na sále. Táhlo se to strašně dlouho, byla to hrozná doba. Už to nešlo.

Velkou motivací pro vás byly olympijské hry. Březnovou kvalifikaci v Londýně jste sice nestihl, ale příští rok bude ještě jedna v Paříži.
To je další věc. Tokio se už o rok posunulo a teď podle mě stejně nikdo pořádně neví, co bude a co ne. Oni říkají, že bude, ale kdo ví. Rozhodl jsem se, že skončím.

Přemýšlel jste o tom dlouho?
Zkusil jsem se do ringu vrátit, byl jsem s reprezentací na soustředění, ale nebylo to ono. Ruka mě bolí i teď za běžného života a zdraví je na prvním místě. Navíc mám teď malého syna, rodinu a když jsem byl měsíc na kempu, tak se mi stýskalo. Nakonec stejně nikdo neví, kdy se bude boxovat. A pro mě to byl ztracený čas. Připravovat se na mistrovství Evropy nebo světa, to by třeba byla ještě motivace, ale takhle ne.

Takže vás nalomila i současná pandemie?
Těch věcí je víc, bohužel. Doba je taková a musíme se přizpůsobit.

Už víte, co budete dělat dál?
Jednoznačně chci zůstat u boxu, jednou jako trenér, třeba hobíků. Zatím je to ale hodně čerstvé.

Jakého úspěchu si ceníte nejvíc?
Já si cením všeho stejně, byly to těžké zápasy. Pětkrát tam byla Velká cena, devět republikových titulů bylo také super, škoda, že jsem to nestihl zaokrouhlit na deset.

Co bylo srdeční záležitostí?
Určitě medaile z juniorských šampionátů. Když se s ní vracíte z mistrovství Evropy nebo světa, tak je to hezký pocit. Nikdy nezapomenu na olympiádu v Londýně, kde mě vyřadil pozdější bronzový medailista. Ale jen se na OH dostat, to je za daných kritérií úspěch. A hodně mě napumpovaly zápasy v německé Bundeslize, to mi kariéru prodloužilo. Zažil jsem tam parádní atmosféru, to nikde na světě nepoznáte.

Někteří sportovci rozhodnutí mění a kariéru restartují, nemůže to být i váš případ?
Teď to nejde a ani do toho nemám chuť. Možná by mě jednou lákalo angažmá u profíků. Říkám možná, ale teď ne.

Zdeněk Chládek
*Účastník olympijských her v Londýně 2012.
*Juniorský medailista z mistrovství Evropy a světa.
*Pětinásobný vítěz Velké ceny Ústí n, L. Tolikrát vyhráli jen Bohumil Němeček, olympijský vítěz z Říma, a profesionální mistr Evropy Lukáš Konečný.
*Devítinásobný mistr České republiky (69 kg). Boxoval i Bundesligu.